Některou formou lupénky trpí každý čtvrtý člověk

Lupénka neboli psoriáza je závažné neinfekční onemocnění (postihující zejména kůži). Týká se 2-3 % populace, ale odborníci tvrdí, že některou z forem lupénky trpí každý čtvrtý člověk. Špatnou zprávou je, že lupénka prozatím není definitivně vyléčitelná, dobrou zprávou je, že je poměrně dobře léčitelná. Její průvodní příznaky lze maximálně potlačit, a tak je pacientům umožněn návrat k běžnému životu. Pokud lupénka není včas léčena (zejména u pacientů se středně těžkou až těžkou formou nemoci), může spolu s přidruženými chorobami vést k doživotní invaliditě daného člověka.

Psoriáza patří mezi nejstarší popsaná kožní onemocnění.  První zmínka o ní pochází zhruba z roku 300 před naším letopočtem.

Vznik onemocnění

Lupénka je autoimunitní onemocnění, a tak jako u ostatních chorob, u kterých dochází k nesprávné funkci imunitního systému, přesnou příčinu skutečně neznáme. Předpokládáme však, že jde o geneticky podmíněné onemocnění (40 až 60 procent pacientů má lupénku v rodinné anamnéze). Jedná se tedy o genetickou predispozici, která však může i nemusí propuknout – záleží na dalších faktorech, jako je mechanické či chemické podráždění kůže, prodělaná infekce nebo těžká angína, ale vliv může mít i stres nebo užívání některých léků.

Důsledkem chyby imunitního systému je kožní zánět, zmnožení buněk a jejich zrychlený růst. Zatímco buňka zdravého člověka vyzraje a na povrch kůže se dostane za 28 dnů, u nemocného lupénkou tento proces trvá jen čtyři dny. Buňky však ještě nejsou vyzrálé, pevně lpějí na kožním povrchu a odlučují se mnohem pomaleji než u zdravé kůže. Nejčastějšími místy výskytu jsou lokty, kolena, bedra či vlasy. Asi desetina psoriatických pacientů má též postiženy klouby.

Kdy se nemoc projeví

Onemocnět člověk může v kterémkoliv věku, nejčastěji se však psoriáza objevuje v mladší dospělosti a poté v rozmezí čtyřicátého až šedesátého roku věku.  První příznaky lupénky se zpravidla objevují mezi 15. a 25. rokem věku, onemocnění postihuje obě pohlaví zhruba stejným dílem.

Sklon k onemocnění se získá s geny – výskyt v rodině se udává přibližně v 35 procentech případů. Zda se lupénka v průběhu života ukáže, záleží na vzniku provokačních faktorů. V prvním případě se lupénka může projevit vlivem dědičnosti v kombinaci se stresem a přechozenými infekcemi, nárůstem autoimunitních onemocnění v populaci či větším zatížením organismu.
Ve vyšším věku pak v důsledku dalších přidružených nemocí vznikajících na základě vleklého zánětu či tzv. metabolického syndromu (obezita, cukrovka, ateroskleróza, porucha tukového metabolismu, vysoký krevní tlak, poruchy jaterních funkcí). U geneticky predisponovaných jedinců mohou k jejímu propuknutí přispět i některé léky, které užíváme v souvislosti s jiným onemocněním.
Průběh choroby není u každého nemocného stejný. Období klidu se střídají s těmi, v nichž nemoc vzplane naplno. Typické je sezónní zhoršování na jaře a na podzim.

Návaznost na další potíže

Lupénka je systémové zánětlivé onemocnění, proto pokud se neléčí, může se kožní zánět, který způsobuje, přenést do dalších orgánů těla a přispět k rozvoji přidružených chorob, jako je psoriatická artritida (zánětlivé onemocnění kloubů), vysoký krevní tlak, cukrovka či kardiovaskulární nemoci včetně infarktu myokardu. Lupénka může výrazně zkrátit délku života člověka. Poslední vědecké poznatky hovoří o tom, že není-li léčena, může zkrátit život mužům nejméně o 3,5 roku a ženám o 4,4 roku. Je to přece permanentní zánět v těle, který ovlivňuje funkci různých orgánů a zatěžuje je.

Svou roli však zde sehrává vliv tohoto onemocnění na psychiku pacientů – polovina z nich trpí úzkostmi či depresí. Podle některých odborníků pomýšlí až deset procent pacientů s těžkou formou onemocnění na sebevraždu.  Kdo psoriázou trpí, nebo má nemocného ve svém okolí, ví, že je horší jeden flíček na viditelném místě než ložisko, které lze zakrýt oblečením. Deprimující jsou neustálé návraty choroby. Ale také pocity izolace, protože veřejnost jen těžko přijímá neestetické projevy onemocnění a přes všechna tvrzení se stále mylně obává nákazy. Mnozí nemocní navíc léčbu vzdávají, protože choroba je nevyléčitelná a musí se s ní smířit.

Nekončící léčba

K základům léčby patří lokální terapie mastmi s obsahem moderních forem kortikoidů. Nežádoucí účinky, především obávané ztenčení kůže, jsou potlačeny na co nejnižší úroveň. Přesto by však měli být pacienti opatrní a dodržovat intervalovou léčbu – to znamená střídat je s indiferentními mastmi či mastmi s jinými účinnými látkami. Mezi ně patří například ichtamol, cignolin, kyselina salicylová, urea, z moderních přípravků pak zejména deriváty vitaminů D3.

Mezi standardní metody léčby psoriázy patří světloléčba (fototerapie), při níž je cíleně využíváno ultrafialové záření. Vhodná je zejména, jsou-li postiženy větší plochy trupu a končetin, nebo při torpidních formách lupénky postihující dlaně, plosky či kštici. Její nevýhodou je časová náročnost (aplikace minimálně čtyřikrát týdně po dobu čtyř až šesti týdnů) a nutnost dojíždění do center, kde je světloléčba pro pacienty dostupná. Světloléčbu by měl nemocný absolvovat maximálně dvakrát ročně mimo slunečná období. Není vhodná pro období onemocnění s akutními výsevy, pro nemocné s vážnými interními chorobami, epilepsií, klaustrofobií apod. Pobyt v soláriu ji rozhodně nahradit nemůže.

Novinkou ve světloléčbě je použití laserového paprsku v léčbě některých vybraných chronických drobných ložisek na obličeji, trupu a končetinách. Pacient na léčbu přichází dvakrát týdně a celkem musí absolvovat šest až dvanáct ošetření. Výhodou je, že jsou ozařována jen ložiska lupénky.

Co když léčba nepomáhá…

U těžších torpidních forem psoriázy, které postihují většinu pokožky, nereagují na lokální léčbu ani světloléčbu a vinou chronického zánětu pokožky – největšího orgánu těla – hrozí i postižení kloubů, jsou používány systémové léky, zejména imunosupresiva.  Podávají se v tabletách nebo injekcích a účinná látka působí prostřednictvím krevního oběhu, s čímž samozřejmě souvisí i riziko vedlejších účinků. Jeho výše je u každého pacienta různá, závisí na celkovém zdravotním stavu pacienta, užívání dalších léků. Riziko většiny vedlejších účinků se sleduje pravidelnými krevními testy zaměřenými zejména na krvetvorbu, ledvinové funkce a funkci jater.

Biologická léčba

Biologická neboli cílená léčba je vhodná pro pacienty s těžkými stavy lupénky, kteří ji mají na více než deseti procentech povrchu těla a u kterých selhaly minimálně dva standardní léčebné postupy. Před zahájením léčby navíc pacienti musejí absolvovat řadu molekulárně biologických a genetických vyšetření, která stanoví, zda jsou pro danou léčbu vhodní.

Při této léčbě jsou používány látky vyráběné genetickým inženýrstvím, které se blízce podobají přirozeným molekulám produkovaným v organismu. Dokáží zastavit v určitém místě procesy, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému. Účinkují cíleně na určitý moment, který vedl ke vzniku chronického zánětu, tlumí jej tedy v časné fázi, kdy výsev lupénky ještě není rozvinutý. Biologická léčba dokáže projevy lupénky utlumit na maximum, příčinu onemocnění však vyléčit nedokáže. Pacienty, kteří na ní úspěšně setrvají (87 procent léčených), dokáže navrátit do kvalitního života tak, jak jej znali před propuknutím lupénky.

Lupénka je neustále předmětem vědeckého bádání. Výzkum se soustředí zejména na odhalování dalších genů a míst v nich, která se na vzniku onemocnění a jeho agresivních forem podílejí. Genová terapie je vizí budoucnosti, navíc bude dost komplikovaná tím, že vznik lupénky není dán jen jedním genem a neexistuje „model“ pro sledování nemoci – lupénka je výhradně onemocněním lidí.
Při úspěšné léčbě psoriázy hraje důležitou roli i zdravý životní styl s dostatkem spánku a správnou životosprávou.