Kdo je tichý zloděj zraku?

Počet lidí, kteří mají problém se zrakem se bohužel každoročně celosvětově navyšuje.  Za tzv. tichého nepřítele zraku bývá považován glaukom neboli zelený zákal, a to zejména proto, že se může rozvíjet zcela bez zjevných příznaků. V souvislosti s tímto onemocněním dochází k pozvolně postupující degeneraci zrakového nervu, který hraje podstatnou roli při přenosu informací z oka do mozku. Vzniklá poškození jsou bohužel již nezvratná. Ovlivnitelným rizikovým faktorem zůstává pouze zvýšený nitrooční tlak. Mezi další rizikové faktory patří např.: genetické dispozice, cukrovka, poruchy krevního oběhu, vady zraku apod.

Anatomie

Čočka společně se svým závěsným aparátem (řasnatým svalem)dělí oko na jeho přední a zadní část. Před čočkou v přední části oka se nachází tzv. řasnaté těleso vyrábějící tekutinu, která vyplňuje přední oční komoru. Tekutina se tvoří neustále, a proto je nezbytné ji také trvale odvádět a v tom spočívá podstata onemocnění glaukomem.

Typy glaukomu

Existuje tzv. primární glaukom (bez zjevné příčiny) a ten postihuje obě oči. Tento typ postihuje zhruba 90% všech případů zeleného zákalu. Dochází k němu v případě, když je odtok nitrooční tekutiny z přední oční komory příliš pomalý, což způsobuje zvýšení nitroočního tlaku. Primární glaukom dlouhou dobu nepůsobí větší potíže, protože nejdříve dochází k poškození nervových vláken a zrakového nervu a až později nastává zužování zorného pole. Při některých specifických formách sekundárních glaukomů může být postiženo pouze jedno oko a druhé může být po celý zbytek života zdravé.

Diagnóza

Diagnóza glaukomu se stanovuje především na základě vyšetření očního pozadí a typ se určuje podle vyšetření přední části oka a komorového úhlu. Mezi nezbytnou součást diagnostiky patří perimetr, což je vyšetření zorného pole. Pro dlouhodobé sledování glaukomu, především ve stadiu než dojde k poškození zorného pole, se doporučuje provádění obrazové dokumentace očního pozadí pomocí různých moderních metod. U jedinců nad 40 let se doporučuje každé dva roky absolvovat podrobná oční vyšetření.

Léčba

Nejúčinnější je léčba v počátečních stádiích glaukomu, vzhledem k tomu, že se jedná o chronické onemocnění. Základem léčby je pravidelné kapání kapek do očí, které snižují nitrooční tlak poklesem tvorby nitrooční tekutiny nebo zvýšením odtoku nitrooční tekutiny z oka. Na přechodnou dobu se u akutních forem glaukomu doporučuje kombinace kapek s tabletami nebo podání infuze do žíly. V případě, že je léčba pomocí kapek neúčinná, se navrhuje provést některý z laserových zákroků.

Léčba v době těhotenství

V období těhotenství se snažíme léčbu maximálně omezit, abychom mohli chránit plod dítěte. V ideálním případě je u postižené glaukomem vhodnější plánovat a zajistit ji před těhotenstvím podle pokročilosti glaukomu laserovým výkonem nebo operací-  Jestliže se jedná pouze o podezření na glaukom nebo pokud nemá glaukom příliš agresivní charakter, je možné po dobu těhotenství léčbu vysadit, ale pacientka musí být sledována. Pokud je i přesto kapání kapek nezbytně nutné, pak je vhodnější použít takové, které jsou vhodné pro těhotné.

Sportování

Pravidelně prováděné aerobní cvičení (sportovní chůze, jogging, plavání, jízda na kole) prováděné minimálně po dobu půl hodiny denně, a to 4x týdně může snížit nitrooční tlak až o 20%. U glaukomu se nedoporučuje provádět příliš nadměrné silové sporty, kde je velká statická zátěž.

Nárůst postižených glaukomem

Celkové číslo postižených glaukomem stoupá celosvětově, a to včetně dětí a dospívajících, což souvisí také s prodlužující se střední délkou života a zlepšující se zdravotní péčí, což souvisí s dřívějším stanovením diagnózy. Lidé, kteří jsou starší 60 let, mají až šestkrát vyšší pravděpodobnost ohrožení glaukomem než lidé mladší. Dítě se však může již s glaukomem narodit a v takovém případě je nutný operativní zákrok, jinak by mohlo dojít k oslepnutí.