Nehádej se zase

Shodnout se vždy a s každým není možné. Někdo sice tvrdí, že to dokáže, ale vnitřně ho to pak stejně „žere“. Ani takový člověk nepatří mezi oblíbence. Někomu vadí, že takoví lidé nejsou schopni vyjádřit a hájit vlastní názor, jinému se na nich nezamlouvá, že nikdy nemůže počítat s jejich jasnou podporou. Opačným extrémem jsou jedinci neustále se hádající o všechno, neochotni snažit se hledat shodu či kompromis nebo vyvolávající spory za každou cenu. Ty také nemá nikdo rád a oni sami jsou nespokojeni. Chorobná hádavost je prakticky vždy příznakem více či méně závažné psychické poruchy nebo poruchy osobnosti. Ten, kdo tímto problémem trpí, si od něj ve většině případů nedovede pomoci, potřebuje odborníka. V žádném případě se s takovým člověkem nehádejte – nic si nevyhádáte, nikam to nepovede a situace se nezlepší.

Kdy se pohádat

Pročistí hádka vzduch? Když atmosféra vzájemných vztahů zhoustne, může hádka působit „očistně“. Napětí se uvolní a všem se začne lépe dýchat. Je však důležité umět se pohádat.
Hádka je vždy zatížena emocemi – jinak by to ani nebyla hádka. Nebojte se proto dát svým citovým pochodům průchod, ale nenechávejte je projít volně...  Jinak je z hádky divoká scéna, která nikomu neprospěje. Přísně zakázáno je útočit na protivníka „podpásovkami“ (zasahovat ho na citlivých místech jeho psychiky). Stejně nepřípustné jsou výsměch, ponižování, urážení, vydírání a zastrašování. Mezi nefér prostředky patří také připomínky starých sporů. Agresivita nemá v hádkách co dělat. Uměle hádku protahovat nemůže vést k dobrému cíli. Zato to obě strany (i tu, která se o prodlužování sporu přímo zasloužila) nepřiměřeně psychicky zatěžuje. Už pár hodin hádání představuje obrovský stres a navíc je známkou neschopnosti problém řešit.

S kým se hádáme nejčastěji

Nejvíc sporů vzniká doma v rodině (s partnerem, dětmi, rodiči, příbuznými). Může vám to připadat podivné, ale tyto hádky jsou důkazem toho, že vám na vašich blízkých záleží a jim zase na vás. Máte toho navzájem tolik společného, že se konfliktům prostě nevyhnete. Je to normální, pokud frekvence hádek nezačne být příliš častá nebo nezasahují příliš hluboko. Dávejte si pozor, aby vaše hádky s blízkými nevznikaly kvůli malichernostem, nebyly příliš časté, neprotahovaly se a nezraňovaly.

Často se hádáme v zaměstnání a nejhorší bývají konflikty s kolegy, kteří mají velké ambice, ale málo schopností je naplnit. Hádkám s nimi se zkuste vyhnout, protože obvykle nikam nevedou. Naopak velmi přínosné jsou hádky s lidmi inteligentními, schopnými. Jste-li také takoví, klidně se s nimi přete.

Hádky s přáteli považujeme za jakousi hru. Hádáme se o politice, módě, filmech, o výchově dětí. Pokud nás tyto spory baví a nikoho to nefrustruje, tak nám tyto hádky pomáhají  vyrovnávat si stanoviska, upravovat pohled na život.

Nejtěžší je vyjít sám se sebou. Nezačněte si okamžitě nadávat, když něco uděláte hůř nebo jinak, než jste původně chtěli. Ale zase nebuďte úplnými flegmatiky, kteří v nitru nevzrušeně nad vším mávnou rukou – to není důkaz, že jste vyrovnaní, je to spíš známka toho, že vám na sobě příliš nezáleží. Učte se rozprávět se sebou, rovnat si myšlenky. Pomoci vám může to, že si navyknete sepisovat „pro“ a „proti“, když uvažujete.
Občas je dobré nechat své „vnitřní hlasy“ zastávající různé názory, aby se mezi sebou chvíli přely. Nejčastěji se v nás hádávají hlas rozumu a hlas citu. Běžný je také duševní konflikt toho, co vy sami chcete, s tím, co víte, že je či není reálně možné, nebo obecně správné.

Každý se někdy urazí. Ale pokud se vám to stává často, dáváte to najevo příliš okázale a setrváváte v tomto rozpoložení moc dlouho, je chyba na vaší straně, ať už se vás protistrana dotkla čímkoli. Uražený svým postojem brání řešení, o něž ve skutečnosti stojí.