Co nám brání v dýchání

Řekové již ve starověku věřili tomu, že člověk dýcháním reguluje svůj „vnitřní plamen“ a tím se udržuje při životě. Hlavním úkolem dýchání je samozřejmě okysličování organismu a odvod oxidu uhličitého. Kyslík potřebují všechnu buňky k získávání energie z živin. Bez přívodu kyslíku při zástavě dechu dochází v závislosti na podmínkách již po přibližně 3-4 minutách k poškození nervových buněk v mozku, které na jeho nedostatek reagují nejcitlivěji. Mírnou hypoxii si (nedostatečný přísun kyslíku do tkání) organismus kompenzuje zvýšením dechové frekvence a prohloubením dýchání.

Zimní a podzimní počasí nahrává zhoršení průchodnosti dýchacích cest – nejčastěji nás trápí akutní záněty jako rinitida (zánět nosní sliznice, klasická rýma), tonzilitida (zánět krčních mandlí), sinusitida (zánět vedlejších nosních dutin) a akutní bronchitida (zánět průdušek). Vlivem zvýšeného znečištění vzduchu, chladného počasí a oslabení organismu akutními infekcemi se zhoršují příznaky chronické bronchitidy i astmatu. Alergie jsou provázeny stejnými příznaky jako nachlazení, tedy otokem nosní sliznice, pocitem plného nosu a kýcháním. Určité anatomické změny mohou stát v pozadí obstrukčního typu syndromu spánkové apnoe. I stres a psychická nepohoda se často na stavu našeho dýchání mohou podepsat.

Nejčastější trápení

Akutní rýma v důsledku zánětu nosní sliznice, popřípadě současně zánětu hltanu a nosohltanu postihuje všechny věkové skupiny. K přenosu dochází kapénkami hlavně v místech větší kumulace lidí. Inkubační doba je velice krátká – pouhých 12 hodin až dva dny. Původcem jsou většinou viry (rhinoviry, koronaviry, adenoviry, enteroviry, chřipkové viry). Při nedostatečné terapii se může objevit komplikace v podobě superinfekce např. streptokoky nebo hemofilem. Důsledkem nákazy bakterií Streptococcus pneumoniae bývá akutní sinusitida (zánět vedlejších nosních dutin), ale stav se může dostat až k zánětu plic. Hemofilové nákazy postihují hlavně děti mladší pěti let; projevují se nejčastěji zánětem mozkových blan a epiglotitidou (zánětem hrtanové příklopky).

Rýma je akutní zánět sliznice nosní dutiny, projevující se jejím zduřením a vodnatým nebo hlenovitým výtokem z nosu. Zná ji asi opravdu každý, zpravidla trvá asi týden. Primárně ji způsobují rhinoviry, pokud přejde do hnisavého stadia, je namístě návštěva lékaře a používání předepsaných antibiotických kapek, aby se infekce nerozšířila dále. Základem léčby je čistit nos, smrkat a v případě ucpaného nosu použít dekongestivní (uvolňující) kapky, aby se nám lépe dýchalo. Podceníme-li rýmu, hrozí nám rozšíření infekce ne vedlejší dutiny nosní nebo středouší. Rýma je nejběžnějším projevem nachlazení, ale může mít i jiné příčiny, např. přecitlivělost na vlivy vnějšího prostředí.

Základem správného dýchání a prevence komplikací je zachování volné průchodnosti nosu. Proto je tak důležité učit smrkat již malé děti. Správné smrkání začíná vyprázdněním lehkým proudem vzduchu oběma dírkami současně a pokračuje usilovným vyprázdněním každé nosní dírky zvlášť. Při trpělivém a laskavém přístupu je dítě schopno vysmrkat se již v roce a půl věku. Menším dětem je třeba uvolnit nosní průduchy odsáváním kojeneckou odsávačkou. U malých dětí platí, že trvá-li rýma a kašel 3-4 dny a stále se horší nebo jeví-li dítě jiné známky onemocnění, jako je velká únava, zchvácenost, stoupající teplota, nechutenství, měli by se rodiče poradit s lékařem.

Z hlediska nešíření virové infekce je vhodné používání papírových kapesníků. Po vysmrkání je vhodné si umýt ruce. Virové nákazy se přenáší často i doteky rukou. Běžně známý je přenos kapénkovou cestou – při kašli, kýchání mezi osobami v blízkém okolí a uzavřených prostorách.

Sinusitida

Jde o zánět jedné nebo více vedlejších nosních dutin. Běžně se rozvíjí na základě virové infekce horních cest dýchacích. Pro sinusitidu svědčí přítomnost alespoň dvou ze tří základních příznaků, kterými jsou zvýšená, hnisavá nosní sekrece, ucpaný nos a bolest v obličejové části.

Silná řezavá bolest v krku, těžkosti s polykáním a dýchací obtíže především v lehu na zádech nutící zaujímat polohu vsedě – tak vypadá začátek zánětu hrtanové příklopky. Přidává se vysoká horečka, nemocný je bledý, výrazný otok postiženého místa na přechodu horních dýchacích cest v dolní hrozí obstrukcí dýchacích cest vedoucí k udušení. Nemoc se týká hlavně dětí, při podezření neváhejte a okamžitě vyhledejte lékaře.

Plíce trápí nejen kuřáky

Z anatomických rozdílů mezi levou a pravou plící vyplývají důležité skutečnosti. Například levá průduška odstupuje z průdušnice o něco kolměji než pravá, která je „strmější“. Z tohoto prostého důvodu je u pravé plíce větší riziko, že sem zapadne vdechnuté cizí těleso, vyzvracený obsah žaludku atd., než u plíce levé.

Bronchogenní karcinom je nejčastějším plicním nádorem (jedním z nejčastějších vůbec). Je smutnou skutečností, že celých 96 % případů si lidé způsobí vlastní vinou – totiž kouřením. Toto onemocnění se vyvíjí během desítek let a nakonec propukne u 1 z 9 kuřáků, riziko vzniku nádoru je u nich přitom 20krát větší než u nekuřáků. U tohoto je nejvíce záludná skutečnost, že se dlouho rozvíjí nepozorovaně, a když se pacient konečně dostane k lékaři, je již v pokročilém stadiu a není možné jej operovat.

Akutní bronchitidu většinou zapříčiní nákaza viry z vnějšího prostředí, příčinou mohou být i bakterie. Tato forma nemoci často vzniká jako komplikace zánětu horních dýchacích cest, ale může vzniknout i samostatně. Nemocný se zpravidla plně uzdraví a nemoc nezanechá na průduškách žádné následky.

Chronická bronchitida (chronický zánět průdušek) je definována jako vykašlávání hlenovitého obsahu (někdy s příměsí hnisu či krve) nejméně tři měsíce v roce ve dvou po sobě následujících letech. Tento kašel je nejintenzivnější po ránu a nemocní jím nejvíce trpí v zimních měsících. Z příčin lze jmenovat opakované infekce, působení prašného prostředí, genetické faktory nebo nedostatky ve výživě. Nejčastěji (až v 90 %) je ale i zde na vině kouření. Kuřáci příznakům často nevěnují pozornost. V důsledku toho, že onemocnění trvá dlouho a je do značné míry sezónně závislé, si myslí, že „je to normální“.  Trvalé podráždění průdušek vyvolává chronický neinfekční zánět, jehož důsledkem je zvýšená produkce hlenu v pohárkových buňkách sliznice a kašel. Chronická bronchitida se pak rozvíjí v tzv. CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc), což je obstrukce (uzavření) dýchacích cest částečně způsobené chronickou bronchitidou a částečně emfyzémem (rozedmou způsobenou trvalým zánětem v plicích opět v důsledku kouření). Projevuje se kombinací příznaku chronické bronchitidy a emfyzému s námahovou dušností.

Astma a alergie

Na světě trpí astmatem více než 300 milionů lidí a u nás je to každý 12. člověk. Toto chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest ztěžuje dýchání a může vést až k dechové nedostatečnosti. Často se projevuje záchvaty suchého dráždivého kašle a slyšitelnými změnami dýchání. Nemoc se obvykle vyskytuje u lidí trpících alergií, její vznik ale souvisí i s genetikou, faktory životního prostředí (prach, zplodiny) nebo životosprávou.

V léčbě chronických onemocnění dýchacích cest (astma, bronchitida, CHOPN) mají přednost inhalované léky. Spousta nemocných však dělá při inhalování chybu. Moderní inhalátor musí být snadno a intuitivně ovladatelný s možností zvukové nebo vizuální kontroly aplikování dávky.

Při alergické reakci tělo uvolní řadu tkáňových hormonů, podobně jako při nachlazení. To způsobí otok nosní sliznice, následné ucpání nosu a kýchání. V léčbě je důležité vyhnout se působení alergenu, který obtíže spouští. Nežádoucí reakce se tlumí antihistaminiky, některé druhy alergií se léčí vakcínami.

Vdechnutí cizího tělesa

Zablokovat dýchací cesty může i vdechnuté cizí těleso (tuhé jídlo, zub…) nebo zateklé či vdechnuté tekutiny (krev, zvratky, sliny). Je-li postižený stále při vědomí a dýchá, přestože je zřejmá neprůchodnost dýchacích cest (obtížný nádech a výdech, propadání jugulární jamky na krku, vtahování kůže do mezižebří, nastupující cyanóza = promodrávání kůže a sliznic), přimějte pacienta ke kašlání, nic jiného nedělejte.

Je-li neprůchodnost dýchacích cest úplná, pacient je již vyčerpaný nebo cyanotický, předkloníme ho (pokud je při vědomí) nebo vleže otočíme na bok, provedeme až pět úderů hranou dlaně mezi lopatky a následně zkontrolujeme dutinu ústní, zda nedošlo k uvolnění tělesa. Jestliže ne, provedeme až pětkrát Heimlichův manévr. Postiženého udržujeme v předklonu, postavíme se za něj a obejmeme ho v oblasti břicha. Jednu ruku umístíme mezi pupek a hrudní kost a sevřeme ji v pěst a druhou rukou ji uchopíme. Prudce zatlačíme rukama šikmo vzhůru. Tento manévr lze uskutečnit i na ležícím postiženém: zachránce klečí obkročmo nad pacientem a stlačení provede na stejném místě a stejným směrem oběma rukama složenýma na sebe. Tento manévr se nepoužívá u malých dětí, u obézních lidí a samozřejmě u těhotných.

Nebezpečný spánek

Překážkou v dýchacích cestách je zapříčiněn i syndrom spánkové apnoe obstrukčního typu, kdy se porucha spánku spojuje s poruchou dýchání. Podstatou obstrukce bývají samotné anatomické poměry v dýchacích cestách. Pomoci může chirurgický zásah, mezi běžné patří plastika měkkého patra a odstranění mandlí nebo operace dolní čelisti v případě, že je posunuta dozadu a narušuje stabilitu a funkčnost skloubení se spánkovou kostí.

Hlavním příznakem syndromu spánkové apnoe je přerušení dýchání ve spánku na více než deset sekund (apnoe) nebo omezení dýchání o více než 50 % na dobu delší než je deset vteřin (hypopnoe); pauzy v dechu jsou jasně zřetelné. K dalším projevům patří hlasité chrápání, neklidný spánek bez osvěžení, ranní bolesti hlavy, ospalost, únava a mikrospánky v průběhu dne. V důsledku sníženého prokrvení mozku a poklesu spánkové efektivity se mohou rozvinout i příznaky připomínající demenci, jako jsou deficit kognitivních funkcí (paměť, úsudek), změny nálady, podrážděnost nebo snížená pracovní výkonnost.

Psychika a emoce

S dýcháním jsou těsně spojeny emoce, proto se člověk ve stresu nebo panice jakoby dusí a naopak při nedostatku vzduchu propadá strachu, úzkosti. Nedostatečná průchodnost dýchacích cest může mít původ v psychice. Dušnost a dýchavičnost bez psychické příčiny jsou vždy důvodem k návštěvě lékaře, zvláště přidá-li se chronický kašel, otoky končetin, bušení srdce, kolísání krevního tlaku.