Přechod potká ženy i muže
Menopauzou bývá často chápáno životní období přechodu neboli klimakteria. Přesněji však znamená poslední přirozené menstruační krvácení. Období kolem této poslední menstruace je nazýváno takzvanou perimenopauzou a představuje dobu jednoho roku před menopauzou a dalšího roku po vlastní menopauze.
Období, kdy žena ztrácí schopnost otěhotnět, přichází obvykle kolem padesátky. O menopauze mluvíme ve chvíli, kdy se po dvanáct měsíců neobjeví menstruační krvácení – datum poslední menstruace je pak hranicí menopauzy. Už před poslední periodou se ovšem obvykle ženě cyklus znepravidelňuje a začínají se objevovat potíže způsobené poklesem hormonů v těle.
Klimakteriu se nevyhne žádná žena, ale kdy přesně to bude a jaké příznaky budou konec období plodnosti a příchod takzvaného reprodukčního klidu provázet, nedokáže nikdo odhadnout. Genetika sice hraje určitou roli, ale nelze říci, že pokud u matky nastala menopauza ve 48 letech a byla víceméně bez potíží, dopadne to podobně u dcery. Klimakterium zahrnuje životní období ženy mezi 45 a 60 lety a je charakteristické útlumem hormonální funkce vaječníků, který se navenek projevuje řadou příznaků. Nejzřetelnějšími jsou takzvané vegetativní - náhlé stavy horka, návaly, noční pocení, nespavost, změny psychiky nebo sníženi libida. Následně je toto období provázeno příznaky organickými zahrnujícími změny tělesné hmotnosti, kožní projevy, suchost sliznic včetně projevů v oblasti ženských pohlavních orgánů a poruch držení moči. Závažnější vlivy na celkový zdravotní stav mohou mít takzvané metabolické příznaky vedoucí k rozvoji aterosklerózy zvyšující riziko srdečního infarktu a cévní mozkové příhody, vzrůstá též riziko osteroporózy.
Muži to také nemají snadné
Muži to mají o trochu horší, protože o jejich přechodu – andropauze – se ani v 21. století příliš nemluví, a navíc neexistuje žádné jednoznačné kritérium, podle něhož by se tento stav dal diagnostikovat. Přestože některé, zvláště psychické projevy jsou podobné jako u žen, dominují zde zcela sexuální problémy, a právě ty jsou také nejčastějším důvodem pro návštěvu lékaře.
Situace je o to složitější, že se andropauza často spojuje s příchodem krize středního věku, která přichází mezi 40. a 50. rokem. Postupný pokles hladiny pohlavních hormonů začíná už po třicítce, první příznaky jejich nedostatku se pak většinou začnou projevovat po padesátce. Pro psychiku i zdraví muže je toto období stejně náročné jako menopauza pro ženy. Stejně jako se u žen postupně snižuje tvorba pohlavního hormonu estrogenu, u mužů klesá hladina testosteronu. Tento proces může být provázen bolestmi hlavy, závratěmi, návaly horka, depresí, podrážděností, poruchami spánku a také problémy s potencí. Klesá zároveň svalová síla, ubývá kostní hmota i celková sexuální výkonnost. Mnoho mužů začne tloustnout a v důsledku toho jim hrozí onemocnění cév a srdce, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.
Krize středního věku velmi úzce souvisí s psychickým a fyzickým stavem. Z toho vplývá, že příznaky andropauzy mohou být jedním ze spouštěčů krize, a to zejména tehdy, pokud se u muže objevují ve větší míře poruchy nálad s úzkostmi a sklonem k depresím, případně pokud výrazným způsobem klesá jeho psychická, fyzická i sexuální výkonnost. Lékaři se setkávají s případy, kdy vztah partnerů selhává ne kvůli ženskému klimakteriu, ale právě kvůli mužské andropauze. Ale funguje to i naopak. Pokud muž začne prožívat krizi středního věku, může si sám také ztížit průběh andropauzy. Pokud má například chmurné myšlenky, špatně spí a je ve stresu z toho, co vše v životě nestihl, může si přivodit snížení tvorby testosteronu, který je jedním z hlavních průvodních jevů mužského přechodu. Příznaky andropauzy a krize středního věku se pak doplňují a muž se tak dostává do bludného kruhu, ze kterého je těžké nalézt cestu ven.
Zatímco přístup k hormonální léčbě u žen v klimakteriu a v postmenopauze je přesně určen a je znám poměr prospěchu a rizika léčby v různých fázích přechodu, indikace léčby testosteronem u mužů není až tak jednoznačná. A jasné není ani hodnocení poměru a rizika hormonální léčby u mužů v andropauze. Substituční terapie je teprve na začátku a zdaleka není vhodná pro každého muže. Nemůže se například povolovat pacientům, kteří trpí například onemocněním ledvin, jater, cukrovkou, poruchou krvetvorby, kardiovaskulárním onemocněním a rakovinou prostaty.
Dodat tělu to, co chybí
Řešení potíží, které plynou z nedostatku hormonů, se samozřejmě přímo nabízí: pokud tělu nějaké látky chybí, prostě je dodáme zvenku. Tak vznikla hormonální substituční terapie. Její počátky se datují do 30. let minulého století, ale vyšší popularitu si získala až v posledních desetiletích. Odhaduje se, že dnes může hormonální substituce odstranit až 90 procent přechodových obtíží, které ženy trápí. Ukazuje se navíc, že přínosy hormonální substituce nekončí jen u úlevy od příznaků klimakteria. Dlouhodobé podávání těchto medikamentů může předcházet i Alzheimerově a Parkinsonově chorobě, chránit před poškozením oči i ústní dutinu, a také předcházet rakovině tlustého střeva. Hormony také mohou pomoci od infekcí a inkontinence.
Na druhou stranu, stejně jako každá jiná léčba i podávání hormonů v přechodu má nezanedbatelná rizika. Nejzásadnější jsou: zvýšení pravděpodobnosti vzniku rakoviny děložní sliznice – to se ale dá eliminovat podáváním estrogenu v kombinaci s progesteronem, vyšší riziko trombózy a dalších kardiovaskulárních problémů, nebezpečí rychlejšího rozvoje rakoviny prsu, objevit se mohou i bolesti prsů, zadržování tekutin, pnutí v nohou a problémy s krvácením. Riziko nežádoucích účinků se může výrazně snížit, pokud se hormony do těla dodávají v menším množství. Odborníci se proto snaží zjistit, jaké nejnižší dávky má ještě smysl podávat: aby přípravek pomáhal ulevit od příznaků, ale zároveň s sebou nesl co nejméně rizik. Vznikají tak přípravky takzvané nízkohormonální substituční terapie, kde jsou dávky hormonů proti těm běžným zhruba poloviční.
Pokud máte z užívání hormonální substituce obavy nebo pokud vám lékař tuto léčbu nedoporučí, mohou pro vás být řešením takzvané fytohormony. Fytoestrogeny jsou přírodní rostlinné hormony, které mají podobné účinky jako lidské. Částečně vyrovnávají pokles hormonů spojený s menopauzou a vyrovnávají hladinu estrogenu a progesteronu. Potlačují nepříjemné vedlejší příznaky menopauzy. Účinnost těchto přípravků však není komplexní jako u hormonální substituce – vždy působí jen proti některým příznakům, jsou méně prozkoumané a jejich účinnost je nižší. Například neřeší vliv menopauzy na atrofii poševní sliznice nebo na kosti. Na fytoestrogeny jsou nejbohatší sója, méně jich jev dalších bobovitých rostlinách, dále je obsahují lněná semena. V kombinaci s dalšími látkami se fytoestrogeny vyskytují v pylu a mateří kašičce. Mužům v boji s andropauzou pomáhá především zdravá strava bohatá na ženšen, selen, vitaminy B a C, hořčík, železo, zinek. Tyto látky je možné do stravy doplňovat vhodnými preparáty, které zajistí jejich optimální denní dávkování.
Další trápení
S problematikou klimakteria ve zvýšené míře souvisí též otázka inkontinence. Inkontinence moči může být v období přechodu způsobena řadou faktorů. V rámci takzvaného organického syndromu jsou patrné poruchy prokrvení urogenitální oblasti vedoucí ke snížení uzávěrového tlaku močové trubice. Společně se slizničními změnami se podílejí na vzniku frekventního a obtížnějšího močení a močové urgence. Často se vyskytují i úniky moči urgentního charakteru. Léčba těchto stavů je převážně mediakmentózní, s podáním léků, které zklidňují a uvolňují močový měchýř a zvyšují jeho kapacitu, což vede k úpravě močení.
Cysty na vaječníku se v období menopauzy často tvoří v souvislosti s dorůstáním folikulů – váčků, ze kterých se během ovulace uvolňuje vajíčko. V období klimakteria může být jejich vznik zapříčiněn i hormonálními odchylkami, které toto období provázejí. Nezřídka se mohou vyskytnout rovněž cystické nádory na vaječníku, které je nutné řešit operačně.
