Užívání bylinek má svá pravidla

Léčebné moci bylin využíváme už od pravěku. A pokračujeme v tom i dnes. Naše tělo je v souladu s přírodou. Bylinky proto přijímá velmi dobře, ale je třeba se v nich vyznat. A je hloupost každého, kdo chce přírodní drogy použít, když o nich nic nenačte nebo se nezeptá někoho, kdo s nimi pracuje. Někdy pak na problém stačí jedna až tři byliny. Jindy zase pomůže zkombinovat bylin více. Lidé ale používají léčivé rostliny často neuváženě, na základě vlastní diagnózy, což může mít negativní následky. Myslí si, že čím víc, tím líp. A to je zásadní omyl! Naopak méně bývá více. Mnoho lidí také bere léky. Na jejich vzájemné působení s bylinkami se musí dávat velký pozor. Léčivé byliny používáme ve formě  čajů, nálevů, odvarů či macerátů, ale také ve formě mastí nebo zábalů.

Sbírání bylin je věda. Je potřeba rostliny znát a vědět, kdy a která část se sbírá a na co se užívá. Např. echinacea se někdy sbírá celá, jindy jen oddenky nebo kořen. Neméně důležitý je i způsob zakonzervování a uchovávání bylin. Většina léčivek se dnes odborně pěstuje, suší i uskladňuje. Navíc podléhají přesným atestům, takže je lepší kupovat je ve specializovaných prodejnách než je sbírat v okolí města.

Tradice léčitelství

Přírodní léčitelství má rádo prevenci, což znamená, že nastydnutí bychom měli vyležet, zatímco my se léčíme sotva přes víkend. O to víc bychom měli dbát na prevenci. A právě tu zdůrazňuje přírodní medicína. Zvláště asijské lékařství na prevenci dbá. Když už zachytíme první příznaky nemoci, sáhneme po bylinkách. Ostatně léky stejně využívají látky získané z rostlin, nebo je napodobují. Z dávných léčebných systémů u nás nezbylo mnoho. Dějiny staré slovanské léčitelství prakticky pohřbily. Jeho stopy můžeme najít v odlehlejších částech Ruska, ale mnohem snáze se u nás setkáváme s asijskými medicínami. Říká se, že na každou nemoc Bůh dal i lék. A stále víc se ukazuje, že je to pravda. Staré bylinkářské znalosti jsme sice v Evropě pozapomněli, dnes však badatelé objevují v rostlinách látky i proti těžkým chorobám. Jde často o květenu z exotických zemí, léčí však i ta naše. Lékaři mívají vůči léčitelům nechuť, i když naopak mnozí naopak doplňkovou přírodní léčbu vítají. Ale i léčitelé někdy „zakazují“ pacientům lékaře. V takovém případě je lepší léčitele opustit.

Pravidla přípravy

Chcete-li mít z bylinek opravdu užitek, pak při jejich přípravě musíte dodržovat jak množství, tak i způsob přípravy. Jakých zásad bychom se měli držet? A proč by se měly nať či květ používat tak, jak jsou? Často si myslíme, že když spaříme bylinkový čaj z pytlíku, je to v pořádku. Ale tak jednoduché to není. Podstata je, že čím víc výchozí bylinku drtíte, tím více poškodíte obsah účinných látek a snížíte vůbec celkovou dobu jejich účinnosti. Také se často nedodržuje doba louhování – buď je moc krátké, nebo příliš dlouhé. Využívané části jako kůra či kořeny se pak do varných sáčků vůbec nehodí.

Aby tehdy mohla bylinka opravdu dobře fungovat, je dobré znát vlastnosti celé rostliny – nejen listů nebo květů. A každá bylina má trochu jiný účinek podle způsobu zpracování. Každou je potřeba přesně odměřit, neboť účinné látky v ní obsažené mohou vyvolat nechtěné reakce organismu. Jak dlouho nám léčivka doma vydrží? Při správném zpracování (sběr, sušení), skladování a manipulaci vydrží zpravidla dva roky od dokončení sušení. Po této době už je obsah účinných látek většinou nízký. Bylinky skladujeme ve tmě, nejlépe ve skle nebo kamenině.

Bylinky ovlivňují účinnost léčiv

Způsobů, jakými se byliny mohou ovlivňovat s léky, je více, ale hlavní roli hrají dva: ovlivnění rychlosti odbourávání léčiva a sčítání nežádoucích účinků. Prvním takovým příznakem je asi nejznámější interakce – třezalka tečkovaná, které zvyšuje aktivitu jaterních enzymů a tím zrychluje metabolismus řady léků. Léků, které mohou být třezalkou ovlivněny, jsou desítky, možná i stovky. V jiných případech se mohou potkat účinky a nežádoucí účinky léků a bylinných přípravků – ginkgo biloba může zvýšit riziko krvácení, pokud pacient užívá léky na snížení srážlivosti destiček, vysoké dávky zeleného čaje mohou snížit účinnost léčby některých typů nádorů krve.

Je potřeba si uvědomit, že i bylinky, pokud mají k něčemu být, mají své účinky a nežádoucí účinky. Pokud pacient užívá nějaké léky, měl by určitě nákup bylinek konzultovat v lékárně nebo u svého lékaře. Mezi léky s potenciálně závažnými interakcemi patří i tak běžné přípravky, jako ty na cholesterol. Opatrnost je tedy vždy na místě. Navíc, na rozdíl od léků často není jasné, co bylinné přípravky vlastně obsahují – obsah účinných látek se může lišit podle způsobu a místa skladování, času sklizně a způsobu skladování a zpracování. Mohou obsahovat plísně a jejich toxiny. Rozhodně by na ně pacient měl mít stejné nároky, co se týče kvality, jako má na léky. V žádném případě neplatí, že co je přírodní, je bezpečné a prospěšné, často je tomu právě naopak.

Např. i diabetik by se měl poradit se svým lékařem. Léky proti cukrovce mohou být bylinkami ovlivněny, někdy může dojít k nadměrnému poklesu cukru. Reakce je často navíc nepředvídatelná, kterou jeden pacient bez problémů toleruje, může být pro jiného riziková. Velmi citlivé jsou léky metabolizované určitým typem jaterních enzymů, který je často ovlivněn bylinkami. Naše játra se „vyvinula“ k tomu, aby byla mimo jiné schopna detoxikovat tělo od jedů z potravy, byliny si zase vyvinuly jedy proto, aby snížily riziko, že poslouží jako potrava. Riziko je hlavně tam, kde i malá změna hladin léku může mít závažné dopady na zdraví pacienta. A právě kombinace těchto faktorů je to, co najdeme u nejrizikovějších léků – řada imunosupresiv vyžaduje udržení přesných hladin, a přitom jsou citlivá ke změnám aktivity jaterních enzymů. Léky na snížení cholesterolu jsou na tom podobně.