Příliš malé děti

Růstový hormon je hormonem hypofýzy (podvěsku mozkového). Jeho odborný název je somatotropní hormon (STH) a je v první řadě zodpovědný za regulaci tělesného růstu. Má však i další funkce, například regulaci metabolismu cukrů, tuků a bílkovin.

Nejvíce se tvoří v období dětství a dospívání. Jeho tvorba však v dospělosti nekončí. Růstový hormon pak zastává jinou roli – především v regulaci metabolismu. S tím, jak postupně stárneme, jej naše hypofýza vyrábí stále méně.
Růstový hormon je látka bílkovinné povahy. Molekulu bílkoviny tvoří 191 aminokyselin. Jako bílkovina nemůže být růstový hormon do těla podáván ve formě tablet, v žaludku by byl znehodnocen trávicími enzymy. Látka se podává pomocí speciálního aplikačního pera na principu laseru nebo ve formě podkožních injekcí.

Růstové skoky

Růst člověka není rovnoměrný. Nejrychleji plod roste v děloze matky v prvních týdnech těhotenství. První rok života je pak obdobím nejrychlejšího vývoje dítěte. Během této doby totiž dítě vyroste o polovinu své porodní délky (23-25 cm) a ztrojnásobí svou porodní váhu. Toto období trvá až do druhého roku věku. Do předškolního věku se růst zpomaluje, dítě roste přibližně o 6-7 cm za rok. V mladším školním věku se růst zpomaluje na 5 cm za rok. Tato „rychlost“ pak trvá až do puberty, v době puberty se rychlost růstu zdvojnásobí asi na 10 cm za rok. Koncem puberty se uzavírají růstové chrupavky a růst definitivně končí.

Kontroly již v těhotenství

Součástí pravidelných těhotenských prohlídek je ultrazvukové vyšetření. Když se ukáže, že plod má nižší hmotnost, než by měl mít, hovoří lékaři nejčastěji o nitroděložním růstovém selhání. Jeho příčiny mohou být způsobeny nevhodnou výživou matky, požíváním alkoholu, drog, ale také nedostatečnou funkcí placenty nebo genetickými odchylkami či poruchami plodu. Některé děti mají v důsledku růstové retardace nižší porodní váhu nebo délku – jedná se asi o pět tisíc novorozenců ročně. Většina dětí ale své „zpoždění“ během dvou let života dožene. Asi deset procent jich zůstává pod vývojovým normálem. Pro určení diagnózy a sledování růstu těchto dětí jsou velmi důležité pravidelné prohlídky u pediatra. Růst dětí se posuzuje podle standardizovaných grafů. Lékař posoudí, zda růst dítěte probíhá ve shodě s genetickými předpoklady, nebo zda je nutné podrobnější vyšetření.
Těžký deficit růstového hormonu se projeví obvykle ve druhém roce života, mírnější později. Pokud je příčinou nějaké trauma nebo operace mozku, pak výpad růstového hormonu může nastat kdykoli; je to též nejčastější příčina jeho deficitu u dospělých.

Zaměřeno na dívky

Muž má ve své výbavě pohlavní chromozomy X a Y, ženské pohlaví je určeno přítomností dvou chromozomů X. Může však nastat situace, že jeden chromozom X chybí. Příčinou vzniku této poruchy je chyba v průběhu dělení pohlavních buněk. Stane se to přibližně v jednom případě na 2500 narozených děvčátek. Dívka, které chromozom chybí, pak neroste tak, jak by měla. Poruchu poprvé popsal americký endokrinolog Henry Turner, jmenuje se tedy po něm Turnerův syndrom. Existuje několik variant Turnerova syndromu lišících se v detailech genetické výbavy postiženého jedince.

V raném dětství vše probíhá bez výraznějších příznaků. To, že dívce dlouhou dobu stačí stejná velikost oblečení, rodič nebo lékař zaznamená poměrně pozdě. U dívek s Turnerovým syndromem se zpomalení růstové rychlosti často objeví až v období počínající puberty. Takto postižené dívky obvykle dosahují výšky 145-158 cm.
Podezření na možný Turnerův syndrom může vyslovit lékař už při ultrazvukovém vyšetření. K zjistitelným známkám TS patří zúžení aorty, otok plodu nebo hrb na krku způsobený hromaděním mízy. Podezření může být vysloveno na základě biochemického vyšetření v 15.-18. týdnu těhotenství (triple test). Diagnóza může být zjištěna z genetického vyšetření plodové vody či po odběru pupečníkové krve. K definitivnímu potvrzení diagnózy je nutné genetické vyšetření, jež prokáže chromozomální odchylku.

Léčba

Porucha růstu nemusí být vždy způsobena nedostatečnou produkcí růstového hormonu. Příčin poruch růstu je více, mohou se i kombinovat. Poruchou růstu se mohou projevovat i choroby jiných žláz s vnitřní sekrecí, například nadledvin nebo štítné žlázy, a také těžší onemocnění jiných orgánů.
Léčba patří do rukou lékaře endokrinologa. Nejčastěji je dítěti podáván růstový hormon. Lék se dává vždy večer před spaním, nejlépe denně. Dávku mění lékař na základě změn hmotnosti, růstové rychlosti a krevních nálezů. Po ukončení růstu je dítě u lékaře znovu otestováno.

Vyhoví-li výsledek přísným kritériím, přechází do péče centra pro léčbu dospělých a pokračuje v nízkých dávkách po zbytek života.