Při inkontinenci musíme překonat stud

Pokud máte problém udržet si moč, odhoďte stud a zajděte k lékaři. Není to normální vývoj těla, který by s sebou přinesla prodělaná těhotenství a porod nebo přibývající léta. Je to problém, od kterého vám mohou lékaři pomoci. Pokud moč uniká, je to problém, i když individuální vnímavost je rozdílná. Obecně platí, že by člověk měl věc začít řešit, jakmile mu způsobuje jakékoli obtíže – společenské či zdravotní. Komplikace nemusí být nijak zanedbatelné: odhaduje se, že každá třetí až šestá žena má problémy takového rázu, že kvůli nim mění svůj životní styl, zvyky, sexuální a společenskou aktivitu. Nemocné ženy nově organizují svůj život podle rozmístění toalet s důsledným vyhýbáním se eventuálním nepříjemným situacím spojeným s možným únikem moči.

Po padesátce má problémy s inkontinencí až 40 procent žen. Neschopnost zadržet moč se ovšem týká i mladých žen. Podle statistik trpí muži inkontinencí asi o polovinu méně často než ženy. Inkontinencí trpí Evropanky stejně jako ženy v Americe, stejně často se tento problém vyskytuje ve vyspělých státech po celém světě, kde ženy cvičí svaly pánevního dna a mají sklon k obezitě. Menší výskyt je pozorován u žen, které nejsou obézní a preventivně cvičí svaly pánevního dna. Obezita může být jedním z faktorů, které potíže se schopností zadržet moč vyvolávají. K dalším z častých příčin inkontinence u žen patří obtížný porod či těžká fyzická práce. Inkontinence je také pozorována u rizikových sportů – nejsou vhodné sporty, při nichž nastává náhlé a velké zvýšení nitrobřišního tlaku. Jedná se například o jízdu na horském kole kopcovitou krajinou, sjezdové lyžování, kolektivní sporty jako volejbal či jiné.

Svěřte se lékaři

Je prokázáno, že doba od objevení se prvních příznaků inkontinence a zahájení adekvátní diagnostiky a léčby činí v průměru tři roky. V této době pacientka ztrácí jakoukoli naději a víru v kvalitní řešení, a to tedy ještě v době, kdy se nesvěřila lékaři.

Mezi první úkoly specialisty patří zjistit, zda se skutečně jedná o inkontinenci, dále pak o jaký druh inkontinence jde, a nakonec, v jakém stadiu se pacientka nachází. Lékař nejprve provede vstupní pohovor – jaké infekce žena prodělala, porody, včetně porodní hmotnosti dětí, operace. Speciální otázky se už týkají urologické problematiky. Následuje gynekologické vyšetření a další testy, jež mají za úkol zjistit, o jak závažný problém se jedná. Pomocí ultrazvuku lékař získá informace o pozici a pohyblivosti dolních cest močových. Základem laboratorní diagnostiky je pak bakteriologické vyšetření moči a močového sedimentu.

Nejčastější problémy – při námaze břicha

Nejčastějším typem inkontinence moči je inkontinence stresová: únik moči v závislosti na zvýšení nitrobřišního tlaku, jenž není doprovázen stahem močového měchýře (při kašli, smíchu, zvedání těles, poskocích). Obvykle je doprovázena poruchou funkce pánevního dna. Příčinou úniku moči může být zvýšená pohyblivost močové roury a hrdla močového měchýře, která vzniká nejčastěji po těžkém porodu či u žen těžce fyzicky pracujících. Na rozvoji stresové inkontinence se dále podílí strukturální změny ve stěně močové roury. Ty vznikají u žen po přechodu, kdy mizí určité množství buněk hladkého svalstva močové roury, v její stěně se snižuje prokrvení atd.

Od tohoto typu potíží lékaři umějí pomoci velmi efektivně: drtivou většinu žen dokážou vyléčit nebo jim alespoň výrazně ulevit. Prvním krokem při těchto potížích bývá cvičení – posilování pánevního dna takzvanými Kegelovými cviky. Ty jsou velmi snadné, je možné je provádět i cestou do práce v autobuse nebo večer před spaním v posteli.
Co jsou Kegelovy cviky? Jde o soubor poměrně jednoduchých cviků. Jejich smyslem je posílit svalstvo pánevního dna. Tyto svaly obepínají anální otvor, ústí močové trubice a u žen i poševní vchod. Fungují stejně jako každý sval – pokud se méně namáhají, ochabují. Roku 1947 gynekolog Arnold Kegel představil soubor cviků vhodných k posilování této svalové skupiny. Původně byly určeny pro ženy po porodu, staly se však velmi populárními a doporučují se i mužům. Jsou snadné, ale jistější je vyzkoušet si je s fyzioterapeutem, který dohlédne, aby je pacientka prováděla správně.

Urgentní inkontinence se projevuje naléhavou potřebou močení: té je třeba okamžitě vyhovět, jinak hrozí únik moči. Tento typ potíží se týká více než čtvrtiny pacientů s inkontinencí. Příčiny mohou být různé – například úraz míchy, neurologické onemocnění či postižení, nebo třeba zvětšená prostata u mužů. Její příčinou může být například i hyperaktivní močový měchýř; jde o složitou poruchu funkce svalů a nervů močového měchýře, která se projevuje urgentním nutkáním na močení.
Inkontinence reflexní: Jde o nechtěný únik moči z močové trubice zaviněný abnormální reflexní aktivitou míšního centra za nepřítomnosti pocitů běžně spojených s nutností na močení.
Inkontinence z přetékání postihuje hlavně muže, je způsobena překážkou v odtoku moči.
Smíšená inkontinence tvoří asi pětinu případů inkontinence, a kombinuje projevy urgentní a stresové inkontinence.

Léčebné metody

Při léčbě stresové inkontinence může pomoci biofeedback, při kterém speciální přístroj měří stažení svalů, a tím dává pacientce hned informaci o tom, jak jsou silné a zda se jejich kondice zlepšuje. Odhaduje se, že cviky prováděné třikrát denně 20 minut mohou ulevit až třem čtvrtinám žen. Pokud žádné postupy nepomohou, mohou lékaři navrhnout řešení operativní. V současnosti se používá několik postupů, které se liší provedením a náročností pro pacientku, spojuje ale základní princip: močová trubice se podepře páskou, která ji přidržuje, a tudíž dokáže kompenzovat oslabené svaly – a to asi u devíti z deseti pacientek. Složitější je léčba potíží urgentních, protože jejich příčiny jsou různé, a proto neexistuje způsob, který by pomohl každému. Je nutné vyhýbat se dráždivým jídlům a nápojům a také upravit zvyk chodit močit preventivně.