Riziko vysokého cholesterolu nebereme vážně

Je překvapivé, že i po tolika letech diskusí o důležitosti znalosti a sledování hladin cholesterolu, který je jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění, mnoho z nás nezná svou aktuální hodnotu.

Proč tomu tak je? Cholesterol je sice rizikovým faktorem pro rozvoj srdečně-cévních onemocnění způsobených aterosklerózou, ale sám o sobě nevyvolává bezprostřední změny zdravotního stavu, symptomy „nebolí“. Podle průzkumů se vyšší hladinou cholesterolu může pochlubit 70 % českých žen a 80 % českých mužů. Obvykle se mluví o tom, jak se cholesterolu zbavit. Ale ve skutečnosti by bez něj naše tělo nefungovalo. Jen ho nesmí být přespříliš.

Zvykli jsme si mluvit o hodném a zlém cholesterolu.  Existuje ale jen jeden. To, zda bude spíš prospívat nebo škodit, závisí na látce, která ho přenáší. Hodný cholesterol (HDL) je připevněný na velké nosiče a nedostane se do cév. Zlý (LDL) má drobné nosiče a do cév vniká. V tom je problém.

Cholesterol je nedílnou součástí každé naší buňky. Jde o látku tukové povahy, kterou si organismus vyrábí v játrech, část však přijímáme též z potravy živočišného původu (maso, vejce, mléko). Je pro nás na jednu stranu nepostradatelný (mimo jiné je výchozí látkou pro tvorbu žluči a steroidních hormonů a také j nezbytný pro obnovu všech tkání), na druhou stranu však nesmí být v převaze, protože je podle všech dosavadních poznatků spjat se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních chorob.

V těle je cholesterol přenášen pomocí částeček zvaných lipoproteiny, které jsou složeny z tuků a bílkovin. Typy bílkovinných nosičů a poměrné zastoupení tukových složek určují, zda hovoříme o LDL cholesterolu, nebo HDL cholesterolu. HDL je ale více typů a ne všechny jsou skutečně „hodné“. Některé typy „dobrého“ cholesterolu například zhoršují záněty. Bohužel se zatím nedá určit, jaké kvality náš HDL je. Pokud tedy nemáme HDL pod míru, neměli bychom se zbytečně zabývat úvahami o zvýšení jeho množství v organismu, ale spíš bychom se měli soustředit na LDL. Toho by nemělo být víc než 3,4 milimolu na litr krve. Veškerý cholesterol v našem těle by neměl překročit míru 5,2 milimolu na litr krve.

HDL cholesterol (high-density lipoprotein) pomáhá tvořit tělní buňky, organismus si bez něj nevyrobí vitamin D, některé hormony nebo žlučové kyseliny nezbytné pro trávení. Odstraňuje z ostatního těla do jater přebytečné tuky včetně cholesterolu LDL. V zásadě platí, že HDL bychom měli mít více než 1,4 milimolu na litr krve.

Riziko a ohrožení

Za zvýšenou hladinu celkového cholesterolu se považují koncentrace v krvi vyšší než 5 mmol/l (působí proti usazování cholesterolu v cévním řečišti) a naopak LDL cholesterolu co nejméně (méně než 3 mmol/l), protože právě on způsobuje negativní změny v cévních stěnách.

Když je LDL příliš, ukládá se v plátech na cévní stěny, a tím cévy zužuje. Zhoršuje se tak průchod krve do orgánů. Vysoký cholesterol nebolí, nebolí ani zúžené cév – ateroskleróza-, ale může vést k nebezpečným komplikacím, jako je srdeční infarkt, cévní mozková příhoda nebo nedokrevnost dolních končetin. Může se stát i to, že zúžené cévy nepropustí krevní sraženinu a céva se úplně ucpe. To se stane při mozkové mrtvici.
Ateroskleróza je neinfekční zánětlivé postižení cévní stěny. Dislipidémie (zvýšení hladin krevních tuků) zánět cévních stěn potencují. Navíc při zvýšení CRP probíhají cévní změny dynamičtěji, rychleji a aterosklerotické pláty, které se vytvářejí v cévách, jsou náchylnější k praskání a následné trombóze, což je pak příčinou akutních stavů. Muži mají přibližně dvojnásobné riziko aterosklerózy ve srovnání s ženami – tedy až do menopauzy. Do deseti let po menopauze ženy doženou muže a následně je dokonce z hlediska rizika předeženou.

Cholesterol a dědičnost

Dědičný základ pro vysokou hladinu cholesterolu je pravděpodobný asi u 90 procent lidí. Pravdou ovšem je, že většina z nich má pouze určitou genetickou dispozici, která by se při optimálním životním stylu vůbec nemusela projevit. Ke zvýšení cholesterolu by nemuseli dojít, kdybychom žili jako naši předkové, jedli především rostlinnou stravu, nepřejídali se a neměli sedavý způsob života.
Protože tendence mít vysoké hladiny cholesterolu mohou být dědičné, někdy se objeví vysoký cholesterol už u dětí. Pokud se v rodině vyskytne u dvou či více lidí, stojí za to požádat lékaře, ab y vyšetřil i ostatní členy rodiny, a to i v případě malých dětí. Nebezpečí srdečně-cévních onemocnění je totiž stále vyšší i u mladých lidí. Existuje tedy menší skupina lidí, kteří trpí výrazným zvýšením hladiny cholesterolu již od narození (jde o onemocnění zvané familiární hypercholesterolemie), a ti bohužel změnou životního stylu hodnoty cholesterolu příliš nesníží.

Vánoční „nedar“…

Zimní období je spojeno s kumulací více rizik: nižší pohybová aktivita, odlišná skladba stravy ( s menším zastoupením ovoce a zeleniny a větším množstvím živočišných tuků). Když se přejíme mastným jídlem, druhý den nám nestoupne hladina cholesterolu, ten stoupá mnohem pomaleji (ale změní se tukový metabolismus a cholesterol nesoucí částice se stávají agresivnějšími). Co se mění rychleji, jsou změny triglyceridů, což jsou energetické substráty, jež (u disponovaných jedinců, kteří mají metabolickou poruchu) po jídle prudce vystoupají nahoru a pak jen pozvolna klesají  dolů (u zdravých jedinců pokles nastává rychle), až se hladina postupně normalizuje. Triglyceridy totiž sekundárně zvyšují aterogenicitu (rizikovost) LDL částic, které pak snáze vnikají do cévní stěny. A protože během vánočních svátků jíme tak nějak setrvale, musíme počítat s relativně dlouhodobou nepříznivou změnou metabolismu krevních tuků. O Vánocích určitě máme odlišnou skladbu jídelníčku než běžně, ale nejdůležitější je co nejdříve se vrátit k rozumné stravě.

Dieta je samozřejmostí

První věc, kterou se od lékaře dozvíte, poté, co vám zjistí vysoký cholesterol, je nutnost správné životosprávy. V mnoha případech při jejím dodržování ani nedojde na léky. Je to zejména dieta, a také pohyb. Rozhodně musíte vynechat tučné maso a vnitřnosti, neprospějí vám ani uzeniny. Zákaz mozečku, vnitřností, ne více než dva vaječné žloutky týdně, omezit na maximum uzeniny, tučné sýry, výrobky z bílé mouky a sladkosti. Zvýšit konzumaci ryb a rostlinných olejů, vlákniny, ovoce a zeleniny. Zaměřit se na rostlinné steroly, které ovlivňují vstřebávání cholesterolu a tukových částic ve střevě, pokud se konzumují v dostatečném množství ( dva gramy denně).

Z olejů používejte kvalitní rostlinné, sádlo je nevhodné. Pozor na máslo, to omezte. Pokud je snesete, můžete využít margaríny. Z mléčných výrobků vybírejte nízkotučné, nebo aspoň ne plnotučné. Samozřejmostí je konzumace ovoce, zeleniny, luštěnin a celozrnných výrobků. Dostatečně pijte neslazené nápoje, s mírou ale kávu, silný černý čaj a raději tvrdý alkohol, nejvýš občasnou skleničku kvalitního vína.

Základem léčby (pokud režimová opatření nejsou dostatečná) nebo u geneticky vrozeného onemocnění familiární hypercholesterolemie (FH) , kdy mají lidé vysoké hodnoty cholesterolu již od dětství na základě geneticky podmíněného významně zpomaleného vychytávání cholesterolu z krve játry, jsou především statiny (hypolipidemika), která snižují produkci cholesterolu uvnitř buněk. Pacienti s FH vak mají nyní novou naději – injekčně podávané léky výrazně snižující hladiny cholesterolu nad rámec toho, co je v současné době možné. Atraktivita těchto nových léků spočívá v tom, že mají výrazně méně vedlejších účinků než jiné formy léčby.

Pokud se familiární hypercholesterolemie nediagnostikuje a neléčí včas, do padesáti let věku dostane srdeční infarkt zhruba padesát procent mužů s tímto onemocněním a do šedesáti let cca 30 procent žen, výjimkou nejsou ani srdeční infarkty či mozkové mrtvice již mezi 20. a 45. rokem věku. Komplexní vyšetření je třeba provést i u lidí s hodnotami celkového cholesterolu nad 7,5 mmol/l nebo LDL cholesterolu nad 5 mmol/l.

Můžeme předejít ateroskleróze?

Cévní stěna se skládá ze tří vrstev. Nejvnitřněji je uložena výstelka. Ta je tvořena plochými nesmáčivými buňkami. Střední vrstva je složena z buněk hladké svaloviny orientovanými kruhovitě a do spirály. Vnější vrstvu tvoří vazivo. V něm probíhají nervy a cévy určené pro výživu a ovládání hladké svaloviny cév. Tepny mají silnější vrstvu svaloviny než žíly. Cévy jsou rozvedeny ke všem orgánům a buňkám.

Od prvního mikroskopického aterosklerotického plátu na vašich cévách až k jejich ucpání je sice poměrně dlouhá cesta, ale může proběhnout i ve zrychleném tempu. Onemocnění srdce a cév zaviní více úmrtí než zhoubné nádory.

Naše cévy se s vysokou konzumací živočišných tuků vyrovnávají po svém – ukládají částečky cholesterolu do své stěny v podobě aterosklerotických plátů, ty postupem nabývají na objemu. Cokoliv se během života ve stěně cévy usadí, přispívá k větší pravděpodobnosti onemocnění kornatěním- aterosklerózou. V prasklinkách ve stěně cévy či aterosklerotického plátu se usazuje sražená krev. Přestože se většinou stačí rychle rozpustit, někdy může utvořit tak velkou sraženinu, že cévu ucpe vmetkem. Ten se pak může utrhnout a ucpat jinou cévu blíže k srdci či v mozku a způsobit tak buď infarkt, nebo cévní mozkovou příhodu. Případně vytvoří výduť či městek. Pokud výduť praskne, hrozí masivní krvácení, jež bývá často neslučitelné se životem.

Všechno tedy začíná poškozením a soustavným dalším narušováním cévní stěny a na aterosklerotickém plátu. Dochází při tom také k aktivaci krevních destiček – to jsou krevní elementy  zodpovědné za tvorbu krevních sraženin. Jako základ léčby pacientů, u nichž je vysoké riziko tvorby krevních sraženin, se podávají tzv. protidestičkové léky (antiagregancia – působí proti srážení krve). Pokud se užívají preventivně, snižují relativní riziko infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Mezi nejznámější preventivní protidestičkové látky patří kyselina acetylsalicylová.

Tato látka byla dlouho používaná pro svou schopnost tlumit bolesti a snižovat horečku. Vědci poměrně nedávno zjistili, že kyselina acetylsalicylová umí ovlivňovat srážení krve tím, že brání shlukování krevních destiček.