Žilky a žíly nejsou jen vadou na kráse

Žíly a žilky protkávají naše tělo a některé z nich o sobě dávají vědět nejen tím, že je vidíme, ale často i tím, že nám mohou způsobit zdravotní problémy.

Rozšířené žilky v obličeji vnímáme jako vadu na kráse. Nejčastěji je objevíme na tvářích a v okolí nosního chřípí. V podobě metliček se s rozšířenými drobnými žilkami setkáváme i na dolních končetinách, velmi často v okolí kotníků. Důvodů, proč dochází k rozšíření žilek a metliček, je několik; nejčastěji se jedná o genetické dispozice, vysoký krevní tlak, střídání pobytu v zimě a v horku. Příčinou mohou být i hormonální změny.

Obličejová část

Rozšířené žilky a drobné pavoučkovité névy je možné odstranit laserem. Dnes existuje několik typů laserů podle druhu žilek. Můžeme využít i tzv. sklerotizaci, častěji však v případech, kdy se nejedná o obličejovou část. U lidí se sklonem k vytváření metliček je možné preventivně nebo jako podpůrnou léčbu aplikovat dermokosmetické přípravky.

Tyto drobné žilky a névy nejsou zpočátku zdravotním problémem, nebolí, ale jsou prvkem, který ruší estetické dojem z obličeje. Rozšířené žilky v obličeji neschová každý make-up. Pokud žena trpí tímto problémem, měla by si vybírat hutnější make-upy a korektory s vyšší krycí schopností. Žilky v obličeji „zhoršuje“ i působení slunečního záření.  Je proto žádoucí používat krémy s UV filtrem a při pobytu v horách nebo u moře vybíráme přípravky s vyšším UV filtrem. Rozšířené žilky zhoršuje také pobyt v přetopených místnostech, časté pití kávy, kožní napářky a termomasky a vysoký krevní tlak.

Bolesti nohou nejsou normální

S pocitem těžkých nohou, lehkým otokem v oblasti kotníků a s noční křečí v lýtkách se obvykle ještě smíříme, ale situace se může zhoršit. Pocit těžkých nohou nebo pnutí v lýtkách jsou prvotní fází chronického žilního onemocnění. Jedná se o zánětlivý proces, při kterém dochází k poškození žilní stěny a tím ke zpomalení žilního odtoku. V první řadě jsou problémy s křečovými žilami (varixy) – dochází při nich k narušení zpětného toku krve k srdci. Zpomalená krev zvyšuje tlak na žilní stěnu, což časem vede k nedomykavosti žilních chlopní a ochabnutí napětí žilní stěny. Proto vznikají otoky. Zánět naruší i výživu okolní tkáně a postupně se rozvíjejí další nepříjemné příznaky.

Ne náhodou křečové žíly postihují dolní končetiny, je to jakási daň za to, že se člověk během svého vývoje vzpřímil.  V první fázi onemocnění prosvítají kůží v podobě rozšířených namodralých žil. Pokud není včas zahájena léčba, problém postupuje a žíly začínají být stále nápadnější, vystupují na povrch a začínají vytvářet uzly.

V Evropě je výskyt křečových žil poměrně značný. Častěji jimi trpí ženy. Čísla uvádějí, že 40 až 50 procent žen z dospělé populace trpí varixy. V případě mužů jde o 20 až 30 procent. Častější výskyt u žen je dáván do souvislosti s těhotenstvím, které klade na dolní končetiny zvýšené nároky, a s hormonálními změnami doprovázejícími nejen graviditu, ale i klimakterium.
V době těhotenství dochází ke zvýšení hladin hormonu progesteronu. Úlohou tohoto hormonu je připravit organismus ženy na porod, respektive připravit porodní cesty na průchod plodu. Toho je dosaženo částečným rozvolněním měkkých tkání. Toto rozvolnění bohužel zasahuje i žilní stěny, které v době gravidity ztrácejí svou pružnost a pevnost.

Proč „křečáky“ vznikají?

Okysličená krev, tedy krev přicházející směrem od srdce, je přiváděna tepnami. Odkysličená krev, tedy krev, která proudí k srdci, je vedena žílami. Za normálních podmínek s odtokem žilní krve není problém, protože zdárný odtok krve z dolních končetin k srdci zajišťují smršťující se svaly a dobře fungující chlopně (žilně-svalová pumpa), které brání zpětnému toku krve. Ovšem v případě, kdy dojde k nefunkčnosti těchto chlopní a ty se začnou nedomykat, část krve vlivem zemské gravitace neodtéká vzhůru tak, jak by měla, a začne se v žilách hromadit. Pokud se k městnání přidá i nedostatečně pevná žilní stěna, vznikne křečová žíla. Křečové žíly tak vznikají v důsledku přetlaku žilního systému  dolních končetin (tzv. žilní hypertenze).

Léčba v počátcích

Křečové žíly vznikají postupně a v začátku svého vzniku nejsou ani příliš nápadné. Tíha nohou se však postupně mění v bolest a křeče. V této fázi už žíly bývají nápadné.
V případě lehčích nebo počátečních stadií varixů se volí konzervativní metoda léčby. Pacientům je doporučován pravidelný pohyb – chůze, plavání, sprchování chladnější vodou, redukce váhy, polohování dolních končetin, omezení pohybu v horku, důraz se klade na léčbu v podobě kompresních punčoch. S výběrem vhodných kompresních punčoch vám poradí ve zdravotnických potřebách. Na přeměření byste se měli dostavit nejlépe ráno. V této fázi je vhodná i aplikace gelů a mastí proti otoku a bolesti . Nutné je samozřejmě také dodržování režimových opatření typu procvičování nohou, polohování dolních končetin do zvýšené polohy a podobně. 

Obtíže mohou zmírnit i venofarmaka. Účinné venofarmakum (na lékařský předpis) zmírní zánětlivé změny na žilních stěnách i chlopních. Proto pacienti rychle cítí úlevu od bolesti. Navíc venofarmakum zvyšuje napětí žilní stěny, což je důležité pro zpětný návrat krve z dolních končetin zpět k srdci. Všechny tyto postupy patří ke konzervativní léčbě, která může pomoci předejít pozdějšímu operačnímu zákroku, ale následně je také součástí pooperační léčby.

Odborníci rozeznávají dva druhy křečových žil. První typ vzniká primárně, z důvodu oslabení žilní stěny. Druhý vzniká sekundárně, v důsledku jiného onemocnění. Tak je tomu například u hluboké žilní trombózy, která je příčinou následného rozšíření žil. Zatímco u prvního typu křečových žil existuje řada možností terapie, u sekundárních křečových žil jsou možnosti medicíny omezené.

Operativní řešení

Nejstarší možnou metodou odstranění křečových žil je chirurgické vyjmutí. Moderní medicína však nabízí i léčbu pro pacienta mnohem méně zatěžující.

Křečové žíly menšího rozsahu, zhruba do průměru 4 milimetrů, je možné odstranit sklerotizací. Sklerotizační látka aplikovaná do žíly je zevnitř nenávratně naruší a vyřadí ji z provozu. Zničenou žílu během několika týdnů vstřebá organismus. Pro dosažení optimálního výsledku je většinou nutné sklerotizaci opakovat v několika sezeních s časovým odstupem a nosit stanovenou dobu kompresní punčochy nebo bandáže. Výkon se provádí ambulantně a pacienta příliš nezatíží ani neomezí v běžných aktivitách. Tento výkon není hrazen ze zdravotního pojištění.

Léčba teplem

Mezi chirurgické metody léčby varixů patří i termální metody. Využívá se při nich teplo aplikované zevnitř na postiženou část žíly. Mezi termální metody patří odstranění žil laserem, radiofrekvencí či párou. Mechanismus tepelného poškození spočívá v nepřímém zahřátí žilní stěny bublinkami páry a v kontaktu mezi hrotem laserového vlákna s vlastní stěnou, což vyústí v uzávěr žíly. Takto zneprůchodněná žíla je ponechána na místě a organismus ji opět vstřebá. Tato metoda je pro pacienta příjemná zejména proto, že umožňuje rychlejší rekonvalescenci než odstranění běžnými chirurgickými metodami. Pacient je v kondici do 1 až 2 týdnů, což je mnohem kratší doba než po klasické operaci. I tyto úkony se provádějí ambulantně, pouze s lokálním znecitlivěním. Výkon není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a ceny se pohybují od 15 tisíc podle typu zdravotnického zařízení.

Mezi nejnovější metody patří využití biologického lepidla nebo mechanicko-chemická ablace. Tyto netepelné metody se provádějí bez anestezie. Po použití biologického lepidla ani není nutné následné nošení kompresních punčoch.
Metoda strippingu a exstirpace varixů je však nadále dominantní metodou výkonu na křečových žilách v našich nemocnicích. Tato metoda známá ve své původní podobě více než jedno století, spočívá ve vytržení celého nefunkčního úseku povrchového žilního kmene velké či malé skryté žíly, nejčastěji v úseku od třísla do podkolení, respektive od podkolení do poloviny bérce. Nevýhodou metody je vyšší pooperační bolestivost, vznik krevních podlitin a rekonvalescence trvající zpravidla 3-5 týdnů. Tento výkon většinou vyžaduje pracovní neschopnost, je však plně hrazen ze zdravotního pojištění.