Hlavně nevyhořet

Patříte mezi ty, kteří pracují na 150 % a snažíte se mířit hodně vysoko? Pro svého zaměstnavatele představujete určitě vynikající pracovní sílu, ale ve vás tiká časová bomba. Stres představuje do určité míry dobrou motivaci a kvalitní pohon, ale je nutné zdůraznit, že opravdu pouze do určité míry. V případě, že se do stresových situací dostaneme opravdu často, nutíme organismus spotřebovat více energie, než má k dispozici. Nejlepší prevencí stresu je chladná mysl.

Stres představuje určitou reakci na zátěž, kterou organismus nezvládá. Je dobré si uvědomit, že to, co stresuje nás, nechává ostatní třeba v naprosté klidu. Vše je relativní a pochopitelně záleží na velikosti a charakteru daného problému.

Proč to všechno děláme?

Všichni bychom se rádi viděli lepší, než jací ve skutečnosti jsme. Naše ideální já, dělá vše správně a vše mu vychází. Nejsme však roboti a dříve nebo později stejně dojde k nějakému zklamání a my máme tendenci se obviňovat. Začne nám utíkat reálný pohled na situaci a nahrazujeme ji iluzí a doslova přecházíme k sebezničujícímu režimu. V dnešní době je velice snadné překročit onu neviditelnou hranici vlastních možností a vytoužených přání. Workoholismus, neboli závislost na práci je termín, který vznikl ve Spojených státech v šedesátých letech 20. století.

Práce šlechtí

Jedno známé pořekadlo říká, že práce šlechtí a je zdrojem našeho štěstí. To však platí pouze za určitého předpokladu. Práce je důležitá pro osobní realizaci člověka, ale pokud se z ní stane droga, vzniká mechanismus podobající se závislosti na drogách, alkoholu apod.

Endorfiny

Stejně jako u každé jiné závislosti také u workoholismu se jedná o vyplavování adrenalinu a endorfinů, pokud jedinec zažívá příjemné pocity při konání práce. Tato skutečnost vede workoholika k tomu, aby nadmíru pracoval a pořád zvyšoval nároky jak na sebe, tak na své okolí. Hypofýza produkuje endorfiny a jedná se vlastně o mozkové peptidy s účinky, které se podobají morfinu.

V organismu pak dochází k vylaďování psychických reakcí, pozitivnímu ovlivňování spánku, nálady a zejména usnadňuje přežití v situaci ohrožení. Také dochází k zvyšování prahu bolestivosti. Za určitých okolností pomáhají endorfiny překonat silnou zátěž.  Mozek si dokáže sám vytvářet látky vedoucí k navození stavu pohody, na niž také může vzniknout závislost. Odborníci uvádějí, že práce je stejně jako kokain mimořádně návyková., pouze je na rozdíl od drogové závislosti společensky přijatelná.

Je síla opravdu všechno?

Každý z nás zná věty typu: „Musíš být silný a více se snaž“ apod. Někdy těmto větám začneme podléhat a klademe si na sebe nebo na své okolí doslova  nesplnitelné požadavky. Ani si neuvědomujeme, že můžeme své okolí terorizovat. Někdy děláme chybu, že na sebe bereme veškerou tíhu světa. Není však nutné nakládat si víc, než sami sneseme. Tímto problémem trpí často lidé, kteří pracují ve zdravotnictví nebo v pomáhajících profesích. Pomáhat ostatním můžeme pouze do určité míry a také naše síly jsou omezeny.

Vznik workoholismu

Workoholismus existoval již odjakživa. Vědomým únikem do rutinypracovního kolotoče si vytváříme návyk, který se za určitých okolností začne obracet proti nám. V praxi to znamená, že závislost na práci se bude neustále prohlubovat. V rozvinuté fázi dotyčný ztrácí své přátele a koníčky, protože to pro něj představuje ztrátu času.

Nesmíme zapomínat také na sebe

Nadměrnému stresu a syndromu vyhoření se vyhneme v případě, jestliže si dokážeme připustit, že v některých situacích je pocit bezmoci něčím normálním a běžným. Není nutné žít svůj život pouze a jenom prací a na svou práci také myslet doma. Je potřeba umět vypnout, naučit se správě relaxovat a žít svůj život plnohodnotně. Právě o dovolené nastává pro workoholika stres z toho, že neumí odpočívat a pokud již na dovolenou odjede, kontroluje maily, telefonuje nebo alespoň „komanduje“ a organizuje celou rodinu. Workoholik mívá častým iracionální strach ze ztráty zaměstnání a zejména má strach z neúspěchu a selhání.