Potřebuje vaše dítě psychologa?

Máte-li pocit, že vaše dítě není v pořádku, nemusíte mít pro to reálné konkrétní důkazy. Někdy prostě rodič vycítí, že se s dítětem něco děje, a pak je na místě podstoupit třeba zbytečné vyšetření, než aby se zanedbal vážnější problém. Rodiče k psychologovi přicházejí kvůli svému „pocitu“.

Když se rodič domnívá, že jeho dítě ještě není v šesti letech zralé na školní docházku, musí tento názor podpořit dva odborníci: dětský lékař a dětský psycholog ze školského poradenského zařízení. Většině dětí odklad doporučí praktický lékař nebo školka. Pedagogicko-psychologické poradny často spolupracují s mateřskými školkami, které psychologové navštěvují osobně a spolu s učitelkami vytipovávají děti, které by mohly mít s přechodem na základní školu problém. Pak se řeší, jestli má dítě šanci dovednosti ještě před nástupem do školy dohnat nebo jestli by pro něj byla školní docházka od šesti let utrpením. Samozřejmě se také stává, že sami rodiče chtějí dětem prodloužit mládí nebo jim poskytnout jakousi výhodu, aby šly do školy starší - těchto případů ale ubývá. Naopak stále více je rodičů, kteří chtějí vědět, zda jejich dítě nemá speciální vlohy, protože by ho rádi viděli ve škole pro zvláště nadané.

Nejsem si jistá…

Situací, kdy může dětský psycholog pomoci, je celá řada. Už menší děti, starší batolata nebo předškoláky je možné nechat vyšetřit v případě, že má rodič podezření na nějaký problém ve vývoji – dítě je jiné než jeho vrstevníci, nekomunikuje, nezvládá některé úkoly nebo je naopak velmi napřed, je agresivní.
Může se stát, že psycholog zjistí, že dítě je v pořádku, má jen některá specifika a poradí, na jakou metodu učení nebo na jaké dovednosti se rodiče mají zaměřit; může ale také odhalit např. poruchu autistického spektra, poruchy chování nebo poruchy učení.

Dnes se u dítěte, které by se dříve považovalo za pomalejší nebo méně nadané, může rozeznat konkrétní problém, který nesouvisí s intelektem (například dyslexie) a pak s ním škola může cíleně pracovat, aby ho tento handicap nebrzdil ve výuce.

Dětí s poruchami učení, především hyperaktivitou, přibývá. Souvisí to se současným životním stylem, který je rychlý a plný změn, se sociální nejistotou, kterou řada rodičů zažívá. Především labilní děti pak zažívají doma stres, který se může podepsat na jejich psychické pohodě a výkonnosti. K počtu dětí s diagnostikovanými poruchami učení paradoxně přispívá i kvalitní perinatální péče. Lékaři dnes dokážou zachraňovat i extrémně nedonošené děti, a i když jsou tyto děti jinak zdravé a vyvíjejí se relativně dobře, často se u nich objevují drobné poruchy v mozkových funkcích, a právě ty způsobují problémy při učení. Ve třídách by mělo být méně dětí a měli by tu působit pomocní učitelé, aby se učitelé mohli dětem se vzdělávacími potřebami více věnovat. Ve skutečnosti ale ze základních škol spíše odcházejí nadané děti na víceletá gymnázia, nejdříve v šesté a poté v osmé třídě, a učitel na druhém stupni pak má často na starosti naopak čím dál víc dětí, které potřebují nadstandardní péči.

Dítě a stres

Návštěva psychologa je vhodná v případech, kdy dítě prošlo nějakou složitou situací, s níž má problém se vyrovnat: přišlo o člena rodiny nebo se mu naopak narodil sourozenec, stěhovalo se, nastupuje do nové školy a podobně. Dítě by se mělo na změnu adaptovat během šesti týdnů. Pokud i po této době přetrvávají příznaky problému a stresu, je na místě řešit věc s odborníkem.

Když se rodiče rozcházejí nebo rozvádějí je konzultace s psychologem rovněž na místě. Když se rodiče hádají, vždycky to má vliv na dítě. Na terapii může docházet celá rodina. Spory, v nichž figurují děti, totiž bývají často velmi ošklivé. Děti jsou často jen záminkou nebo prostředkem, který proti sobě rodiče používají. Rodiče dětmi mnohdy manipulují, snaží se je dostat na svou stranu proti tomu druhému a neuvědomují si, jak moc jim tím ubližují.
Varovnými signály u dětí jsou například úzkosti, pomočování, problémy s jídlem, narušení spánku (noční děsy), problémy v kolektivu a komunikaci, u starších dětí se pak mohou projevovat problémy ve škole, lhaní, dokonce i sebepoškozování. Jakákoli významná změna v chování dítěte může rodiče upozornit, že se něco děje.