Svědí vás pokožka?

Svědění nebo podrážděná kůže se odborně nazývá pruritus, může vyvolat celá řada příčin  a může mít také různý charakter od lehkého nepříjemného pocitu, na nějž se dá snadno zapomenout, až k těžkým svědivkám,které brání postiženému ve spánku. Svědění může být velice úporné a může být rozšířeno po celém těle nebo se týká pouze lokálního místa. Svědění je příznakem kožního zánětu, stejně jako vyrážka, bolest nebo otok.

Jaké mohou být příčiny?

Generalizovaná svědivka  zasahující celé tělo, je zpravidla příznakem celkového onemocnění a někdy se může jednat o varovný signál, který na přítomnost choroby upozorní. Svědivka bývá také častým příznakem například  Hodkinovy nemoci, což je druh zhoubného bujení mízních uzlin). Často se však také vyskytuje v průběhu těhotenství  ve starším věku, při žloutence (příčinou jsou žlučové sol, které se usazují v kůži) a při planých neštovicích.

Celková alergická reakce

Generalizovaná svědivka bývá součástí celkové alergické reakce. Ta zpravidla postihne pouze tu část těla, která přijde s alergenem do přímého styku, ale při určitých typech alergie reaguje organismus jako celek. Vyvolávajícím momentem alergické reakce může být určité jídlo nebo léčivo.  Podráždění kůže provází často vyrážka na celém těle a někdy také kopřivka. Ve velké části případů je svědivka omezena pouze na malou oblast kůže. Mnohdy provází kožní nemoci, jako jsou ekzémy a dermatitidy, při nichž je typické právě intenzivní svědění postižené kůže. Někdy bývají ekzémy a kožní záněty následkem postižení kůže při křečových žilách, nebo souvisí s používáním průmyslových chemikálií, olejů nebo kovů.

Jiné potíže

Svědivku vyvolávají také běžné kožní potíže. Svědění bývá doprovázeno plísňovou infekcí kůže (kožní plísně), zvýšenou tvorbou lupů a seboreickou dermatitidou spojenou s vystupňovanou tvorbou mazu v kůži nebo kštici. Příčinou ohraničeného svědění a podrážděné kůže mohou být také omrzliny nebo špatná hygiena kůže. Svědění bývá často následkem kousnutí nebo bodnutí hmyzem a v trvalejší intenzivnější podobě provází napadení hmyzími parazity, jako jsou vši, blechy nebo svrab. Stává se, že právě svědění je hlavním příznakem přítomnosti parazitů, a slouží jako vodítko ke stanovení diagnózy.

Hemoroidy

V případě některých onemocnění svědí pouze určitý okrsek kůže. Hemoroidy nebo řitní trhliny mohou zavinit podráždění kůže okolo řitního otvoru a vyvolat intenzivní svědění, zatímco infekce pochvy, například kandidóza, jsou příčinou svědění v této oblasti. Svědění zevních pohlavních orgánů bývá také časté při cukrovce. Podobně se vyskytuje při podráždění očí a nosu při senné nebo alergické rýmě.

Jaká je léčba?

Léčba generalizované svědivky spočívá zejména v nalezení odstranění vyvolávající příčiny. Jestliže se to podaří, svědění zpravidla vymizí. Není-li na kůži vyrážka, pak se pokusy o ovlivnění svědění pomocí aplikace krémů nebo pleťových mlék většinou nesetkají s požadovaným úspěchem. Při výraznějších potížích mohou být prospěšná antihistaminika v podobě tablet nebo kapek. Jestliže je svědění součástí celkové alergické reakce, používají se antihistaminové léky zcela běžně a zpravidla také s dobrým efektem. Opět se podávají většinou ve formě tablet, u dětí také jako kapky nebo sirup. V těžších případech je možná aplikace injekčně.  Masti a krémy s obsahem antihistaminik by se na kůži neměly aplikovat za účelem zmírnění svědění, protože mohou vyvolat přecitlivělost na samotná antihistaminika a znemožnit tak v budoucnosti jejich další používání.

Svrab

Jedná se o kožní onemocnění, které je vyvoláno zákožkou svrabovou ,drobným parazitickým živočichem – roztočem, který žije v kůži a živí se jejími oloupanými šupinkami. Celý život parazita se odehrává v kůži, především v oblasti rukou. Oplozená vajíčka roztoče se živí kožními buňkami, přitom provrtává  v povrchové vrstvě kůže chodbičky a klade za sebou vajíčka. Samička nakonec umírá, ale z nakladených vajíček se vylíhnou larvy.  Ty opět vyvrtávají v kůži další chodbičky a během několika dnů se vyvinou v dospělé jedince. Během svého dospívání se přenesou na jiného jedince nebo dokonce na zvíře, s nímž přišel nakažený jedinec do blízkého kontaktu. V praxi to znamená, že roztoči nejsou schopni přežít příliš dlouho  bez svého hostitele, proto je přenos přes zvíře  nebo například oblečení dosti neobvyklý.

Šíření nákazy

Nejčastěji dochází k přenosu šíření nákazy svrabu skrz těsný osobní kontakt, nejspíše tak, když spolu postižené osoby sdílejí společné lůžko nebo lůžkoviny. Po dosažení dospělosti se roztoči rychle spáří a samečci záhy poté umírají. Samičky opět procházejí popsaným cyklem a udržují infekci. Celý vývoj parazita  od nakladení vajíček až po vznik nových dospělých jedinců trvá zhruba dva týdny.

Jaké jsou příznaky svrabu?

Příznaky se neobjeví do té doby, dokud samičky nezačnou dolovat v kůži svéchodbičky. Stane se to nejčastěji na zápěstích nebo na rukou. Na kůži se obyčejně objevují tenké červené linie na měkké pokožce mezi prsty, obvykle to k diagnóze svrabu postačuje.  Dalšími místy, kde se parazit často nachází jsou lokty, kotníky, chodidla, penis, šourek a prsní bradavky. Chodbičky v kůži svědí, někdy však mohou zůstat nepovšimnuty, a to i když se v nich líhnou nové larvy. Po několika týdnech začne tělo reagovat na přítomnost parazitů alergickou reakcí, která se projeví jako generalizovaná vyrážka, která má charakter červených svědících skvrnek a ploch. Nejvíce obtěžující je zejména svědění, které vede k silnému škrábání postižených míst. Jestliže si postižený člověk rozškrábe kůži do krve a zanese do ní druhotnou bakteriální infekci, dojde k vyvolání dalšího zánětu a ke vzniku komplikací.

Diagnóza, léčba

Diagnózu lze potvrdit vytažením parazita z jeho úkrytu pomocí tenké jehly a jeho identifikace pod mikroskopem. V rámci léčby se používá lindan nebo elementární síra. Obě sloučeniny spolehlivě vedou k zabití roztoče. V léčbě je nutné pokračovat tak dlouho, dokud nevymizí všechny příznaky. Je potřeba poznamenat, že i po vyléčení samotné infekce mohou ještě několik dnů přetrvávat alergické příznaky, popřípadě druhotná kožní infekce. Léčit by se měl také každý člověk, který se s postiženým dostal do kontaktu. V latentním období mezi infekcí a vznikem příznaků, které novou oběť přinutí zahájit léčbu se může parazit rozšířit na dalšího člena rodiny.