Emoční inteligence se dá naučit

V poslední době se často setkáváme s pojmem emoční inteligence, i když se v podstatě jedná o „neuchopitelnou“ kategorii. Jedná se o koncept, který v 90. letech 20. století zpopularizoval psycholog a spisovatel Daniel Goleman.

Obecně platí, že se jedná o psychologický konstrukt, který představuje schopnost zpracovávat systém emocí a těžit z něj; neboli je to termín popisující souhrn emočních schopností – kompetencí člověka. Vymezení emoční inteligence je poměrně nejasné – spíše než o inteligenci jde v mnoha ohledech o morální kvality nebo konkrétní dovednosti. Ještě pochybnější jsou výsledky měření takzvaného EQ – kvocientu emoční inteligence.

Emoční inteligence je souhrn několika „dovedností“

Model Daniela Golemana popisuje pět klíčových oblastí spojených právě se zjištěním emoční inteligence:

  • sebeuvědomění – schopnost znát své emoce, silné i slabé stránky, hodnoty a cíle- vnímat jejich vliv na ostatní a případně rozhodování podle citu
  • sebeovládání – kontrola či přesměrování vlastních rušivých pocitů a impulzů a adaptace na měnící se okolnosti
  • sociální dovednosti – zvládání vztahů s lidmi k dosažení požadovaných cílů
  • empatii – zohlednění pocitů všech ostatních lidí, především při rozhodování
  • motivaci – schopnost dosahovat stanovených cílů a vnímat výsledek jako zdroj uspokojení

Projeví se emoční inteligence v běžném životě?

To, že má někdo sníženou emoční inteligenci, se nejsnáze pozná na projevech jeho chování. Takový člověk v určitých kontextech reaguje způsobem, který by většina lidí označila jako hrubý. Problémy s emoční inteligencí obecně mají častěji muži. A je to v zásadě přirozené: dříve se po mužích příliš nechtělo, aby rozvíjeli svou empatii nebo aby sdíleli pocity v jejich nitru. Jenže požadavky na dnešního muže se mění. Dnešní muž už s partnerkou netvoří jen ekonomicko-reprodukční jednotku, ale jejich vztah plní i psychologické a emoční funkce. Stejně tak jsou vztahy stále podstatnější i v zaměstnání – musíme nejen rozumět své práci, ale být také týmovým hráčem, zvládat komunikaci s kolegy i nadřízenými, na vedoucí pozici disponovat celou škálou manažerských dovedností; člověk s nízkou emoční inteligencí pro takové situace není dobře vybaven.

I když existují doporučení, jak kompenzovat nedostatek emoční inteligence, je třeba říci, že zejména ze strany partnerky by měla být motivace opatrná. Žena nesmí muže utlouci svými požadavky. Musí vědět, že muž nemá být otrokem představ ženy a tím, kdo ji má učinit šťastnou – pocit spokojenosti musí žena hledat jinde než v tom, aby jí partner četl myšlenky. Je však nutné korigovat partnerovy projevy v případech, kdy jsou objektem necitlivého chování děti. Je-li muž v jednání s dětmi uštěpačný, hovoří s nimi ironicky, je třeba ho navést k tomu, že takové chování jim neprospívá. Mnoho lidí, i s „normální“ emoční inteligencí, si neuvědomuje, že děti nejsou dospělí, a proto je třeba s nimi jednat citlivě.
Pokud má žena doma muže, který se neumí napojit na její pocity, často ji neutěší ani fakt, že je to třeba programátor se slušnou výplatou. Partnerka si musí uvědomit, že její muž je prostě takový. Že nejde o nic osobního proti ní, že jeho chování nemá co dělat s tím, jaká je ona, co pro něj znamená nebo jak on ji vnímá – je to prostě jeho vlastnost, že se neumí vcítit nebo dávat najevo své emoce.

V některých případech je výhodné, když člověk není příliš sociálně inteligentní; řada situací v životě vyžaduje praktické konkrétní řešení a může být na škodu, pokud se v něm člověk příliš citově angažuje.

Osobní emoční trénink

  • Alespoň dvakrát denně se zastavte a zamyslete se nad tím, jak se cítíte a proč.
  • Nesuďte ani neměňte své pocity příliš rychle; pocity se objevují ve vlnách.
  • Zkuste najít spojení mezi svým pocitem a dalšími situacemi, kdy jste zažili tentýž pocit.
  • Pokud nevíte, jak se cítíte, zeptejte se někoho, komu důvěřujete. Blízký člověk vám může pomoci pocit vyhodnotit.
  • Využívejte své podvědomí.
  • Zapisujte si myšlenky a pocity.
  • Poznejte, kdy je čas skončit; kdy už je zbytečné se některými pocity zabývat, a je lepší se zaměřit na život okolo sebe.