„Prošvihli“ jste tetanovku?

Zpravidla marně tápeme v paměti, kdy jsme byli naposledy očkováni proti tetanu. Často se nám stane, že daný termín zmeškáme – o rok, dva roky i více. Jak moc to vadí? Při promeškání termínu přeočkování je možné očkovat posilující dávkou i po dvaceti letech. Protilátky je možno laboratorně běžně stanovit, a tak potvrdit, zdali je osoba chráněna či nikoli. Očkovat je možno také těhotné a kojící ženy.

Tetanus ze světa nezmizel. To, že na něj dnes lidé neumírají, jako tomu bylo dříve, je zásluhou plošného očkování a také toho, že dnes nepřicházíme tak často k vážným bodným poraněním.
Proti tetanu se očkují už děti ve věku dvou měsíců v rámci hexavakcíny, druhá a třetí dávka je aplikována v měsíčních odstupech a první přeočkování mezi dvanáctým a patnáctým měsícem. Pátá dávka je podána mezi pátým a šestým rokem života, šestá mezi desátým a jedenáctým rokem, následuje přeočkování mezi dvacátým pátým a dvacátým šestým rokem života. Poté se očkuje pravidelně s odstupem deseti až patnácti let. U jedinců nad šedesát let a u osob s oslabenou imunitou se přeočkovává po deseti letech. Pokud dojde k rizikovému poranění a pacient byl v posledních letech očkován, akutně se nepřeočkovává. Pokud však uplynulo více než pět let od očkování, aplikuje se jedna dávka vakcíny a u neočkovaných se přidává i dávka protitetanového globulinu.

Někdy mají zejména alergici na očkování nepříznivé reakce. Reakce po očkování proti tetanu jsou běžné, závažné se vyskytují zcela zřídka. Pokud se z nějakých důvodů přeočkovává častěji, může se projevit lokální reakce (otok, zarudnutí) daná nadbytečným množstvím tetanického anatoxinu.

Původci tetanu

Které bakterie vyvolávají tetanus? Jedná se o bakterii Clostridium tetani, která má tvar tyčinky, její charakteristickou známkou je růst bez přítomnosti kyslíku, což představuje riziko právě u hlubokých bodných ran, kde je přístup kyslíku omezen. Zatímco vlastní bakterie je poměrně citlivá na vnější vlivy, její spory jsou velmi rezistentní a často se vyskytují v půdě bohaté na organický materiál. Nakazit se můžeme zejména ostrým bodným nástrojem, který je kontaminován půdou nebo chlévskou mrvou. V trusu domácích zvířat se tato bakterie vyskytuje velmi často.

V dnešní době jsou pro nás rizikové spíše rány způsobené rezavým hřebíkem, ale také od obyčejné třísky nebo píchnutí trnem. Nebezpečné jsou také otevřené zlomeniny a popáleniny, do kterých je infekce následně zavlečena. V ráně se spory bakterie začnou množit a vylučovat neurotoxiny, jedovaté látky, které pronikají do okolních nervových zakončení a šíří se jejich vlákny.

Průběh nemoci

Inkubační doba tetanu se pohybuje od tří do třiceti dnů, přičemž první projevy u většiny případů nastoupí obvykle za jeden až dva týdny. Onemocnění začíná křečemi žvýkacích svalů. Nemocný má bolestivě stažená ústa a těžko polyká. Obtíže postupně přecházejí i na mimické svaly, výraz obličeje může připomínat křečovitý smích. Napětí a křeče se dále rozšiřují na kosterní svaly, na šíji, svaly v okolí páteře, na trup a končetiny. Křeče se zpočátku objevují v občasných záchvatech, později se jejich frekvence zvyšuje. Typické je strnutí šíje.

Kromě nejzávažnějšího, tzv. generalizovaného tetanu, který tvoří 80 %všech onemocnění, je další formou tzv. místní tetanus (lokalizovaný). Jde o málo častou formu onemocnění, při kterém mají postižení stálý stah svalů v oblasti zranění. Stahy mohou přetrvat mnoho týdnů, než postupně vymizí. Místní tetanus bývá mírnější, pouze kolem jednoho procenta případů je smrtelných, ale může předcházet nástupu tetanu generalizovaného.

Závažnost projevů závisí na druhu poranění a následném množství vyprodukovaného neurotoxinu v ráně a také na vzdálenosti místa poranění od centrálního nervového systému.