Lepek jako nepřítel

Lidé s onemocněním zvaným celiakie musí v mnoha ohledech pečlivě vážit, co si dají na talíř. Jejich dietním režimem se inspirují i mnozí ostatní, kteří se domnívají, že za jejich zdravotními zažívacími problémy stojí také lepek.

Lepek (gluten) se řadí do skupiny prolaminů, v alkoholu rozpustných bílkovin, jejichž zdrojem je především pšeničná mouka (má největší zastoupení těchto bílkovin – až 80 %), dále ječná a žitná. Lepek je složeninou dalších dvou bílkovin – v případě pšenice jde o gliadin a glutenin, u ječmene je lepek složen z hordeinu a gluteninů a u žita jde o směs sekalinu a gluteninů.

Podle lékařů není možné celiakii vyléčit. Pečlivým dodržováním bezlepkové diety je však reálné vyvarovat se výrazným zdravotním potížím spojeným s tímto onemocněním. Jde o chronické autoimunitní onemocnění, které se vyskytuje u geneticky predisponovaných pacientů. Autoimunitní proces vede k atrofii (vyhlazení) klků sliznice tenkého střeva a v důsledku toho dochází k poruše vstřebávání živin. Genetická predispozice se nachází asi u 20 procent populace, onemocní však jen 1 až 2 procenta celkové populace. Obilná bílkovina lepek tedy vede u celiaků k tvorbě protilátek, které pak v menší či větší míře poškozují střevní sliznici (sliznici tenkého střeva). Ta je zodpovědná za vstřebávání živin z potravy.
Pokud je střevní sliznice narušená, nastává malabsorpce, tedy porucha trávení a vstřebávání živin, což vede k mnoha dalším zdravotním problémům (anemii, osteoporóze, depresím, objevují se ekzémy, akné, astma, epilepsie apod.) Pacienti někdy nejsou ochotni stále dodržovat bezlepkovou dietu, když momentálně nemají žádné problémy. Pravdou však je, že pokud člověk dietu poruší, rychle se problémy vrátí.

Nemoc může propuknout v každém věku

Celiakie se zpravidla projeví již v dětství, nicméně ne hned od narození, ale v momentě, kdy se do jídelníčku dětí zařadí obiloviny, oblíbené piškoty, krupicová kaše, rohlíky. Děti bývají zvýšeně plačtivé v důsledku častého bolení bříška, které se nápadně vzdouvá na rozdíl od zbytku těla. Dalším poznávacím znamením je to, že děti nerostou stejně rychle jako jejich vrstevníci, opožďují se ve vývinu.

Mezi typické příznaky patří průjem, křeče v oblasti střev, plynatost, únava, pokles váhy, tedy podobně jako u dětí. Často jde ruku v ruce s nemocemi vzniklými v důsledku abnormální imunitní reakce organismu proti vlastním tkáním. V současné době však obecně převažuje obraz asymptomatický, kdy pacienti mají jen nespecifické zažívací problémy, jakými jsou nadýmání a občasná řidší stolice. V dospělosti však může být prvním projevem až osteopencie či osteoporóza v důsledku deficitu vitaminu D a kalcia. Celiakie se totiž může objevit v jakémkoli věku, u dospělých často při oslabení – po duševní a tělesné zátěži (stres, operace, těhotenství, jiné vážné onemocnění), většinou mezi 30. a 40. rokem věku.

Často je však za celiakii mylně zaměňována alergie na pšeničnou mouku. V případě alergické reakce je důsledkem otok sliznice tenkého střeva a také mohou být přítomné celkové kožní alergické reakce, kupříkladu kopřivka. Diagnostika se opírá o výsledky testování určité skupiny imunoglobulinů (IgE). I v tomto případě se doporučuje bezlepková dieta, ale nemusí být tak přísná jako u celiakie. Záleží na souhrnu celkových projevů závislých na množství přijatého lepku.

Dieta jako lék

K medikamentózní léčbě se přistupuje pouze ve vážnějších případech, a to zejména kvůli potlačení zánětu sliznice střev pomocí steroidů (kortikoidů) či v podobě imunopresiv na tlumení imunity. Základem je ale stejně jako u lehčích případů přísné dodržování bezlepkové diety, tomu se nemocní opravdu nevyhnou. Porušení dietního režimu třeba na dovolené se u většiny celiaků obejde bez znatelných klinických projevů. Jednorázové porušení diety se na zdravotním stavu pacientů zpravidla neprojeví.

U pacientů, kterým je nově diagnostikována celiakie, je vhodné substituovat některé vitaminy a stopové prvky. Jde především o vitamin D, dále preparáty kalcia, většinou kombinované s vitaminem D, rovněž selen a zinek, vitamin B 12 v injekční formě jednou za tři měsíce a kyselinu listovou. Pacienti s anemií z nedostatku železa mohou dostávat preparáty s tímto prvkem. Substituce by měla probíhat po dobu jednoho roku, kdy se předpokládá doplnění deficitních vitaminů a stopových prvků a také plná regenerace sliznice tenkého střeva, tedy i vstřebávání vitaminů a stopových prvků.

Módní výstřelek?

Novou diagnostickou novinkou, která se nyní stává velice populární, je neceliakální intolerance lepku, kdy je klasická celiakie diagnosticky vyloučena (histologický nález ze sliznice duodena je normální a nejsou přítomné protilátky tTG – tkáňová transglutamináza a EMA – endomyziální protilátky). Tito pacienti mají klinické projevy dyspeptického syndromu (nespecifické trávicí příznaky) s dobrým efektem při bezlepkové dietě, jež v tomto případě nemusí být tak přísná. Drží ji mimo jiné mnoho sportovců a populárních osobností.

Dosud však není znám laboratorní test, kterým by se intolerance dala potvrdit. V současnosti se využívá takzvaný expoziční test (zatížení lepkem) a sledování klinických obtíží pacientů po vysazení. Intoleranci lepku můžeme zařadit do velké skupiny intolerancí potravin. Jedná se o takzvanou FODMAP dietu, což je zkratka pro fermentované oligosacharidy (F), galaktooligosacharidy (O), disacharidy (D), monosacharidy (M) a polyoly (P). Galaktooligosacharidy jsou obsaženy v luštěninách. Disacharidy (laktóza – mléčný cukr) se nachází v mléce a mléčných výrobcích. Monosacharidy (fruktózu) nalezneme v ovoci a medu. Fruktany jsou obsaženy v zelenině, některém ovoci a obilninách, polyoly (cukerné alkoholy) pak v ovoci, zelenině a sladidlech. Všechny tyto složky potravy mohou způsobovat intoleranci, to znamená nesnášenlivost některých potravin, jež tyto složky obsahují.

Je mouka opravdu zlo?

Zatímco u nás je tažení proti mouce „na počátku“, v USA je lepek obsažený v mouce v posledních letech na indexu. Podle výzkumů se jeho konzumaci snaží vyhnout každý třetí Američan. Gluten free jídla a gluten free značky jsou na vzestupu.

Protilepkové tažení má úspěch, mouka je stejný nepřítel stejně jako před pár lety cukr.
Mouka způsobuje závislost. Známý odpůrce mouky William Davis tvrdí, že mouka si nás ochočí stejně jako heroin – čím více jí zkonzumujeme, tím víc ji chceme. Pravda je, že při trávení obilovin vznikají látky, které pracují na podobném principu jako tlumiče bolesti. Jak na mozek působí, zatím není úplně jasné, a během trávení jiných potravin vznikají také a nikdo je nezatracuje.

Konzumace mouky stoupla hlavně po roce 1950, od té doby je populace stále tlustá. Hlavní viník? Mouka? Ano, po mouce skutečně nezhubneme, to je pravda. Na druhou stranu ta vina není tak jednoznačná, protože nezáleží jen na tom, co jíme, ale také kolik toho sníme. Lidé, kteří přestanou jíst pečivo, skutečně zhubnou, ale jen pokud ze svého jídelníčku vyřadí určité množství kalorií, které ničím nenahradí. Pokud se při konzumaci mouky budete držet pravidla, že méně znamená více, obezita nehrozí.

Na mouku nejsme zvyklí – je to pravda? Zemědělství, jak ho známe, existuje zhruba 11 tisíc let, což je z hlediska lidského vývoje poměrně krátká doba. Statisíce let jsme byli lovci a sběrači a mouku jsme neznali, což je hlavní příčina, proč někteří lidé trpí celiakií a jiní se po mouce cítí nadmutí. Pokud by však konzumace mouky byla tak nebezpečná, proč jsme ji deset tisíc let snášeli bez obtíží? Problém je jinde – pšenici, stejně jako žito a ostatní druhy dominantních obilovin od počátku zemědělství úmyslně hybridizujeme kvůli vyšším výnosům, jednoduchosti pěstování, skladování a vyšší odolnosti. A to přináší negativní zpětnou vazbu právě v podobě vzrůstající nesnášenlivosti molekulárního složení novodobých obilovin. Zdá se, že právě to je důvod, proč v poslední době přibývá celiaků.