Když je levá ta pravá

Levorukost bývá určena už při narození. Pravděpodobně patří do genetické výbavy, protože se často dědí. Leváci to mají odjakživa těžší. V historii byla levorukost považována za stigma. Zajímavé je, že se předsudky vůči levákům objevovaly v různých období dějin. Anglický výraz „left“ pochází z anglosaského slova „lyft“, což znamená slabý nebo rozbitý. Také v češtině má slovo „levák“ poněkud hanlivý význam. Od chvíle, kdy malé dítě začne čmárat pastelkou nebo brát hračky, je jasné, jestli bude pravák nebo levák. Téměř nikdo nemá obě ruce stejně šikovné, jedna z nich je zřetelně dominantní. Proč je to ale tak často pravá?

Leváctví je téměř jistě dané geneticky, jak to dokazují neúspěšné pokusy o přeučování levorukých dětí. Řada odborníků věří, že jde o genetickou úpravu, která zajišťovala výhodu v boji. Tomu napomáhá i skutečnost, že mezi leváky je více mužů než žen. Vědci identifikovali gen, který údajně způsobuje asymetrii v těle a mozku, a tak určuje, kdo je pravák a kdo levák. Ale jiní vědci odporují tím, že zodpovědných genů jsou pravděpodobně nejméně čtyři desítky a určit ten pravý potrvá ještě hodně dlouho. Výzkumy nadále pokračují a zaměřují se hlavně na dvojčata, protože ta jsou většinou vychovávána ve stejné domácnosti, a tak se dá snadno odlišit vliv prostředí a genetická výbava.

Teorií ohledně dominantní ruky je celá řada. Někteří experti vysvětlují leváctví jako důsledek prenatálního traumatu: děti, jež byly v děloze vystaveny traumatu, jsou častěji levoruké a mezi leváky je také zvýšený počet psychických poruch. Až hrůzostrašně zní teorie „zmizelého dvojčete“, která tvrdí, že každý levák byl původně polovinou páru identických dvojčat a zárodek jeho sourozence se nikdy nevyvinul.

Významný nepoměr praváků a leváků může souviset s jazykovým centrem, to je totiž tradičně uloženo v levé mozkové hemisféře a lidé, kteří jej mají výjimečně v pravé hemisféře, jsou leváci.

Většina z nás má jednu ruku více nebo méně šikovnější než tu druhou. Asi v 90 % případů je preferovaná pravá (dextralita – pravorukost), leváků (sinistralita – levorukost) je v populaci zhruba 10 %. Někteří lidé jsou vyhranění praváci či leváci, dominantní ruku mají výrazně schopnější. U jiných je rozdíl mezi schopnostmi obou rukou menší. Jen minimum výjimečných má pravou i levou ruku stejně šikovnou. Jedná se o tzv. „obouruké“ lidi. Kromě rukou jsou nesouměrné i jiné části lidského těla.
Například oči. Zkuste si jedno oko skrýt a druhým se podívat na palec natažené ruky. Potom totéž zopakujte s druhým okem. To, kterým vidíte kvalitnější prostorový obraz, je dominantní. Totéž platí o uších – jistě jste se o tom přesvědčili třeba při užívání mobilního telefonu.
Podle statistik je levouchých v populaci asi 40 %, levookých 30 % a levonohých 20 %. Levorukých je však pouze 10 %. Proč, když třeba šimpanzi mají také jednu horní končetinu dominantní, ale praváci a leváci jsou u nich zastoupeni 50:50?

Přestože v závěrech ohledně příčin preference jedné či druhé ruky se vědci neshodnou, shodnout se dokážou v tom, že v osobnostních rysech praváků a leváků nejsou žádné rozdíly. Výzkumy ostatků neandrtálců potvrdily, že už v jejich době byl poměr praváků k levákům stejně jako dnes 9:1.

Jste-li levák, občas se setkáte s jistým omezením (pracovní stoly s vykrojenou deskou pro podložení ruky často „počítají“ jen s praváky, stejně jako kamery nebo počítačové myši), můžete ale nakupovat ve specializovaných obchodech, které nabízejí nůžky, otvíráky na konzervy a řadu dalších předmětů pro leváky.
Když lidé přijdou o svou dominantní ruku, nemají problém přeučit se na tu druhou. A ti, kteří tu šikovnější po nějakou dobu nemohou používat v důsledku zranění (jedná se o dobu kolem osmi měsíců), zvládnou totéž a často pak preferují přeučenou ruku.