Obezita ničí dětství

Faldíky jsou roztomilé, když je dítěti rok. V pěti letech už tak sladké nejsou, navíc  jimi svým dětem zaděláváme na vleklý celoživotní boj. Protože obezity se jen tak nezbavíte. Obézní je v Česku každé páté dítě ve věku 6 až 15 let. Zdá se vám to málo?
Dětská obezita má vedle zdravotního i závažný psychosociální aspekt. Obézní dítě je velmi často vystaveno neúměrnému společenskému tlaku, někdy i šikaně. Obezita jednoznačně otevírá dětem okno unipolární deprese, brání jim rozvinout jejich potenciál, partnerskou sebedůvěru i profesní uplatnění.

Už děti chodící do školy a na první stupeň základní školy se setkávají s obezitou a s tím, že se jim ostatní děti smějí, pokud mají kila navíc. A právě této výsměch bývá důvodem, proč rodiče s dítětem přicházejí k lékaři. Děti již nechtějí žít dál se svým trápením. Rodiče obvykle vědí o obézním sousedovi, ale skutečnost, že je stejně postiženo i jejich dítě, si nepřipouštějí. Většina rodičů si myslí, že z obezity dítě vyroste, to je však omyl. Obezita je i u dětí nemocí, kterou je třeba léčit.

Mnoho rodičů, babiček a dědečků má za to, že děti ze své kulatosti časem vyrostou. Proto neváhají a podporují je v konzumaci sladkostí s myšlenkou „ať se mají dobře“. Dětem tak více škodí než prospívají. Mnohé z nich se totiž svých nadměrných kil posléze nemohou zbavit ani v dospělosti. Pravidlo, že děti „z toho vyrostou“ přestalo platit před čtvrtstoletím, kdy z 80% dětí s obezitou vyrostli obézní dospělí. V současné době z 80% dětí s nadváhou vyrůstají obézní dospělí. Obezita po krátké době přechází do chronické fáze a stává se celoživotním a nevyléčitelným onemocněním. Nadváha ve čtyřiceti zkracuje střední délku života o tři roky, běžná obezita o sedm a závažná obezita o čtrnáct let. Původně vyšší podíl chlapců se začíná vytrácet, s věkem u nich dochází ke stagnaci výskytu obezity, u dívek stále její neutěšený nárůst bohužel pokračuje.

Potomkovu váhu a postavu máme ve vlastních rukou. Pouhých 2-5 % případů dětské obezity nesouvisí s rodičovským přístupem a rodinným prostředím, ale s nemocí nebo užíváním léků. Na vzestup hmotnosti mají vliv hormonální poruchy, jako je Cushingův syndrom se zvýšenou tvorbou hormonů nadledvin, syndrom polycystických ovarií nebo snížená činnost štítné žlázy. Obezita se vyskytuje i jako součást geneticky podmíněných syndromů.
95 % případů obezity jde na vrub mixu genetických dispozic (40-70%) a pozitivní energetické bilance. Pokud vaše děti přijmou v potravě více energie, než vydají, uloží přebytky do tukové tkáně. A to tím ochotněji, čím více tukových buněk a genů řídících toto ukládání mají k dispozici po předcích. Obrovský vliv na rozvoj obezity má rodinné prostředí – preference určitých potravin, jídelní zvyklosti a způsob trávení volného času v rodině.

Za posledních dvacet let se výskyt dětské obezity zpětinásobil. Čtvrtina dětí trpí nadváhou, každé sedmé obezitou a čtyři ze sta jsou závažně obézní. V posledních letech sice došlo ke stabilizaci výskytu nadváhy, ale stále vzrůstá výskyt obezity a především její závažnost.

Nadváha nebo obezita?

Rozdíl mezi nadváhou a obezitou  spočívá v rozvoji zdravotních následků a hranice je individuální. Nadváhu ještě schováme pod svetr, ale obezitu rozpoznáme již z dálky, přičemž se nejedná jen o problém zevnějšku, ale především spouští metabolický syndrom, který vede k časné cukrovce druhého typu, urychlenému kornatění tepen, rozvoji vysokého krevního tlaku a časným oběhovým komplikacím.

Barokní andílek

V naší době bohužel není neznámý pojem kojenecká nadváha – v současné době jí trpí asi 7% kojenců, kteří pak přecházejí do stejně velké skupiny předškolních dětí s obezitou.
Kamenní barokní andílci jsou jasným důkazem, že batolátko má být pěkně vypasené. Jenže kdy začínají špíčky věstit problém? Hranice se už posunula do nejnižších věkových skupin, je zhruba v jednom roce věku. O kojencích říkáme, že jsou pěkní, když mají všude faldíky. Ale kolem jednoho roku by měl být přirozený úbytek nadváhy – tehdy má člověk zabrzdit nárůst hmotnosti a začít se rozvíjet intelektuálně. Děti samozřejmě hned nezhubnou, ale už jim nepřibývají další tukové zásoby a místo toho rostou do výšky. To je správný vývoj. V této době se také dítě přestane jen spokojeně válet v postýlce. Děti se rozběhnou, objevují svět a nadváha by jim překážela. Kolem čtyř, pěti let by měl být pokles největší, měli bychom na nich téměř počítat žebra. Dnes má ale tak 40% dětí pokles jen cca do dvou let, pak začnou zase přibírat.

Žijeme v obezitogenním prostředí. Vezměte si třeba autosedačku. My díky ní dítě naučíme, že se klidně dvě hodiny nemusí vůbec pohybovat. A hodně maminek to pak přenáší i domů. Zkrátka je posadí do domácí dětské sedačky a  přikurtují. Je to určitě pohodlnější, než když se vám batole pořád motá pod nohama. Jenže děti, jejichž přirozenost je od rána do noci se nezastavit, tím učíme, že nehýbat se je normální. Na lenost si nakonec rád každý zvykne. Podívejte se i na dnešní kočárky. Dřív děti jezdily ve „vaničkách“, ve kterých se mohly převalovat a měly volnost pohybu. Dnes je přivážeme popruhy a zase sedí a nemohou nic. Tahle naše posedlost bezpečností znamená, že dítě nemá šanci tu nadváhu vyběhat. Přitom děti jsou intelektuálně na výši, maminky je rozvíjejí po duševní stránce, ale tělesně je to malér.

Kojením proti pláči?

Bohužel nejen maminky, ale i odborníci zaměňují u kojení formu s obsahem. Mateřské mléko je sice pro kojence nejvýhodnější potravinou, ale to neznamená, že se dítě může přikládat k prsu, kdykoli zakňourá. Ženský prs má možnost ukojit trojčata, ale pokud tento objem podáme jednomu kojenci, nelze se divit, že bude vesele přibírat. V současné době se nadváha rozvíjí ve větší míře i u plně kojených dětí a přestalo platit, že kojení k nadváze nevede.
Některé maminky kojí nepřetržitě celý den a jsou z toho absolutně vyčerpané, čemuž se nelze divit. Problém je možná v tom, že dnešní mladé maminky nemají kde se naučit číst signály kojence – když zabrečí, automaticky mu dají najíst, jenže to dítě třeba vůbec nebrečí proto, že by mělo hlad. Za dětským pláčem se totiž zdaleka vždycky neskrývá jen hlad – ale dát mu cucnout je nejrychlejší řešení.

Výlučné kojení  ve věku nad 9 měsíců již není vhodné a zvyšuje pravděpodobnost výskytu kardiovaskulárních rizik v dospělosti. Nejlepší příkrmy jsou ty připravené doma, nepřislazené, nepřisolené a nekořeněné. V případě, že maminky dávají dětem příkrmy ve skleničkách, je třeba mít na paměti, že v rámci doporučených denních dávek má každá taková sklenička v průměru o 20 procent více energetického obsahu než potřebuje osmdesát procent kojenců. To znamená, že pokud dítě sní celý příkrm, přijímá více energie, než je nutné. Vhodné je tak část skleničky ponechat na svačinu na druhý den.

Prázdný talíř

Co dělat, když vidíme, že se nám dítě začíná kulatit? Ono úplně stačí, když to necháte na něm. Maminky dneska děti překrmují. Všechny chtějí být zodpovědné a dát dítěti, co můžou. A děti jedí, aby udělaly mamince radost. Dostaneš bonbon, když sníš ten talíř – ale ne, když ho nedojíš. Jenže dítě by přirozeně skončilo dřív, kdybychom to nechali na něm. Ono dobrovolně hlady neumře. Pozná, kolik mu stačí. Ale vezme si více, aby udělalo mamince radost. Postupně samo přestane cítit, že už mělo skončit.

Rodina jako zrcadlo

Děti jsou odrazem svých rodičů, co se hmotnosti týče, a proto je třeba léčit celé rodinné prostředí, nejen dítě. Životní styl rodiny se vždy v plném rozsahu odrazí na návycích a zlozvycích jejich  nejmenších členů. Když rodina tráví víkendy na horách a sport je začleněn do jejího života, pak je jen malá pravděpodobnost, že dítě prosedí celé dny u počítače s pytlíkem chipsů. Pokud rodiče nesnídají a během života experimentují s dietami, nemohou se divit, že se u jejich dítěte rozvine porucha příjmu potravy.
Cílem léčby dětské obezity není pouhá redukce hmotnosti, ale především celoživotní nastavení zdravého životního stylu pro celou rodinu. Každý z nás rozhoduje o tom, jaké dětství prožijí naše děti, jak se uplatní v plnoletosti. Musíme si uvědomit, že právě zdánlivě jednoduché změny a režimová opatření dokážou zastavit nebo přibrzdit negativní trend nárůstu počtu dětí s obezitou.

Správný výběr  

Je pravda, že malé děti si oblíbí několik pokrmů a ostatní často odmítají. Výživa dětí předškolního věku se vyznačuje vytvářením správných stravovacích návyků a to je třeba si uvědomit. Největší důraz je kladen na pestrost, pravidelný jídelníček a přiměřenost. Velmi důležitý je pitný režim – jakmile dítě naučíme na sladké nápoje, bude je vyžadovat stále. Kromě toho u dětí méně fyzicky aktivních jsou sladké nápoje vydatným zdrojem zbytečné energie. Popíjí-li dítě během dne sladké nápoje, může to zapříčinit i nechutenství.  Dítě pak odmítá nutričně cenné potraviny. U menších dětí do šesti let je důležitý vyšší příjem tuku (35% z celkového energetického příjmu), s důrazem na příjem nenasycených mastných kyselin (omega-3), jejichž zdrojem jsou ryby a některé oleje.

Energetický příjem dítěte, které se věnuje nějakému sportu, bude v porovnání s tím, které nesportuje, neporovnatelně vyšší. Tady se už matka musí zamyslet nad tím, co sportovci připraví na talíř. Velmi důležitá je pravidelnost, sportující dítě může jíst i vícekrát denně, klidně může mít dvě svačiny nebo druhou večeři. Každé jídlo by mělo obsahovat sacharidy jako zdroj energie, důležité je dbát i na dostatek bílkovin. Dítě vydává velké množství energie, a proto lze volit i tučnější potraviny. Příjem cukrů, především z ovoce, může být vyšší, takže se do pitného režimu začleňují i džusy.

Období dospívání se vyznačuje vyšší energetickou spotřebou. Tomu musí odpovídat i skladba a množství stravy. Dospívající by rozhodně neměl experimentovat s výživou, jako je veganství, raw strava nebo makrobiotika. Především dospívající dívky často trpí nedostatkem železa (jedí málo maso a ztrácejí železo menstruační krví). Každý rodič dospívajícího potomka ví, že může počítat s nepravidelným stravováním a rozhozeným biorytmem. Dlouho do noci sedí u počítače nebo u mobilu, ráno se mu nechce vstávat a po návratu ze školy často spí, aby načerpal sílu na noc. S jídlem to nebývá nijak slavné. Strava dospívajícího začíná být podobná stravě dospělého, velký důraz je kladen na dostatečný příjem bílkovin a omezení fastfoodu a jiných nutričně bezcenných potravin.