Proměny stravy a její vliv na vznik onemocnění
Původní potrava člověka byla potrava zcela přirozená, to je v takovém stavu, v jakém ji poskytla sama příroda, bez podstatnější úpravy lidmi. S postupným vývojem civilizace se však zásadně změnily stravovací návyky i způsob stravování, neboť lidé si potraviny stále více upravují, a to není vždy ku prospěchu. Původní potravou našich bližších předků pocházejících z Evropy a Asie je potrava s velkým podílem sacharidů (škrobů), bohatá na fytáty v zrninách, s nízkým podílem živočišných bílkovin a živočišných tuků. Po dobu více než 100 tisíc let člověk existoval takřka na nevařené stravě přirozeného původu bez podstatné úpravy. Ohně k vaření začal používat až člověk neandertálský asi před 50 tisíci lety. To byla první a velká zásadní změna ve výživě člověka., která však měla na jeho zdraví částečně také negativní vliv.
Vaření
Všeho moc škodí, říká jedno klasické přísloví. Tedy i nadměrná konzumace vařených a nedostatečný podíl syrových potravin podporuje vznik degenerativních nemoc, z nichž některé byly prokázány i u pravěkého člověka, např. degenerativní nemoci kostí. Vaření má však také pozitivní vliv tím, že u některých potravin zvyšuje stravitelnost a chuťovou přitažlivost. Ovlivňuje také odbourávání některých škodlivých látek (např. v luštěninách). Je ovšem velmi problematické hodnotit výskyt degenerativních nemocí v pravěku a starověku, protože se lidé dožívali průměrně věku okolo 20 -25 let a ve většině případů umírali předčasně na infekce a zranění v boji.
Průměrná délka života
Průměrná délka života se značně lišila u jednotlivých společenských vrstev. Např. ve starém Římě se otroci dožívali průměrného věku 17 let, zatímco otrokáři se dožívali 58 let. Z historie jsou známy také příklady velmi dlouhověkých lidí už ve starověku, např. slavný lékař Hippokrates, který se narodil v 460 před n.l. se dožil 83 let. Byl velkým propagátorem zdravé a přirozené stravy. Druhým zajímavým příkladem byl řecký filozof Platon, který žil v letech 472-347 před.n.l. a dožil se 125 let. Lze tedy konstatovat, že i ve starověku měli lidé možnost dožívat se vysokého věku i přes sto let, ale způsob života , životní podmínky, způsob výživy, různé nemoci, zejména infekční a války jim značně zkracovaly život. Takřka až do objevení penicilinu byly hlavní příčinou úmrtí infekční choroby.
Rozvoj techniky
Druhým významným mezníkem byl velký rozvoj techniky koncem minulého století, v roce 1870 vynález válcového mlýnu na mletí bílé mouky a odstraňování otrub z obilí. Tím je však současně odstraněna větší část vitaminů, minerálních látek, vlákniny a esenciálních mastných kyselin. Tak se z obilí, které tvořilo po tisíciletí hlavní složku potravy s ideálně vyváženým poměrem živin, získá bílá mouka, tvořená téměř pouze škrobem. Bílá mouka je tedy konzumována teprve něco málo přes 100 let, a to menší částí lidstva. Třetí významný mezník ve složení potravy člověka představuje „zemědělská revoluce. Na počátku tohoto století. Zavedení používání umělých hnojiv na začátku 20. století umožnilo rozšíření chovu skotu a prasat. Rozšířilo se také pěstování cukrovky a olejnatých rostlin. Tím velmi značně vzrostla konzumace masa a mléka a začala se také zvyšovat spotřeba cukru. Po roce 1872 došlo k výrobě ztužených tuků. V důsledku těchto změn ve výživě nastal velký vzestup výskytu degenerativních chorob (aterosklerózy, srdečních chorob, diabetu atd.). Jedná se většinou o choroby, kterými v současné době trpí většina lidí a které se prakticky nevyskytují u národů nebo kmenů, které nekonzumují bílou mouku, rafinovaný cukr a nadbytek tuků a masa. Čtvrtým mezníkem ve výživě je období velkého rozvoje potravinářského a konzervárenského průmyslu po druhé světové válce. Stále ve větší míře se rozšiřovalo požívání průmyslově zpracovaných a upravených potravin ve formě hotových, dlouhou dobu předem připravených jídel, polotovarů, konzerv, tepelně zpracovaných jídel apod.
Lidské myšlení
Velmi negativní vliv při volbě potravy má také lidské myšlení. Lidé se často snažili napodobovat slavnostní nezdravou stravu bohatých vrstev a podle svých možností ji zaváděli do běžného každodenního života. Tato snaha přežívá také dnes. Přehlíží se však druhá strana problému, to znamená, že se zdravím těchto lidí to nebývá nějak valné.
Nejčastější příčiny degenerativních chorob
Naši přední odborníci na výživu se shodují v tom, že velký vzrůst výskytu degenerativních chorob v našem státě je způsoben nadměrnou konzumací cukru, tuků, bílé mouky, soli, které j sou obsaženy nejvíce v potravinách vyráběných potravinářským průmyslem, a malou konzumací ovoce, zeleniny a luštěnin. Bohužel ani varování předních odborníků není vždy vyslyšeno a lidé si pouze postupně a pomalu uvědomují souvislost mezi stravováním a zdravím.
Zhoršování funkce orgánů
Zhoršováním funkce jednotlivých orgánů dochází k urychlování stárnutí celého organismu, člověk má nedostatečnou vitalitu, cítí se vyčerpaný a unavený. Stupeň zdegenerování tkání jednotlivých orgánů není možno velmi dlouho zjistit pomocí současných diagnostických metod. Např. nejčastěji používaná biochemická vyšetření začínají dávat patologické hodnoty, až když je redukce funkční tkáně u ledvin 75%, u slinivky břišní 80% a u jater dokonce 90%. Také koronární srdeční choroba se začíná projevovat, až ucpání koronárních cév dosahuje 70-80%. Z těchto údajů zřetelně vyplývá, že setrvávat na špatné straně do doby zdravotních potíží není uvážlivé, protože pak už bývá častou pouze malý krůček k selhání funkce některého životně důležitého orgánu. Jídlo sice má a musí plnit i druhou důležitou funkci, tj. přináší i určité příjemné chuťové prožitky a potěšení, ale to by nemělo být na úkor jeho základní funkce, tj. zabezpečování všech potřebných živin v optimálním množství. Pro zdraví je nebezpečné, pokud se pro někoho stane jídlo jeho hlavním smyslem života nebo největším požitkem a jedinou radostí. Takové nesprávné jídlo člověku neprospívá, naopak poškozuje zdraví a zkracuje život.
