Zdravé dýchání

Dýchání ovlivňuje životní sílu organismu jako celku, jeho krevní oběh, trávicí, vylučovací, pohybový, centrálně nervový systém a také náš duševní stav. Během nitroděložního vývoje se v těle matky formují dýchací cesty a plíce nového jedince. Během těhotenství matka zásobuje plod kyslíkem pomocí placentárního oběhu a při ultrazvukovém vyšetření můžeme sledovat také rytmické dýchací pohyby plodu a svalů krku, hrudníku a bránice. Při porodu je placentární oběh z těla matky přerušen. Lidský novorozenec se narodí na svět prvním vdechem, který je však pro něj velice obtížný, protože proud vzduchu musí překonat dosud nevzdušné plíce i odpor v dýchacích cestách , které způsobuje amniová tekutina , která provází plod během vývoje v těle matky. Dýchací pohyby zabezpečuje zejména hlavní dýchací sval – bránice. S postupným růstem dochází k vývoji anatomie a funkce dýchacích orgánů. Během života se mění typ dýchání, který se odvíjí od stavby organismu a formování jednotlivých částí lidského těla. V průběhu života a s nástupem stárnutí organismu dochází k poruchám funkce a vzniku nevratných strukturálních změn dýchacího systému, což má dopad na celý organismus.

Princip

U dýchacího systému rozlišujeme dýchací cesty a plíce, které tvoří vlastní dýchací orgán. Atmosférický vzduch nosem dutnou nosní, nosohltanem, hrtanem a přes trubicový systém –průdušnice, průdušky, průdušinky až do plicních měchýřků, tzv. alveolů. Alveoly jsou bohatě zásobeny kapilární krví díky krevnímu oběhu mezi plícemi a srdcem. Alvelo- kapilární membrána je místo, které odděluje plynné prostředí od tekutého prostředí.

Hlavní funkce

Mezi hlavní úkol dýchacích orgánů patří zásobování organismu kyslíkem a odvod oxidu uhličitého z těla pryč. Kyslík se váže v krvi na červené krevní barvivo (hemoglobin) červených krvinek a krevním oběhem s dostane přes levé srdce do tzv. velkého krevního oběhu a odtud přes nejmenší cévy  - krevní kapiláry prostupuje do jednotlivých tkání. Oxid uhličitý přestupuje do kapilárního řečiště velkého krevního oběhu a zde a zde se částečně váže na hemoglobinřervených krvinek a a částečně se rozpouští v plazmě. Vlastní výměna plynů se uskutečňuje tzv. difúzí, kdy kyslík a oxid uhličitý přestupují z místa vyššího tlaku do místa z nižšího tlaku.

Stavba

Dýchací orgány jsou uloženy v hrudníku , který je složen z hrudní kosti a žeber , obalených vrstvou svalů. Hrudní koš chrání dýchací orgány před poškozením a pomocí svalu s rozšiřují a zužuje předozadně, do stran a seshora dolů. Jednotlivé svaly se účastní mechaniky dýchání, se nazývají dýchací svaly. Mezi hlavní dýchací svaly patří bránice, mezižeberní svaly, přímý břišní sval, šikmé břišní svaly, kápový sval, svaly hrudníku, pilovité svaly hrudníku, velký sval zádový, vzpřimovač páteře svaly hrtanu, jazylky a štítné žlázy.

Postup dýchání

Plicní ventilace se skládá ze dvou fází, a to z nádechu a výdechu. Při nádechu se kyslík dostává ze zevního prostředí ze vzduchu do alveolárního prostoru plic. Vdechové svaly musí překonat elastický odpor plic a odpor v dýchacích cestách. Nádechu pomáhají také pohyby hrudníku a žeber. Základní roli při dýchání hraje bránice, která patří k nejvýkonnějším svalům  v těle, protože pracuje stále a odpočívá pouze mezi nádechem a výdechem. Působí jako píst v hrudním koši se pohybuje shora dolů, což vyvolává určitou rytmickou masáž orgánů břicha a tím dochází ke stimulaci střevní pohyblivosti. Čím více vzduchu nasajeme do plic , tím více se nasaje krve  - plíce se chovají jako sací čerpadlo na žilním oběhu. Vdech je aktivní činnost, kdežto výdech je činnost pasivní.

Regulace dýchání

Centrální regulace dýchacího centra je umístěna v centrálním nervovém systému v tzv. retikulární formaci prodloužené míchy, na spodině IV. Mozkové komory. Dýchací centrum řídí pochody na periferii, ale přijímá také podněty z periferie z mechanoreceptorů, chemoreceptorů a pH v krvi. Dýchacímu centru je nadřazeno tzv. pneumotaktické centrum, které je uloženo v mozkovém kmeni. Nejvyšší mozkové centrum, které řídí dýchací pohyby, hypotalamus mozkového kmene a mozková kůra.  Nervové řízené dýchání je vyjádřením automatické, rytmické činnosti dýchacích center. Při látkovém, humorálním řízení dýchání přicházejí impulsy z periferie a hlídají změny ve složení krve, tj. ve zvýšení hladiny oxidu uhličitého nebo snížení hladiny kyslíku v krvi. Buňky dýchacího centra v prodloužené míše reagují na změny v krvi změnou frekvence nebo hloubky dýchání, a tím upraví patologický stav do stavu normální rovnováhy.  K dechovým změnám dochází často při fyzické námaze, polykání, pláči, smíchu, obranných reflexech (kašli, kýchání) a během emočních stavů.

Souvislosti s problémy dýchacího systému

V průběhu potíží s dýchacím systémem se mohou objevit následující související příznaky:

  •          Funkční poruchy pohybového systému – vadné držení těla, patné pohybové stereotypy
  •          Kašel různého typu a stupně, ucpání nebo krvácení z nosu, poruchy čichu
  •          Bolesti v hrudní oblasti, dušnost, vykašlávání krve z průdušek a plic
  •          Poruchy hlasu, postižení vedlejších nosních dutin, bolesti svalstva a krční blokády
  •          Únava, nadměrné pocení, ztráta energie
  •          Bolesti a otoky v těle, postižení kloubů horních končetin
  •          Emoční nevyváženost, tendence ke smutku, sklíčenosti nebo pláči
  •          Bolesti palců rukou, paličkovité prsty a zduření posledních článků prstů
  •          Větší kazivost zubů 4,5, horní čelisti a 6,7 dolní čelisti (zuby třenové a stoličky)
  •          Fyzická nevyváženost (pasivita, negativismus)

 

Kyslík

Kyslík představuje základní a nezbytnou látku, na které jsou závislé všechny buňky každého živého tvora. My si většinou proces dýchání ani neuvědomujeme, pokud nemáme žádné potíže.  Za den se nadechneme zhruba 16000 -23 00 krát. S každým nadechnutím načerpáme zhruba 250 ml a výdechem se zbavíme 200 ml oxidu uhličitého. Aby byl organismus v rovnováze, je velice důležitý poměr mezi těmito dvěma látkami.  Za běžných okolností je celý proces dýchání řízen mozkem, který také tento poměr přísně hlídá.

Základní klíč

Dýchání je základním klíčem k udržení života. Dokud člověk dýchá, žije nebo je možno o jeho záchranu bojovat. Nadechnutí je první úkon hned po narození – expanze plic a otevření nosních dírek, které začnou regulovat veškerou tělesnou aktivitu.  S prvním křikem novorozence plíce zahajují svoji práci, čímž začíná život jedince a jeho nosní cyklus.

Tělesný i duševní stav

Rychlost dýchání odpovídá změnám tělesného i duševního stavu. Například, když se hněváme nebo jsme ve stresu je náš dech zrychlený, naopak ve spánku a v klidném stavuje náš dech pravidelný a klidný. V průměru se člověk za minutu třináctkrát nadechne a vydechne. Se zrychlením dechové frekvence se zrychluje také proudění krve a ostatních tělních tekutin, což stimuluje neuromotorickou aktivitu a tělo spotřebovává více energie. Intenzivnější spotřeba energie nebrání růstu a jiným tělesným funkcím, avšak s věkem je tělo více unavené a opotřebené a také dochází k opravným mechanismům a v důsledku toho klesá i celková životní energie. Jestliže se člověku podaří snížit normální dechovou frekvenci, uchová si také více energie, a tím mu zvýší chuť do života a třeba i jeho délka. Podle joginů se stáří neměří léty, ale počtem nádechů.

Nosní dírky

Každá nosní dírka pracuje nezávisle, ovlivňuje chemické pochody v těle svým vlastním způsobem, zcela odlišným od té druhé. Pokud pracují obě současně, tělesná chemie podporuje spíše aktivity, jako jsou meditace, rozjímání, přemýšlení. Charakter dýchání pravé nosní dírky je vyhřívací, a za jeho pomoci se zvyšuje vylučování kyselých sekretů.  Dech levé nosní dírky má ochlazovací charakter, což zvyšuje zásaditou sekreci. Pravá a levá nosní dírka je propojena s opačnými póly mozkových hemisfér a s čichovým lalokem mozku. Střídání dechu mezi nosními dírkami je řízeno protichůdnými příkazy ze sympatického a parasympatického nervstva. Nos je s hypotalamem bezprostředně propojen přes čichový lalok. Jedna z funkcí hypotalamu je také regulace tělesné teploty, která ovlivňuje mentální činnost mozku, emotivní stavy, motivaci apod. Emoce tvoří psychickou dynamiku, která ovlivňuje dech, a naopak ovládání dechu dokáže emoce měnit. Čím je mysl soustředěnější, tím je dech jemnější, při maximální koncentraci se dýchací pohyby podvědomě zastavují, nastává samovolná zástava dechu.