Sport při vertebrogenních potížích

Pojem sport v sobě zahrnuje širokou škálu tělesných aktivit, kde počítáme jak občasné sportování, tak i sportování pravidelné nebo dokonce závodně prováděný sport. Pro mnoho lidí představuje sport jistou dávku vyrovnání každodenní mnohdy jednotvárné činnosti. Dostatečná a adekvátní pohybová aktivita je jistě žádoucí a nutná.

Pohyb hraje významnou roli ve vývoji dětí, protože zejména v období růstu jsou ohroženy vadným držením těla. Vzniku vadného držení těla v žádném případě nezabrání dvě hodiny tělocviku týdně. Význam pohybu u mládeže je důležitým kompenzačním a psychologickým činitelem. Jestliže začínáme se sportováním až v dospělém věku, je potřeba si zvolit takový sport, který je úměrný našim schopnostem, stavu hybného systému, zdatnosti oběhového systému a dosavadnímu zatížení organismu.

Důsledky nesprávného zatěžování organismu

Nepoměr mezi zatížením a schopností organismu vyrovnat se s ním, vede k poškození organismu. Vytváří se stav nadměrného zatěžování a přepínání sil a v důsledku tohoto stavu dochází k devastaci jednotlivých tkání hybného systému (šlach, svalů, vazů a kloubů). Postižení tkání není stejné. U zdravých jedinců dochází k těmto změnám až po delším čase, ale u jedinců, kde již byly přítomny změny z opotřebování, dochází k projevům bolesti a potížím daleko dříve.

Přetěžování šlach a svalů

K poškozování šlach a svalů dochází často v místě přechodu svalu ve šlachu nebo, nebo v místech úpony šlachy na kost, nebo tam, kde se při pohybu šlacha tře o kost. K poškození dojde buď v důsledku extrémního tahu, nebo střihovým pohybem. Vznikají tak drobné mikroskopické trhlinky ve tkáni a mikroskopické krevní výronky. Obojí se hojí pomocí drobných jizev.  V místech, kde jsou jizvy, je tkáň daleko více oslabena a méně pevná, což znamená, že pak může daleko snadněji dojít k přetržení nebo utržení šlachy nebo svalu. V pozdějších stádiích může dojít také k poškození chrupavky v místě, kde se šlacha upíná na kost. Postižení šlach z přetížení se nejprve projeví bolestí při déletrvajícím zatížení, později hned na počátku zatížení. V dalších stádiích vznik bolest při každém pohybu. V pozdějších stádiích vzniká bolest i v klidovém stavu nebo v noci. Pak se již může jednat o bolest chronickou, nemocný má omezený kloubní rozsah a sníženou svalovou sílu.

Přetěžování kloubů

K poškození kloubů dochází zejména u špičkových sportovců nebo u jedinců, kteří jsou vystaveni po dlouhou dobu opakovanému nadměrnému zatížení kloubu. Dochází ke vzniku jemných trhlinek a později je zasažena i chrupavka. V důsledku toho dochází k degenerativním změnám a vyvíjí se kloubní artróza. V případě neadekvátní sportovní zátěže se celý proces poškozování kloubu jen urychluje.

Důsledek přetěžování na kost

Při opakovaném dlouhodobém přetěžování vznikají mikrotrhlinky v kostní trámčině. Tím se snižuje nosnost kosti a také její pevnost. V některých případech může dojít i k tzv. frakturám z únavy. Známé jsou fraktury metatarsů u netrénovaných jedinců při náročnější turistice.

Vertebrogenní poruchy

Volba vhodného sportu z hlediska páteře, musí respektovat mimo jiné také typ jedince a jeho pohybový systém, průběh a tvar páteře. Bylo by naprosto nevhodné, aby jedinec, který je hypermobilní (nadměrně kloubně pohyblivý), by si sportem ještě více svou pohyblivost zvětšoval. Obecně se při vertebrogenních poruchách doporučuje zejména plavání. Plavání však neznamená pouze pohyb ve vodě, ale také značnou fyzickou zátěž. Z těchto důvodů musíme vzít v úvahu nejen páteř, ale také stav oběhového a dechového systému. Všeobecně je plávání nevhodné u kulatých zad, protože v jejich důsledku musí být zvětšeno prohnutí krční páteře. Hlava je pak v lehkém záklonu a posunuta směrem dopředu. Plavání ještě toto postavení páteře více zhoršuje. Z těchto důvodů může vyvolat bolesti hlavy, ramen závratě atd. 

Cyklistika je zcela nevhodná pro jedince s kulatými zády, při zvětšeném prohnutí krční páteře a zkrácení svalů: trojhlavého lýtkového, zadní skupiny stehenních svalů. Běh je v současné době opět velice populární, a protože se jedná o fyziologický pohyb, posiluje tak celý organismus. Běh se však nedoporučuje při častých recidivujících vertebrogenních potížích, protože při něm dochází ke stálým otřesům, a tím i ke zhoršení vyvolaných potíží.

Cvičení u vertebrogenních poruch

V případě, že je indikováno cvičení u vertebrogenních poruch, musíme znát účel a cíl cvičení, které bude zaměřeno na udržení a zvětšení rozsahu pohybu páteře, posílení oslabených svalových skupin, uvolnění zkrácených svalů nebo na poruchy koordinace činnosti svalů.

Při doporučení cvičení musíme vzít v úvahu nejen samotnou funkční poruchu, ale také všeobecné faktory, které mohou výsledek a účinek cvičení více ovlivnit.: věk nemocného, celkový zdravotní stav a fyzické možnosti jedince. Pro doporučení druhu a způsobu cvičení je potřeba vzít v úvahu také rozsah pohybu, při kterém se má cvičení provádět, zatížení, při kterém se pohyb provádí a rychlost provedení cviků.  Při verebrogenních poruchách se doporučuje zachovat určitou následnost různě provedených cviků : uvolnění svalstva, které jsou zkráceny nebo jsou ve svalovém napětí, nespecifické uvolňovací rotační cviky páteře, cílené automobilizační cvičení páteře.

Protahování zkrácených svalů

Princip cvičení spočívá v tom, že protahovaný sval musí být v celém svém průběhu napnutý a v momentě, kdy pocítíme tah ve svalu, lehce zatlačíme v protisměru a opět tlak uvolníme. Tím, že dojde k uvolnění tlaku, dochází ve svalu k určitému útlumu a toho využíváme k jeho protažení. Jednotlivá cvičení bychom měli opakovat alespoň čtyřikrát. Při cvičení dáváme pozor, aby tlak nebyl příliš velký a netrval nadměrně dlouhou dobu.