Ohebnost kloubů

Kloubní pohyblivost neboli flexibilita je schopnost těla provádět pohyb bez potíží v optimálním rozsahu a napomáhá k prevenci poškození kloubů, svalů a vazů. Každý kloub má jinou pohyblivost a v případě potřeby můžeme kloubní pohyblivost ovlivnit pomocí strečinku. Optimální kloubní pohyblivost napomáhá ke zlepšení zdatnosti a výkonnosti a snižuje také rizika kloubního zranění. Cvičení napomáhá zvětšit množství a snížit přilnavost kloubního mazu, a tak lze dosáhnout zlepšení pohybu v kloubech a zmenšit rychlost degenerativních změn.

Příliš nízká ohebnost kloubů

Malý rozsah pohybu v některém kloubu může mít souvislost se špatným držením těla. Malý rozsah v kyčelním kloubu narušuje svalový řetězec páteře a dochází ke zvýšené lordóze bederní oblasti a tím i k větší bolesti v zádech. Kloubní pohyblivost má také úzkou souvislost se stresem a bolestí. Lidé trpící nadměrným stresem mívají větší bolest krční páteře, ramen a zad. Je to dáno do jisté míry tím, že svaly pod vlivem neustálého stresu nadměrně zpevní a ztuhnou a příslušné klouby tak nemohou provádět pohyb v plném rozsahu.

Nadměrná kloubní pohyblivost

Protahování by mělo být prováděno v normálních, takzvaných fyziologických mezích těla. Jestliže jsou klouby příliš uvolněné, mají svaly a šlachy větší tendenci svou elasticitu snížit a mohou zůstat protažené více, než je jejich normální délka. Jestliže k tomu dojde, může dojít k častějšímu poranění a větší bolesti.

Co ovlivňuje kloubní pohyblivost?

Kloubní pohyblivost je ovlivněna celou řadou faktorů. Mezi nejdůležitější patří např.:

•          Věk – z hlediska vývoje dosahujeme maxima kloubní pohyblivosti mezi sedmým a dvanáctým rokem. Zhruba od pětadvacátého roku v souvislosti s přirozeným stárnutím dochází ke zhoršení kloubní pohyblivosti, snížení svalové hmoty a změnám ve složení kostí, šlach a svalů
•          Fyzická aktivita – lidé, kteří jsou aktivní, mají daleko lepší kloubní pohyblivost než ti, kteří se pohybují málo.
•          Pohlaví – ženy mají zpravidla větší kloubní pohyblivost než muži, což je způsobeno odlišnou stavbou některých kloubů a vlivy ženských hormonů.
•          Množství tuku – nadměrné množství tuku může omezit rozsah pohybu. Člověk s nadměrným množstvím tuku na břiše může mít potíže se s nazouváním obuvi apod.
•          Svalová nerovnováha – Svaly pracují v páru, a pokud je jeden sval zkrácený, druhý je oslabený. Jestliže posilujeme pouze jednu svalovou skupinu a opojíme protilehlou stranu, dochází ke snížení kloubní pohyblivosti.
•          Stavba kostí – kloubní zlomenina může zvětšit ukládání vápníku v kloubních prostorách a zmenšit tak schopnost plného natažení v kloubu
•          Svaly a šlachy – svaly spolu se šlachami jsou nejvíce zodpovědné za omezení kloubního rozsahu. Pomocí strečinku lze zvětšit elasticitu a délku svalů a tím také zlepšit pohyblivost v určitém kloubu.

Strečink

Strečinkové techniky vedou ke zlepšení kloubní pohyblivosti a měly by být součástí každé cvičební jednotky. Strečinkové techniky můžeme rozdělit do třech základních typů:

Balistický strečink -  nejstarší a málo využívaný typ strečinku, který spočívá ve švihových pohybech, kdy dochází k opakované kontrakce agonistických svalů a využívá se k rychlému protažení. Tento strečink se používá před dynamickou pohybovou činností až po bezpečném protažení svalů pomocí statického strečinku.

PNF( Proprioceptive Neuromuscular Facilitation) – technika je založena na různých kombinacích svalové kontrakce a relaxace. Využívá se zejména při rehabilitaci a ve sportovním tréninku.

Statický strečink – patří mezi nejúčinnější formu protahování svalů. Doporučená doba výdrže v konečné pozici je od 6 do 60 sekund. Za nejoptimálnější dobu se považuje 30 sekund. Mezi základní pravidla správně provedeného statického strečinku patří: zaujímání správné polohy těla, uvědomělé soustředění na protahovanou svalovou skupinu, správné dýchání, pocit vědomého uvolnění. Tento typ strečinku patří mezi nejbezpečnější a vyžaduje nízký energetický výdej.

Síla a ohebnost

Často se hovoří o tom, že posilovací cvičení vedou k nízké ohebnosti kloubů. V některých případech se může stát, že si sportovec vytvoří tak velké množství svalové hmoty, že opravdu nemůže provést pohyb v normálním rozsahu. Pokud je však posilovací program veden správně, dochází naopak ke zlepšení dynamické flexibility a jestliže je prokládán spolu se strečinkovým programem, může dojít k výraznému zlepšení silových a koordinačních pohybů.

Jak se testuje ohebnost?

Zatím neexistuje žádný test, který by dokázal komplexním způsobem ohodnotit ohebnost těla. Přiměřenou flexibilitu jedinec potřebuje pro vykonávání běžných denních a pracovních pohybů. U vybraných sportů jsou však nároky na ohebnost několikanásobně vyšší (gymnastika, balet, krasobruslení). Doporučené testování pohyblivosti se týká vybraných kloubů a hodnotí se podle toho, zda je jedinec schopen pohyb vykonat, či nikoliv.