Onemocnění dýchacích cest

Rýma nás potrápí několikrát za rok

Rýma patří mezi nejčastější onemocnění horních cest dýchacích a obvykle také doprovází další choroby, například nachlazení či chřipku. Jedná se o zánět nosní sliznice, který se projevuje hustým výtokem z nosu, pocitem plných a ucpaných dutin, kýcháním. Příčinou bývá nakažení kapénkovou infekcí – bacily se usadí na sliznici, oslabí organismus a vytvoří zánět. U akutní infekční rinitidy dochází v první fázi k překrvení sliznice s pocitem suchosti až bolestivého pálení v nose a nosohltanu. Ve druhé fázi se objevuje mohutná sekrece, která je při bakteriální infekci hnisavá. Zánětlivé změny prakticky vždy v různé míře postihují i sliznici vedlejších nosních dutin.
Neléčená rýma může přejít do chronické podoby, může být spouštěčem astmatu či vážnějších potíží, jako je například nedoslýchavost nebo zhoršená artikulace. V dospělosti nás rýma přepadne tak dvakrát až čtyřikrát do roka, v dětství dokonce až dvanáctkrát za rok.

Se zmírněním otoku a uvolnění m nosní dutiny nám pomohou nosní spreje či kapky. Nesmíme zapomínat na dostatečný pitný režim. V7borné jsou bylinné čaje, které nebojují jen s rýmou, ale posilují organismus. Vybírejte ty s obsahem bezu černého, lípy, máty, heřmánku či tymiánu. Můžete si také připravit domácí zázvorový čaj s medem a citronem. Zázvor má protizánětlivé a antibakteriální účinky a při rýmě snižuje obsah hlenu. Rýma je spojena s vysokou frekvencí smrkání, a nejen sliznice, ale i vstupní oblasti nosu pak bývají podrážděné. Normální stav nosních dutin pomáhají obnovit různé balzámy nebo kapky z grepového oleje. Právě extrakt z grepu působí až proti osmi stovkám kmenů bakterií a virů, celkově postihuje organismus a je prevencí proti infekcím.

Pořiďte si rýmovník, rostlinu, která vás okouzlí příjemnou vůní, v níž se mísí meduňka, máta, kafr. Rýmovník působí na dýchací cesty: stačí uštípnout list, zlomit ho a přičichávat, nejlépe před spaním, ale i během dne. Při nástupu rýmy můžete lístek nosit s sebou a přivonět k němu, kdykoli budete chtít. Další možností je také dát lístek do nádoby s vodou a postavit ji na noc na topení. Pěstitelé doporučují i čaj z jednoho lístku, který pomůže i při bolestech hlavy a nachlazení.

Mořská sůl a inhalace

Roztoky přírodní mořské vody skutečně patří k nejlepším pomocníkům při husté nevodnaté rýmě. Odborníci doporučují používat je ve vhodné kombinaci s nosními kapkami. Roztoky mořské vody šetrně omyjí nosní sliznici, odstraní sekret, a zajistí tak lepší kontakt léku s tkání, zároveň se díky nim předchází vzniku zánětu vedlejších nosních dutin a středouší. Použití těchto přípravků je velmi jednoduché a přináší rychlou úlevu. Navíc jsou vhodné i jako prevence.

Působení vodní páry se solnými minerály v kombinaci s éterickými oleji nebo bylinami se využívalo už ve starověku. Velmi účinné jsou aromaterapeutické inhalace. Stačí dát do mísy horkou vodu, několik kapek éterického oleje. Na uvolnění ucpaných dutin se nejlépe hodí tři kapky eukalyptu a tři kapky borovice lesní, na uvolnění ucpaného nosu přidejte do horké vody tři kapky myrty a tři kapky máty peprné. Pak se nakloňte nad mísu a hlavu zakryjte ručníkem. Zhluboka dýchejte patnáct minut, ale občas ručník zvedněte a nadechněte se čerstvého vzduchu, aby vám inhalace nebyla nepříjemná.
Horká pára pročistí horní dýchací dutiny a uleví ucpanému nosu. Hrozí však opaření, hlavně u malých dětí. Účinnější je použít kompresorový inhalátor. Takto zvolená inhalační léčba působí i v okrajových částech dolních dýchacích cest a proniká až do nejmenších plicních alveol, kam se žádný sirup či vodní pára nedostanou.

Při léčbě rýmy pomůže i silná polévka. Vsaďte na poctivý vývar z kuřecího nebo slepičího masa, kostí, kořenové zeleniny, cibule, česneku. Horký vývar vás posílí a uvolní ucpaný nos. Silice cibule a česneku mají dezinfekční a antibiotické účinky a pročisťují nos. Dalším pomocníkem je křen, který nastrouháme, smícháme s medem a třikrát denně si dáme jednu čajovou lžičku.

Běžnou rýmu, virózu a chřipku zvládneme bez antibiotik – ta je vhodná podat ve chvíli, kdy se prokáže, že původcem potíží jsou určité bakterie. A těchto nemocí je celá řada.

Zánět hrtanu (laryngitida)

Projevuje se bolestí v krku, která se zhoršuje při polykání nebo mluvení, problémy při polykání, zduřením uzlin nebo ztrátou hlasu. Obvykle je součástí komplexní infekce dýchacích cest, které mohou provázet teploty, kašel, rýma, bolesti hlavy nebo nevolnost. Příčina je většinou virová, ale může jít i o bakteriální infekci – většinou streptokokovou. Bakteriální infekce se potvrzuje výtěrem, na jehož základě lékař předepíše vhodná antibiotika

Angína (tonzilitida)

Jak rozlišíme angínu od laryngitidy? Angína je zánětlivé onemocnění jiné anatomické oblasti, a to hltanu, než laryngitida, kde se jedná o zánět hrtanu, jsou i příznaky různé.
Místní projevy angíny jsou hlavně na krčních mandlích, které jsou zvětšené, sliznice rudé a nažloutlé povlaky. Laryngitida je zánět hrtanu, do jehož nitra nelze bez zvláštních vyšetřovacích pomůcek vidět, ale typicky se projevuje chrapotem, někdy sípáním a v závažných případech dušností. Zánět hrtanu může být život ohrožujícím stavem.

V případě angíny se jedná o akutní hnisavý zánět patrových mandlí. Obraz takové angíny bývá obvykle typický s maximem potíží soustředěných do hltanu a přilehlých tkání, například mízních uzlin, ale bolest se může projevovat až v uchu. Ztížené polykání a bolest v krku se také mohou soustředit pouze k jedné straně krku. Stávají se i případy, kdy pacient nemůže zcela otevřít ústa. Tento příznak může signalizovat komplikaci angíny, například tzv. peritonzilární absces, kdy se za mandlí utvoří dutina vyplněná hnisem. Absces může ohrožovat nemocného na životě tím, že se může šířit do měkkých tkání krku, mezihrudí, a dokonce může dýchací cesty uzavřít.

Angína není typickým dětským onemocněním, ale nejčastěji se vyskytuje u dětí mezi 5. a 15. rokem života. Jako nejpravděpodobnější  důvod lékaři uvádějí fakt, že v tomto věku se dítě pohybuje nejvíce ve škole mezi svými vrstevníky, od kterých se může nakazit. Nejmenší děti do dvou let ještě chrání mateřská imunita. Horní hranice, kdy člověk může onemocnět angínou, není.
Onemocnění angínou vyvolávají viry nebo bakterie. O jaký druh infekce se jedná určí lékař pomocí CRP testu. Bakteriálním původcem bývá většinou beta-hemolytický streptokok skupiny A (tzv. pyogenní streptokok).

Angínou pravděpodobně v životě onemocněl každý z nás. K léčbě na lůžku a případně antibiotikům se u angíny přidává ještě doporučení ulevovat dětem od bolesti třeba cucáním lízátka. Při častých, nedoléčených angínách totiž hrozí poškození zdraví, které může být nezvratné. Při vleklých či opakovaných streptokokových  zánětech hltanu ztěžuje pacientovi život opakované či soustavné pobolívání v krku, přidá se únava a někdy zvýšené teploty. Komplikací může být takzvané metatonzilární onemocnění, kdy se infekt šíří z mandlí směrem ke kloubům, srdci či ledvinám.
Lékem první volby je při bakteriální angíně vždy antibiotikum penicilinového typu. Pokud má nemocný na penicilin alergii, podává se alternativní antibiotikum. Na virovou angínu antibiotika nereagují, zde přichází ke slovu léčba podle typu obtíží (podávání léků s obsahem ibuprofenu na zmírnění bolestí, léků s obsahem paracetamolu ke snížení horečky a lokálních léků ve formě spreje nebo cucavých tablet na zmírnění bolestí v krku). Jednou z možností, jak se pokusit pozastavit v úplném začátku infekt horních cest dýchacích a polykacích při prvních příznacích je potření mandlí jodovou tinkturou. Je to možné ve chvíli, kdy teprve začíná v krku pobolívat a je-li pacient bez celkových příznaků onemocnění, například bez horečky.
Co se týká režimových opatření, pacient s angínou by měl co nejvíc odpočívat. Vzhledem k bolestem při polykání je vhodná měkčí strava a vždy je třeba dbát na dostatečný příjem tekutin. Obranyschopnost posílí potraviny bohaté na vitamin C a doplňky stravy se zinkem a vitaminy skupiny B. Po prodělání angíny si pořiďte nový kartáček na zuby, nebo ho alespoň často dezinfikujte. Rekonvalescence po angíně by měla trvat dvakrát déle než samotná nemoc.

V případě opakovaných či komplikovaných angín pak mohou lékaři doporučit odstranění mandlí – jejich odstranění je téměř vždy trvalým řešením opakovaných angín a likvidací zdroje infekce pro ostatní orgány.

Černý kašel se vrací

I když byl černý nebo dávivý kašel řadu let velmi vzácný, v poslední době se opět objevuje, a dokonce i zabíjí. Toto onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertusis, se v počátku projevuje jako běžná viróza, postupně se ale příznaky zhoršují a dostavuje se typický dráždivý, jako by kokrhavý kašel, který dlouhodobě přetrvává a může způsobovat i zvracení nebo schvácenost. Zvláště nebezpečné je toto onemocnění pro nejmenší děti, které ještě nemají kašlací reflex a mohou se dusit. Černý kašel se diagnostikuje z odběru krve, a pokud se potvrdí, je potřeba dlouhodobě užívat antibiotika. Pokud nejsou podána hned v počátku nemoci, léky nedokážou ulevit od nepříjemného a vysilujícího kašle – ten přetrvává, i když bakterie jsou postupně likvidovány.
Nynějším trendem je očkování proti černému kašli v dospělém věku. Pokud se žena naočkuje v těhotenství, předá dítěti protilátky, které ho ochrání v prvních týdnech života – dříve, než je očkováno samo. ostatní dospělí by se měli přeočkovávat také, protože současné vakcíny je před nemocí chrání po sedm až deset let.

Obávaný zápal plic

Jedná se o velmi vážné onemocnění, které postihuje obvykle děti nebo osoby starší 50 let. Pokud se neléčí, může vést i k ohrožení na životě. Příznaky přitom mohou být nenápadné: v mírnější formě se podobá běžné infekci dýchacích cest – typickým projevem je kašel. Kromě toho se ale může projevovat bolestí na hrudi při kašli, vykašláváním hlenu, horečkou nebo zimnicí, nevolností, zvracením či obtížným nadechováním. U novorozenců a kojenců často příznaky chybí.

Původci zápalu plic bývají různí: viry, houby, netypické bakterie (Mycoplasma pneumoniae, Chlamydia pneumoniae) nebo bakterie – nejčastěji Streptococcus pneumoniae. Toto onemocnění se mnohdy objevuje poté, co člověk prodělá virózu nebo chřipku. Léčba méně závažných případů zápalů plic obnáší klid na lůžku, léky na kašel nebo na bolest, případně vhodná antibiotika. U závažných případů, u starších lidí a malých dětí je nutná hospitalizace.

Jen výjimečně způsobují zánět dutin bakterie; toto onemocnění bývá virové. Pouze v případě, že klid na lůžku, léky na bolest a lokální léčba nezabírají, lékař provede výtěr, který může potvrdit bakteriální infekci. Ale i bakteriální zánět někdy odezní bez podávání antibiotik, pokud jsou ale příznaky závažné a neustupují, jsou antibiotika nezbytná.

Chlamydiové infekce dýchacích cest

Infekce způsobené Chlamydia pneumoniae (CPN) jsou naprosto běžná onemocnění horních, ale i dolních dýchacích cest. Po 40. roce věku má protilátky proti CPN asi 80 % lidí. Infekci člověk jistě prodělá v životě opakovaně, protože ho protilátky úplně neochrání. Obtíže jsou většinou velmi obecné a odpovídají zánětu horních dýchacích cest, jsou tedy podobné virovým infektům. Fakt, že příznaky onemocnění nejsou tak průkazné, vede k tomu, že pacienti ani nenavštíví lékaře a považují chorobu za běžnou respirační virózu. Převažujícím projevem bývá  často suchý dráždivý kašel, který přetrvává několik týdnů. Asi 10 % zánětů plic u ambulantních pacientů je způsobeno CPN. Jejich průběh je od klasického zápalu plic odlišný, a proto jsou označovány jako atypické pneumonie.
Má-li pacient podezření, že by za jeho obtížemi mohla být plicní chlamydiová infekce, měl by navštívit lékaře, který může provést všechna důležitá vyšetření nebo pacienta poslat ke specialistovi. Diagnostika tohoto onemocnění totiž není úplně snadná, protože sama přítomnost protilátek není důkazem právě probíhajícího onemocnění. Laboratorní vyšetření využívá několik přístupů a vždy je nutné zvážit klinický nález a jeho vývoj v kontextu laboratorních výsledků. V řadě případů je také nutné posoudit vývoj protilátkové odpovědi v odstupu tří týdnů. Významně tedy závisí na pacientově klinickém stavu a jeho dalších onemocněních, zda a kdy bude léčen antibiotiky.

Tuberkulóza

I u nás ještě tuberkulózou onemocní stovky lidí. Léčba této nemoci je velmi složitá: zahrnuje několikaměsíční hospitalizaci s kombinací léků a poté následnou léčbu, při níž pacient nadále užívá léky.
Aktivní  tuberkulóza se projevuje dlouhodobým kašlem, který může být spojen s vykašláváním krve, bolestí na hrudi, hubnutím, schváceností nebo horečkami. Bakterie tuberkulózy mohou napadnout i poškodit další orgány: páteř, klouby, mozek, srdce, játra, ledviny. Kromě klasického tuberkulózního testu se v rámci diagnostiky provádí i odběr krve, rentgen hrudníku nebo rozbor sputa – vykašlávaného hlenu.