Pošleme to do „laborky“

Trápí-li nás nemoc, lékař nám běžně nechá odebrat krev či moč a posílá tyto vzorky do laboratoře. Do laboratoře však mohou přijít i samoplátci, kteří si chtějí nechat zkontrolovat hladinu cholesterolu mimo preventivní prohlídku nebo se potřebují dozvědět, zda netrpí nesnášenlivostí lepku nebo jakou mají hladinu homocysteinu – jeho vysoké hladiny mohou  signalizovat vznik cévních a kardiovaskulárních komplikací.

V dnešních laboratořích se spoléhají na elektroniku, komplikované analyzátory, které napomáhají stanovovat velmi přesně různé látky, většinou z krve a moči. Zpracován í vzorků většinou probíhá tak rychle, že už se smazává rozdíl mezi urgentním a běžným vyšetřením. Proces zrychlují i elektronické žádanky od lékařů. A stále se objevují nová vyšetření, která přesněji umožňují diagnostikovat a sledovat nějaké onemocnění.

Praktický lékař zvolí laboratorní vyšetření, jež nejlépe směřují ke stanovení správné diagnózy. Záleží na obtížích, se kterými pacient přichází. Lékař pak volí základní vyšetření (např. jaterní testy, krevní obraz), specializovaná vyšetření (např. kardiální markery, které ukazují na onemocnění srdce), a pro přesnější stanovení diagnózy i vysoce specializovaná vyšetření (např. autoprotilátky, které může organismus vytvořit proti vlastním tkáním).
Kombinace laboratorních vyšetření má také význam. Jinak se hodnotí zdravotní riziko pacienta s izolovanou poruchou v oblasti krevních tuků a jinak, je-li tato porucha spojena i se zvýšenou hladinou krevního cukru. V tom případě se riziko násobí, zvlášť má-li pacient i vyšší krevní tlak nebo je obézní.

Která vyšetření se v laboratořích provádějí nejčastěji?

  •          jaterní  testy – informují nás o funkci jater, možné poruše žlučovodů, schopnosti jater odstraňovat látky z krevního oběhu
  •          vyšetření na hladinu krevních lipidů (cholesterol a tricylglyceroly) – informují o riziku kardiovaskulárních onemocnění
  •          metabolity (urea, kreatin, kyselina močová) – informují o čisticí funkci ledvin a močových cest
  •          krevní obraz (včetně diferencovaného rozpočtu bílých krvinek) – informuje o základních krevních parametrech
  •          hladina krevního cukru (riziko onemocnění cukrovkou)
  •          moč chemicky a močový sediment – upozorní na funkci ledvin a močových cest

Vyšetření krve

Nejčastěji lékař pacienta pošle na odběr krve. Je to proto, že řada vyšetření se provádí právě z krevního séra. Krev se odebere do zkumavky, která neobsahuje žádné činidlo, ani pro srážení, ani proti němu. Zkumavka e pak vloží do centrifugy, kde se od sebe oddělí červené a bílé krvinky, krevní destičky a krevní sérum (tekutá složka krve). Ze séra se stanovuje mnoho biochemických analytů (imunoglobuliny, proteiny, hormony, markery hepatid, kardiální markery, markery kostního  metabolismu, nádorové markery) a lze z něj provést řadu imunologických a alergologických vyšetření, zjistit antiinfekční imunitu (například protilátky proti boreliím či chlamydiím). Další vyšetření, třeba hladina glukózy či některé genetické testy, se pak provádějí z krevní plazmy. Některé vzorky se také hodnotí pod mikroskopem.

Co je to CRP?

C-reaktivní protein se podílí na přirozené imunitní odpovědi organismu. Je to látka, vytvářená v játrech a vylučovaná do krevního oběhu, při zánětu její hodnota stoupá. CRP se používá jako indikátor bakteriální infekce. Lékař může někdy provést tento test už v ordinaci, aby zjistil, zda je nemoc pacienta způsobena viry nebo bakteriemi. Toho se využívá při posuzování nutnosti nasazení antibiotik.
Zvýšená hodnota může ukazovat na velké množství nemocí. Vždy záleží na hodnotě CRP a na dalších vyšetřeních. V případě respiračních onemocnění výsledek napoví, zda jsou nutná antibiotika, což je velmi důležité, protože při jejich nadměrném užívání se bakterie stávají rezistentními (nereagují na ně) a to pak může vést k obtížnější léčbě infekcí.

DIF – diferenciální rozpočet leukocytů – bílých krvinek

Nemoc spouští imunitní odpověď, které vede ke zmnožení určitého typu leukocytů. Výsledky diferenciálního rozpočtu leukocytů pak mohou poskytnout možnost řešení příčiny této imunitní odpovědi.
V závislosti na příčině infekce nebo zánětu dojde ke zvýšení určitého typu bílých krvinek na úkor ostatních. Například zvýšení lymfocytů může znamenat černý kašel, tuberkulózu nebo akutní virové infekce (hepatitidu, plané neštovice, virus Epstein-Barrové, opar, zarděnky), naopak snížení může indikovat například chřipku.

Onemocnění dýchacích cest

Kultivace sputa neboli vyšetření sekretu z dolních dýchacích cest slouží ke zjištění a identifikaci příčiny bakteriálního zápalu plic a jiných infekcí dolních dýchacích cest a k posouzení účinnosti léčby. Bakteriální zápal plic vzniká jako infekce primární nebo se může vyvinout sekundárně po virové infekci, jako je chřipka nebo virový zápal plic. Proto je toto vyšetření velmi důležité. Nález bakterií způsobujících nemoc svědčí o pravděpodobné bakteriální infekci. Nejčastější příčinou bakteriální pneumonie u dospělých je Streptococcus pneumoniae (pneumokok).

Chřipková vyšetření jsou objednávána výlučně během chřipkové sezony (konec října až březen), pokud se u pacienta objeví respirační infekce a příznaky jakou jsou bolesti hlavy, horečka, zimnice, bolesti svalů, vyčerpání, bolesti krku a kašel. Existuje několik různých dostupných testů na určení chřipky, například test RIDT – slouží k detekci viru v nosních sekretech a je jedním z nejběžnějších způsobů, jak diagnostikovat tuto infekci. Dále virové kultivace, protilátkou testy, detekce virového genetického materiálu apod. Je-li vyšetření na chřipku pozitivní, znamená to, že máte chřipku typu A nebo B. Vyšetření je důležité především u ohrožených jedinců, u nichž může být chřipka smrtelná. Pokud se vyšetření provede do 48 hodin od nákazy, může lékař nasadit antivirotika.

Mykoplazma – tyto bakterie způsobují zánět hltanu, průdušek, zánět středního ucha. Toto vyšetření je požadováno při závažných respiračních onemocněních, u kterých se nejedná o typickou bakteriální infekci. Nemocného trápí suchý kašel přetrvávající několik týdnů, horečka, škrábání v krku, bolesti hlavy a svalů. Dalšími důvody vyšetření jsou například vyrážka, artritida, encefalitida nebo zánět srdečního svalu. Testuje se v sekretu z dýchacích cest, v krvi, tělních tekutinách nebo vzorcích tkání. Pozitivní nález ukazuje na akutní nebo chronickou infekci. Mykoplazmové infekce mají často podobné příznaky jako virové infekce, ale léčí se antibiotiky.

Zkoumání moči – u vzorků moči je důležitá rychlost zpracování – nejlépe do hodiny po odběru. Neupravená moč je zpracována na moderních analyzátorech, které analyzují po chemické stránce, zhodnotí však i močový sediment.

Kolonie bakterií

Ošetřující lékař odebere pacientovi  vzorek příslušného biologického materiálu. Použije k tomu odběrovou soupravu přesně podle druhu vzorku – sterilní umělohmotnou zkumavku s uzávěrem na bakteriologické vyšetření moči, sterilní tampon s transportní půdou pro výtěr z krku při podezření na angínu. Po doručení vzorku do laboratoře laboranti vzorky podle druhu naočkují na různé kultivační půdy v Petriho miskách. Naočkované plotny se inkubují v termostatech 24-48 hodin, někdy se provádí kultivace až několikatýdenní. Dobře rostoucí bakteriální patogeny je možné identifikovat většinou do 48 hodin.
Bakteriální nebo mykotická kolonie vyroste do viditelných rozměrů. Jedna taková kolonie se skládá z milionů bakterií nebo kvasinek. Každý druh roste jinak dlouho, a proto i kolonie mají různou velikost, vzhled, strukturu – a také různě voní nebo zapáchají. Vůně je subjektivní dojem, ale obecně se dá říci, že za nejvoňavější bakterii se dá považovat Pseudomonas aeruginosa, jejíž pach se dá popsat jako jasmínový nebo fialkový. Kvasinkové kolonie jsou většinou cítit po droždí, někdy jogurtově. Mezi spíše zapáchající se dají zařadit druhy, které tvoří střevní flóru, a dále anaerobní bakterie, které dokáží rozkládat bílkoviny a způsobují hnisání ran. Není to však jen vůně nebo pach, podle  čeho se bakterie dají rozpoznat. Je to také barva, která je za normálních okolností u bakterií šedavá. Kvasinky jsou zbarveny spíše do krémově bílé. Používají-li v laboratořích diagnostické kultivační půdy s barevnými pigmenty, kolonie se v průběhu růstu krásně zbarví, což napomáhá k druhové identifikaci.

Nejčastějším požadavkem lékařů je vyšetření citlivosti jednotlivých bakteriálních kmenů na antibiotika. Vlastní test provádí laborant, konečné stanovení citlivosti je úkolem lékaře mikrobiologa. Suspenze bakteriálního kmene se nanese na diagnostické médium, po zaschnutí se na povrch nanesou papírové disky napuštěné jednotlivými antibiotiky. Takto naočkované plotny se kultivují standardně do druhého dne. Antibiotika se nepřidávají nijak náhodně, sestavy jsou přesně dány Národní referenční laboratoří pro antibiotika při Státním zdravotním ústavu. Předchází se tak plýtvání antibiotiky a především je to opatření proti vývoji získané rezistence bakterií k jednotlivým preparátům.
Poté, co jsou vzorky podle druhu materiálu zpracovány a diagnóza stanovena, se ještě nějakou dobu uchovávají pro případ, že by bylo třeba dodatečně nařídit další vyšetření.

Riziko pro srdce a cévy

Existuje skupina testů a faktorů, u kterých bylo prokázáno, že poukazují na pravděpodobnost vzniku kardiovaskulární poruchy, koronární příhody nebo mozkové mrtvice. Proto vám mohou být doporučeny některé krevní testy.
Při určování vašeho kardiálního rizika je velmi důležitý věk, dědičné předpoklady, váha, kouření, krevní tlak, provozování pohybových aktivit a diabetes. Existují také další testy, které jsou při posouzení kardiálního rizika využívány. Mezi neinvazivní metody patří EKG, CT, magnetická rezonance a echokardiogram. Mezi invazivní testy patří angiogram a kardiální katetrizace.

LDL-cholesterol (druh lipoproteinu, který je v krvi nosičem cholesterolu. Je označován jako „zlý“, neboť ukládá nadbytečný cholesterol ve stěnách cév a přispívá ke kornatění tepen a nemocem srdce).
LDL-cholesterol je stanovován v rámci vyšetření tuků, takzvaného lipidového panelu, společně s HDL-cholesterolem, celkovým cholesterolem a triacylglyceroly. Vyšetření by mělo být prováděno, zjistí-li se během preventivní prohlídky zvýšení celkového cholesterolu. Vyšetření je samozřejmě prováděno při podezření na aterosklerózu a riziko vzniku ischemických chorob srdečních. Ze všech forem cholesterolu v krvi je LDL-cholesterol považován za nejdůležitější z hlediska určení rizika vzniku onemocnění srdce. Jelikož je rozhodování o léčbě často založeno na hodnotách LDL, vyšetření může být používáno ke sledování pacienta po zahájení diety nebo kvůli rozhodnutí o předepsání léků ke snížení cholesterolu.

Zvýšené hodnoty LDL-cholesterolu upozorňují na zvýšené riziko vzniku onemocnění srdce.
Doporučená hodnota koncentrace LDL-cholesterolu je podle současných doporučení nižší než 3,0 mmol/l. Pro pacienty se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění jsou doporučovány koncentrace LDL nižší než 2,5 mmol/l  a pro pacienty s již rozvinutým kardiovaskulárním onemocněním méně než 2,0 mmol/l.
Cílová hodnota při léčbě závisí individuálně na každém jedinci v závislosti na přítomnosti rizikových faktorů. Těmi jsou kouření, věk (muži nad 45 let, ženy nad 55 let), nízké hodnoty HDL-cholesterolu, hypertenze nebo užívání léků na vysoký tlak, rodinná anamnéza a diabetes.
Někdy se jako ukazatel kardiovaskulárního rizika počítá tzv. non-HDL-cholesterol, obsažený ve všech typech lipoproteinů kromě HDL. Jeho výpočet se získá odečtením hodnoty HDL-cholesterolu od celkového cholesterolu. Hodnota by měla být nižší než 3,8 mmol/l.

HDL-cholesterol –druh lipoproteinu, který v krvi transportuje cholesterol. Říká se mu „hodný“, neboť odstraňuje ze tkání přebytek cholesterolu do jater, která ho pak vyloučí do žluči.
Vyšetření HDL-cholesterolu se používá společně s dalšími lipidovými testy ke stanovení rizika vývoje kardiovaskulárních chorob.
U dospělých je indikováno stanovení krevního tukového spektra v rámci preventivních prohlídek v 18 letech. Je-li vše v pořádku, provádí se další preventivní laboratorní vyšetření ve 30, 40, 50 a 60 letech věku.
Zvýšené hodnoty HDL-cholesterolu jsou lepší než hodnoty snížené. Čím vyšší je koncentrace, tím nižší je riziko vzniku kardiovaskulárních chorob. Optimální koncentrace HDL-cholesterolu je u mužů 1,0 až 2,1 mmol/l, a u žen 1,2 až 2,7 mmol/l. Pro posouzení účinku léčby se zjištěná hodnota HDL-cholesterolu (na rozdíl od LDL-cholesterolu) nevyužívá.

Triacylglyceroly představují zásobárnu tuku v těle. Většina triacylglycerolů se nachází v tukové tkáni.
Vyšetřují se jako součást lipidového profilu v případě posouzení rizika srdečních chorob. Část jich koluje v krvi a slouží jako zdroj energie pro svalovou činnost. Další triacylglyceroly se v krvi objevují po jídle, kdy jsou požité tuky přepravovány ze střev do tukové tkáně, kde jsou následně uloženy. Proto musí být vyšetření provedeno nalačno, aby výsledek nebyl zkreslen. Trpíte-li cukrovkou, je měření triacylglycerolů velmi důležité, protože jejich koncentrace významně stoupá, pokud není cukrovka dobře kompenzována.
Normální koncentrace triacylglycerolů v krevním séru je nižší než 1,70 mmol/l. Zvýšená koncentrace triacylglycerolů je obvykle provázena i vyšší koncentrací cholesterolu.

CK – kreatinkináza je enzym, který se nachází v srdečním svalu, mozku, kosterních svalech a jiných tkáních. Pomáhá buňkám vykonávat jejich normální funkce. Toto vyšetření  se  při podezření na infarkt myokardu nebo poškození jiných svalů v těle. Vysoká nebo postupně se zvyšující hodnota CK obecně poukazuje na poškození srdce nebo jiných svalů. Zvyšuje se také po namáhavém cvičení. Pokud lékař předpokládá infarkt myokardu a CK je vysoká, zpravidla požaduje specifičtější vyšetření, aby potvrdil poškození srdce Hladina CK může být zvýšena i v důsledku jiného svalového poškození, jako jsou například následky pádu nebo dopravních nehod. CK zvyšují některé léky.

Troponiny jsou bílkoviny, které jsou součástí vláken srdečního nebo kosterních svalů. Laboratorní vyšetření může odlišit tzv. kardiální troponin, jehož zvýšená koncentrace v krvi ukazuje na poškození srdečního svalu. Vyšetření je důležité ke zjištění, zda máte infarkt nebo poškození srdečního svalu. Test se provádí bezprostředně po nástupu bolesti na hrudi nebo jiných příznaků, které by mohly být vyvolány srdečním infarktem.
Za normálních okolností je koncentrace troponinu v krvi velmi nízká a k jejímu změření je třeba  vysoce senzitivní metoda. Dojde-li však k poškození buněk srdečního svalu, srdeční troponiny se uvolňují ze srdce do krevního oběhu a je pravděpodobné, že pacient má srdeční infarkt. Koncentrace troponinů v krevním séru stoupne během několika hodin po příhodě a může zůstat zvýšená 10 až 14 dnů.

Glukóza v plazmě – jedním z indikátorů kardiálního rizika je diabetes, proto je velmi důležité vědět, zda tímto onemocněním trpíte. Vyšetření glukózy v krvi se používá k vyhledávání diabetu a poruch glukózové  tolerance v populaci zdravých jedinců, neboť diabetes začíná často nenápadnými příznaky. Prakticky se vždy vyšetření  glukózy v krvi požaduje při vyšetření vašeho zdravotního stavu.  Screening je zvláště důležitý, pokud se ve vaší rodině diabetes již vyskytuje, nebo máte nadváhu či jste vyššího věku. Trpíte-li cukrovkou a nevíte o tom, můžete být v krajních případech ohroženi i na životě.
Chronická hyperglykemie může podmiňovat rozvoj dlouhodobého postižení cév, nervů a orgánů (může vést i k oslepnutí a selhání ledvin) a podílet se i na dalších komplikacích jako je arteriální hypertenze, cévní mozkové příhody a kardiovaskulární onemocnění. Následky hyperglykemie mají kumulativní charakter a začínají ještě předtím, než lékař diabetes diagnostikuje.
Zvýšené hodnoty glukózy v krvi nejčastěji upozorňují na diabetes, ale i jiné choroby a situace mohou být příčinou těchto zvýšených hodnot. Hodnoty glukózy pro dravé osoby jsou 3,9-5,6 mmol/l. Riziko komplikací diabetu ukazuje i vysoká hodnota tzv. glykovaného hemoglobinu, který se běžně užívá k posouzení tzv. dlouhodobé kompenzace nemocného.

Nemoci zažívacího traktu

Se střevními problémy máme zkušenosti každý. V případě špatné diagnózy mohou některá onemocnění  postihující střeva dokonce ohrozit pacienta na životě. Celiakie, dráždivý tračník, Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida, rakovina tlustého střeva – to jsou jen některé z nich. Zde jsou uvedena jen některá vyšetření , která mohou pomoci ke správné diagnóze.

Kultivace stolice – zjišťuje se přítomnost patogenních bakterií v trávicím traktu. Bude vám doporučena, pokud jste měli několikadenní průjem nebo řídkou stolici s příměsí krve nebo hlenu, zejména pokud jste v předchozím období snědli nebo vypili něco, co by mohlo být kontaminováno patogenními bakteriemi, třeba nedovařené maso, syrová vejce nebo stejnou potravinu, která způsobila potíže někomu jinému. Pobyt v zahraničí také představuje riziko střevní infekce. Pozitivní kultivace může svědčit o tom, že byla nalezena příčina přetrvávajícího průjmu. Výsledná zpráva obsahuje jméno určené bakterie. Nejčastějšími původci střevních onemocnění jsou Campylobacter, Salmonela, Shigela (úplavice). Pokud je kultivace negativní, má průjem pravděpodobně jinou příčinu. Je však také možné, že se přítomné bakterie nepodařilo zachytit.

IgA/Anti-tTG – protilátky, které vytvářejí imunitní systém v reakci na lepek. Vyšetření IgA jako součást dalších testů je prováděno při dlouhodobém průjmu, bolestech břicha, slabosti, únavě, ztrátě hmotnosti a bolesti kloubů. Hladiny autoprotilátek by měly být vyšetřeny na počátku, kdy jí pacient ještě stravu obsahující lepek. Pozitivní nebi nejasné výsledky by pak měly být potvrzeny vyšetřením materiálu ze střeva odebraného biopsií. Vyšetření na autoprotilátky by pak mělo být provedeno po určité době, kdy je pacient na bezlepkové dietě.

Calprotectin/Kalprotektin – bílkovina, která pochází z bílých krvinek. Testuje se ze vzorku stolice.
Pokud má pacient dlouhodobé bolesti břicha a vylučovací problémy a lékař potřebuje určit, zda se jedná o dietní chyby nebo o závažná zánětlivá onemocnění, použije se toto vyšetření. Pomocí vyšetření tzv. fekálních markerů lze rozlišit, zda se jedná o chronické střevní záněty nebo o syndrom dráždivého tračníku či dietní chybu, ale také i to, zda se jedná o ulcerózní kolitidu nebo Crohnovu nemoc.
Je-li hladina calprotectinu vyšší než 250 mikrogramů na gram stolice, je nepochybné, že se jedná o zánět. Původ zánětu je nutné odhalit  dalším vyšetřením.

Hemocult – test na okultní, tedy skryté krvácení ve stolici. Test je obvykle používán jako screeningové vyšetření pro včasnou diagnózu rakoviny tlustého střeva.