Na toaletě častěji než je běžné…
Stává se vám, že musíte chodit na toaletu každou chvíli? Pak je možné, že trpíte syndromem hyperaktivního měchýře, onemocněním, které je dvakrát častější než astma.
Mít hyperaktivní močový měchýř znamená trpět nadměrným, častým a někdy i bolestivým nutkáním k močení, které zásadně nesouvisí s množstvím přijatých tekutin v průběhu dne. Podle odborníků je varovným signálem, když musíte jít na záchod v průběhu dne minimálně osmkrát a v noci nejméně dvakrát.
Syndrom hyperaktivního močového měchýře trápí až 20 procent žen. Ženy mladší 25 let postihuje přibližně v pěti procentech, avšak ženy starší 65 let až ve 30 procentech. V mladším věku se vyskytuje častěji u žen, ale po šedesátém roce věku začne být častější u mužů. Celosvětově se odhaduje, že se tento problém týká až 100 milionu lidí.
Syndrom hyperaktivního močového měchýře (neboli nestabilní dráždivý měchýř) je souborem příznaků, ke kterým dochází při nesprávné funkci svalu močového měchýře. Močový měchýř u zdravých jedinců pojme až 600 ml moči, jeho vyprazdňování je řízeno z centrální nervové soustavy. Většina lidí dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení, s tím však mají pacienti s hyperaktivním měchýřem potíže, což má negativní vliv na jejich fyzický, psychický, ale také sexuální život.
Proč jde o syndrom? Protože nejde o přesně definovanou chorobu, ale o soubor příznaků. Postižený obvykle trpí třemi, někdy čtyřmi hlavními příznaky. Prvním důležitým příznakem je naprosto neodkladné nucení na močení. Druhým příznakem je velmi časté močení, už zmíněných osm a více potřeb za den. Na třetím místě je pravidelné noční vstávání na močení (nykturie). Dalším příznakem je nechtěný únik moči, kterému předchází silné neodbytné nucení. Má-li někdo i tento poslední příznak, jedná se o mokrou formu syndromu hyperaktivního močového měchýře; když únik moči není, mluvíme o formě suché.
U žen se předpokládá, že za onemocněním stojí snižování hladiny pohlavních hormonů, především estrogenu, který má za následek úbytek svalové hmoty pánevního dna, včetně močového měchýře a jeho výstelky. Orgán přestane správně vyhodnocovat plnění i vyprazdňování a svěrač reaguje nepřiměřeně už na nepatrné množství moči. Nástup syndromu urychlují časté a nedoléčené záněty močového měchýře, dlouhodobé zadržování močení a nedostatečný pitný režim. Nemoc může vyprovokovat i nadměrné užívání alkoholu, kouření nebo častá konzumace pálivých a pikantních jídel.
Léčba a prevence
Lékař vám při tomto problému pravděpodobně předepíše léky – anticholinergika. Jejich nasazení musí indikovat lékař specialista – gynekolog nebo urolog. Zároveň musí vyloučit jiné závažnější onemocnění. Za podobnými příznaky se může skrývat infekce močových cest, nádorová onemocnění a u mužů zvětšená prostata. Pacienta nebo pacientku s podezřením na syndrom hyperaktivního močového měchýře tak nemine vyšetření moči, které zůstává po vyprázdnění v močovém měchýři. Pravděpodobně podstoupí i ultrazvukové vyšetření ledvin a horních močových cest. Až když jsou všechny výsledky negativní a lékař stanoví diagnózu hyperaktivního močového měchýře, může předepsat léky. Ty zklidní svaly močového měchýře, omezí bolestivé nutkání k močení a zredukují frekvenci potřeby ulevit si.
Nejdůležitější metodou léčby tohoto syndromu je úprava životního stylu. To znamená vyloučení kořeněných jídel z jídelníčku. Totéž platí pro citrusové plody, alkohol a kávu. Důležité je dodržování pitného režimu v průběhu celého dne. Při nadváze se doporučuje zhubnout. Léčbu je možné doplnit tréninkem močového měchýře a posilováním svalů pánevního dna.
