Plevele a léčivé byliny

Jestliže porovnáme divoce rostoucí rostliny se šlechtěnou zeleninou z hlediska obsahu biologicky aktivních látek, plevel je na prvním místě. Divoké rostliny mají vysoký obsah cenných látek, například jsou bohatým zdrojem vitaminů skupiny B, karotenoidů, fytoncidů s baktericidními a fungicidními účinky, inulinu a dalších složek vhodných pro diabetiky, hořčiny, třísloviny, fytohormony a silice. To je pouze malá ukázka cenného bohatství.

Využití bylin

Byliny běžně využíváme ve formě různých čajů, mastí a obkladů, ale s jejich kuchyňskou úpravou si často ani nevíme rady. Na trhuexistuje nepřeberné množství sušených bylin nebo jejich částí, plodů, hub, i výrobků z nich. Jestliže se v našem okolí vyskytuje bylinkářství, z kterého můžeme získávat spolehlivě nezávadné rostliny, plody, sušinu nebo jiné produkty rostlinného původu, měli bychom toho zcela jistě využít. Pokud sbíráme nebo pěstujeme své léčivky sami, tak z toho budeme mít zcela jistě velkou radost.

Správný sběr

Vhodná doba sběru neznamená pouze správnou volbu ročního období nebo měsíce v roce. Podstatná je fáze růstu, kvetení nebo míra zralosti. V neposlední řadě dbáme také na správnou denní dobu. Některé látky obsažené v plodech a bylinkách se – pokud se jedná o jejich množství a kvalitu mění i během dne. Obecně můžeme říct, že byliny, jejich části a plody by se měly sbírat za suchého počasí. V případě sběru kořenů je nejlepší dobou ke sběru ráno a podvečer. Natě, listy, květy a plody bychom měli sbírat kolem poledne. Jestliže musíme právě sesbírané byliny nebo jejich části přenášet, určitě nepoužívejme igelitové sáčky. V částech těl rostlin i v kořenech je voda a i za krátkou dobu se může naše sklizeň zapařit.

Správné sušení

K sušení bylin najdeme čisté, suché, stinné a dobře větrané místo. Jednotlivé kořeny, listy, květy nebo plody naskládáme na plochu pokrytou savým papírem. Může se jednat o rošt, síto, dřevěné prkénko apod. V některých případech je vhodnější sušit zavěšenou bylinu. Koření před sušením nejprve dokonale očistíme, omyjeme a nakrájíme na menší části. Abychom dostali z bylinek maximum, mělo by sušení probíhat kontrolovaně. Byliny by měly ležet v tenkých vrstvách, pokud možno by se neměly jednotlivé listy překrývat.  Pokud sušíme léčivky zavěšené, pak by se nemělo jednat o příliš mohutné svazky. Sušené byliny, kořeny, plody, houby nebo jejich kousky bychom měli pravidelně obracet. Uskladnění nasušeného materiálu věnujeme také dostatek pozornosti. Správně usušené byliny jsou křehké, šustí a rozpadají se. Veškeré listy, které jsou výrazně hnědé nebo černé, vyhodíme. Sušinu starší než jeden rok už se nedoporučuje užívat. Sušinu uložíme do vzduchotěsné nádoby a nádobu uložíme tak, aby se k jejímu dosahu dostalo co nejméně světla.

Rdesno Hadí kořen

Je vytrvalá bylina, která má bělorůžové květy a až 15 cm hadovitě zahnuté. Její oddenky jsou silné jako palec a mají tvar písmene S. Podle něj má také rostlina svůj název. Český název hadí kořen si vysloužila podle svého dávného používání. Má větší přízemní listy, lodyžní jsou zhruba o polovinu kratší. Mladé listy je možné konzumovat. Bylina se vyskytuje na mokrých podhorských loukách v alpínském pásmu, světlejších lužních lesích, na březích potoků. Obsahuje mnoho důležitých látek:30% sacharidů, 20% tříslovin katechinových, gallových a elagových, kyselinu elagovou, antrachinony, flobafen, bistortovou červeň, emodin, škrob, pektin, atd.

Jaké má rdesno účinky?

Má antiseptické, antitoxické, antibakteriální a adstringentní účinky. Pro léčebné účely se používá oddenek. Nálev působí svíravě a používá se při průjmech, chronických průjmech i s příměsí krve. Zabraňuje vstřebávání toxických látek při infekčních průjmech zpět do krevního oběhu. Lze jej také použít jako protijed v případě požití toxických látek bílkovinného charakteru. Eliminuje riziko poškození organismu. Vzhledem k tomu, že hadí jedy mají také bílkovinný charakter, používal se kořen také jako protijed a doporučoval se zevně na rány po uštknutí zmijí. Působí antisepticky na většinu střevních bakterií. Doporučuje se také při anémii – chudokrevnosti. Omezuje množení herpes virů. Sráží bílkoviny a omezuje průnik virů do buněk. Snižuje krevní tlak, tiší bolest, je účinný při zánětech střev a sliznic. Jeho hojivé účinky můžeme využít při všech trávicích potížích, jako jsou žaludeční vředy, záněty sliznic, střev, při Crohnově chorobě a hemeroidech. Kyselina elagová napomáhá zastavit krvácení. Pro tento účinek se dá využít i při přílišném menstruačním krvácení. Zevně se odvar z hadího kořene používal na různé typy kožních vyrážek, především na mokvavé ekzémy, kde urychluje vysušení. Mladé listy můžeme použít k přípravě salátů.

Pampeliška lékařská

Jedná se o vytrvalou bylinu se žlutými květy, přisedlou růžicí kopinatých listů a vřetenovitým kořenem. Po naříznutí z ní vytéká bílé mléko, které na vzduchu tuhne. Název rostliny vznikl z řeckého slova taraxis, což znamená zápal očí. Vyskytuje se na loukách s hlinitým podložím, na mezích a blízko cest, od nížin až po horská pásma s mírně kyselou půdou. Po odkvětu zdobí odkvetlý stvol chmýří, které se větrem uvolňuje, a tak se pampeliška lékařská intenzivně rozšiřuje. Obsahuje inulin, hořčiny, taraxin, taraxasterin, sliz, třísloviny, organické kyseliny, minerály-sodík a draslík, hořčík, oxid křemičitý, soli manganu, stopy zinku, mědi, sacharidy. Nadzemní část rostliny obsahují vitamin A, B, C a D, alkoholy a karotenoidy.

Účinky a využití

Pampeliška lékařská má diuretické, žlučopudné, a digestivní účinky, protože obsahuje enzymaticky působící látky, které příznivě ovlivňují činnost jater a ledvin. Působí také na tvorbu žaludečních kyselin. Celkově se používá při onemocněních jater, žlučníku, žaludku, dvanáctníku, sleziny, slinivky. Hořčiny povzbuzují srdeční rytmus a vylučování žlučových kyselin ze žlučníku. Díky tomu, že harmonizuje meridián žlučníku, má pozitivní vliv při regeneraci rozpadajících se kyčelních kloubů. Odstraňuje klasické žlučníkové bolesti po stranách hlavy, kolem uší a bolestivost vlasových kořínků, odstraňuje otoky a čistí krev. Dále pomáhá při zánětu močových cest, žaludku, ledvinových a žlučníkových kamenech, vysokém krevním tlaku, při zvýšené kyselosti žaludku, pálení žáhy, nechutenství nebo dně. Zlepšuje kožní potíže – akné, lupénku, ekzémy. Pozitivně ovlivňuje degenerativní změny kloubů, chrupavek a onemocnění kostí při artritidě a osteoartritidě. Celkově stimuluje látkovou výměnu.

Chrpa polní

Jedná se o jednoletou bylinu, která je vysoká 30-50 cm, má hranatý stonek a čárkované listy a nádherně světlomodré květy. Kvete od května až do srpna. Vyskytuje se na písčitých podkladech se slabě kyselou reakcí. Roste především mezi obilím. Rozšířila se k nám ze středomoří a má ráda suchá místa bez spodní vody. Obsahuje například: barviva, proazulen a antokyanové glykosidy, cichorin, knicin, cyanin, třísloviny, hořčiny, minerální soli a mangan.

Účinky a využití

Používá se jako diuretikum- podporuje vylučování moči, antiflogistikum (lék proti zánětům) a digestivum (lék podporující trávení). Čaj se díky účinkům uplatní při urologických potížích a revmatismu. Čistí močové cesty a mírní bušení srdce. Podle čínské medicíny mají játra souvislost se zrakem. Chrpa ovlivňuje jaterní činnost a lze ji použít při žloutenkách a očních potížích.

Sléz lesní

Je dvouletá až vytrvalá lehce ochlupená rostlina o výšce 30-120 centimetrů. Má pětičetné listy posazené na řapících s vroubkovanými laloky a fialovorůžovými květy. Květe od června do října. Plody tvoří rozpadavý diskovitý útvar. Současný název malva se vyskytoval již v antice. Sléz je u nás rostlinou zcela běžnou především na rumištích, u cest na lesních mýtinách, podél plotů a na suchých místech. Obsahuje velké množství slizovitých látek, fenolové kyseliny, flavonoidy, antokyanové glykosidové barvivo malvin, listy pak malé množství tříslovin.

Účinky a využití

Používá se při zánětu a kataru průdušek, kašli, laryngitidě. Stimuluje činnost střev a zvyšuje účinnost vitaminu P. Dále se užívá při žaludečních potížích a zevně jako změkčovadlo na obklady. Mladé plody lze konzumovat a lidově se jim říká chlebíčky. Při procházce si tak můžeme zpestřit pobyt na čerstvém vzduchu a ochutnat dary naší přírody. 

Jmelí bílé

Patří do čeledi rostlin jmelovitých a jedná se o poloparazitickou rostlinu, která hostiteli odebírá roztoky minerálních látek a částečně snad i asimiláty, ale závažné hostitele nepoškozuje. Roste v korunách jehličnatých i listnatých stromů. Podle hostitelů lze jmelí zařadit do tří poddruhů, které je ovšem těžké bezpečně rozeznat. Jedná se o jmelí bílé pravé, které roste na dvouděložných dřevinách (např. lípa, topol). Dalším poddruhem je jmelí bílé borovicové, které roste na borovici a smrku ztepilém. Posledním poddruhem je jmelí bílé jedlové, které roste na jedli. Lékařsky se všechny poddruhy považují za rovnocenné. Ve starověku se jmelí používalo jako protijed proti uřknutí a uhranutí a jako lék na ženskou neplodnost.

Dávný zvyk

Zvyk líbat ženy pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a k nám se dostal ze sousedního Německa, kam ho přinesli angličtí vojáci. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu a současně jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. V Norsku je jmelí symbolem usmíření. Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů.

Účinky a využití

Látky, které jsou obsaženy ve větévkách a listech jmelí působí rozšíření krevních vlásečnic, snížení krevního tlaku a mají vliv na srdeční činnost. Působí příznivě na žlázy s vnitřní sekrecí, upravuje látkovou výměnu. Osvědčil se také při prevenci vzniku cukrovky. Čaj ze jmelí odstraňuje také potíže v přechodu, především bušení srdce, návaly a pocity strachu.

Kočičí dráp

 Je gigantická peruánská rostlina, která dosahuje délky 20-30 m, je také známá pod názvem vilcacora. Roste v amazonských pralesích ve výšce 600-2000 metrů nad mořem, kde obrůstá ostatní stromy. Vilcacora má antiseptické, protizánětlivé a protinádorové účinky. Jedná se o výborný antioxidant a imunostimulant. Má široké spektrum využití a používá se například při léčbě astmatu, žaludečních vředů, hemeroidech, parazitech, snížení hladiny cholesterolu nebo rakovině. S ohledem na skutečnost, že vilcacora posiluje imunitní systém, neměli by ji používat lidé po transplantaci a těhotné ženy nebo ženy, které si přejí otěhotnět.

Pukléřka islandská

Je jedním z významných druhů lišejníků a lidově se jí říká islandský mech. Rostlina má olivově zelenou, polokeříčkovitou, vystoupavou, bohatě rozvětvenou stélku, vysokou 10-15 cm. Roste pevně přichycená k podkladu na zemi, skalách a kamenech. Má ráda kyselá vřesoviště a suché křemičité půdy, kde se po dešti drží delší dobu dostatek vody. U nás se s pukléřkou setkáme nejčastěji v suchých jehličnatých lesích, na písečných půdách. Pukléřka islandská je typickým lišejníkem severské tundry a je rozšířena v severní a střední Evropě. Patří mezi tradiční léčivou drogu severských zemí a je oblíbená zejména na Islandu. Od 18. Století se s ní můžeme setkat v mnohých evropských lékopisech. Lidově se používá při astmatu nebo při léčbě močového měchýře a ledvin. Hlavní obsahovou látkou je membránový sliz, který je tvořen polysacharidem licheninem a látkami hořké chuti tzv. lišejníkovými kyselinami. Tento sliz se velmi dobře rozpouští v horké vodě. Rostlina také obsahuje jod, vitaminy A, některé vitaminy skupiny B.

Účinky a využití

Rostlina se využívá zejména pro své antibiotické a antivirové působení při různých bakteriálních a virových infekcích. Díky obsahu organicky vázaného jodu lze předpokládat vliv na harmonizaci funkce štítné žlázy. Rostlina je hořké chuti a hořčiny lze využít pro zlepšení trávícího procesu, na podporu zvýšeného vylučování žlučových kyselin a harmonizaci srdečního rytmu. V terapeutických dávkách nemá vedlejší účinky a není toxická. Při překročení těchto dávek může dojít k podráždění trávicích orgánů, případně se může objevit průjem.

Lípa srdčitá

Roste téměř v celé Evropě a na Krymu a Kavkaze tvoří dokonce rozsáhlé lesy. Ve starověku se používala jako léčivka, i když její použití se odlišovalo od současnosti. Kůra sloužila proti malomocenství, listy na puchýře v ústech, šťáva proti vypadávání vlasů. Listy spařené vodou se přikládaly na končetiny při svalových křečích.

Druhy lípy

Určování líp je poměrně náročné, některé druhy jsou značně proměnlivé, a ještě se vzájemně kříží. Základní a jednoduchá charakteristika vypadá následovně:

•          Lípa srdčitá – má okrouhlé srdčité listy, 4-8 cm dlouhé, v paždí žilek s chomáčky šedých chlupů, listeny jsou pouze řapíkaté,
•          Lípa velkolistá- má čepel listovou, 7 až 12 cm dlouhou, listeny jsou kratičce řapíkaté, v paždí listu jsou chomáčky běložlutých trichomů, plody jsou žebernaté, většinou vlnaté,
•          Lípa zelená – má zelenožluté letorosty a listy nápadně lesklé, jako nalakované a kvete o tři týdny později než lípa velkolistá.
•          Lípa stříbrná a lípa řapíkatá 

Účinky na organismus

Využívá se pro svůj močopudný účinek, kterého se využívá zejména při chorobách z nachlazení. Jako sedativum se využívá při nervovém podráždění a při nespavosti. Tvoří složku čajovin používaných při revmatismu, usnadňuje vykašlávání, urychluje trávení a používá se také v kosmetice, kde je součástí mnohých čajovin. Lípa malolistá je významná medonosná dřevina, která poskytuje velké množství kvalitního světlého medu. Měkké lipové dřevo je vyhledávaným řezbářským materiálem.

Měsíček lékařský

Tato okrasná bylina m oranžově žluté květy a široké terapeutické působení. Používá se jak zevně, tak i vnitřně. Jedná se o jednoletou 30 -50 cm vysokou bylinu s vřetenovitým kořenem. Květy mají oranžovou nebo žlutou barvu o průměru 4 -6 cm. Měsíčku se dobře daří na slunných místech, na každé půdě. Při klíčení potřebuje dostatek vláhy. Kvete od června do podzimu. Patří mezi naše nejrozšířenější letničky, které jsou známy z venkovských klášterních zahrad.

Sběr

Okvětní plátky nebo celé květy měsíčku sbíráme od června do srpna, někdy i v září. Nejvhodnější je pěkný slunečný den a doba krátce před polednem. Květy oranžové jsou účinnější než květy žluté. Droga se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40°C.  Existuje více odrůd, které se liší barvou květů nebo výškou rostliny. Pěstování je velice snadné, jedná se o rostlinu, která je vhodná i pro začátečníky. Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře, případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi. První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

Účinné látky

Květy měsíčku obsahují cenné léčivé látky, mezi které patří éterické oleje, hořčina calando, organická barviva, kyselina salicylová, tuky, vosky, saponiny, pryskyřice, flavonoidy, slizy, organické kyseliny, vitamin C a další látky.

Účinky na organismus

Měsíček lze používat zevně i vnitřně. Při zevním potírání má měsíček výborné účinky na odstraňování křečových žil, urychluje hojení ran, proleženin, působí zároveň protizánětlivě. Při vnitřní aplikaci příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, zlepšuje činnost trávicí soustavy. Dále působí na nervový systém, má mírné sedativní účinky. Zlepšuje srdeční činnost, používá se na gynekologické potíže, a to buď samostatně nebo v kombinaci s řebříčkem a kontryhelem. Měsíček lékařský lze použít při léčbě vředových chorob, zlepšuje hojení a pročišťuje. V lidovém léčitelství se používá většinou ve formě tinktur nebo mastí na obklady proleženin. Také v moderní medicíně našel řebříček uplatnění v mastech na bércové vředy, žíly a proleženiny. Velmi známý je také měsíčkový olej. Pro své hojivé a antiseptické účinky se zařazuje mezi vynikající prostředky k ošetření suché pokožky a popraskaných rtů. Velké uplatnění nachází také v kosmetice. 

Brutnák lékařský

Jedná se o jednoletou rostlinu, která má přímé lodyhy o výšce 10-80 cm. Lodyhy jsou jednoduché nebo větvené, v horní části jsou často červeně naběhlé. Listy mají vejčitý až elipčitě kopinatý tvar. Rostlina kvete od května do září a roste na slunných nebo pohostinných místech v kyprých půdách bohatých na minerály. Potřebuje velký prostor, protože se rozrůstá do šířky. V České republice není původní, pochází z jižní Evropy (oblast Středomoří a Španělska po Turecko) a severozápadní Afriky, ale dnes je rozšířen prakticky na všech kontinentech.

Sběr

Drogou je kvetoucí nať, sbíraná nejlépe v první fázi květu. Používáme čerstvou, zamraženou nebo sušenou. Sušíme rychle v suchu a temnu v tenkých vrstvách. Samotné květy lze ještě konzervovat naložením do octa, kandováním v cukru nebo zamražením do kostek ledu. Velmi oblíbené je brutnákové semeno, ze kterého se lisuje brutnákový olej.

Pěstování

Rostliny potřebují slunné nebo pohostinné místo, hodně prostoru, rozrůstají se do šířky. Brutnák se vysévá v dubnu přímo na stanoviště, potřebuje zeminu dobře zásobenou kompostem nebo rozleželou chlévskou mrvou, aby narostl do výšky. Poměrně velká hranatá semena brutnáku, která jsme sklidili z loňské sklizně nebo koupili, snadno klíčí ve tmě, proto je zahrneme asi 5 cm vrstvou zeminy a tu mírně udusáme. Rostliny brzy vzejdou. Příliš husté porosty brutnáku trpí přemnožením mšic. Po třech týdnech začneme rostliny přihnojovat kompostem nebo organickými hnojivy.  Výborně působí kopřivový výluh. Rostlinu můžeme pěstovat v truhlících nebo nádobách, musíme se však spokojit s podstatně nižším vzrůstem.

Účinné látky

Nať obsahuje zejména slizy (až 30%), třísloviny, pryskyřice, saponiny, minerální látky (zejména vápník, draslík, a mangan), vitamin C, aminokyseliny a další důležité látky. Brutnák má močopudné, protizánětlivé a dezinfekční účinky a zlepšuje dýchání.

Použití

Čerstvé listy obsahují vitamin C. Brutnák snižuje krevní tlak, posiluje srdeční činnost, podporuje tvorbu mléka u kojících matek, působí močopudně a mírně projímavě. Čerstvě vylisovaná šťáva pomáhá ke zrychlení látkové výměn a při neurastenii. Čerstvé listy naložené do mléka pomáhají při nervozitě, bušení srdce a melancholii. Olej ze semen brutnáku obsahuje okolo 20-25 % kyseliny gama – linoleové a působí příznivě při léčbě atopických ekzémů, alergii, lupénky a akné u dětí i dospělých. Snižuje obsah cholesterolu v krvi a krevní tlak, napomáhá při léčbě cukrovky, snižuje obezitu zvýšeným spalováním nasycených tuků. Zabraňuje poruchám centrální nervové soustavy, má účinek na poruchy žláz s vnitřní sekrecí. Zmírňuje předmenstruační tenze a bolesti prsů. Dále se brutnák používá při nespavosti, pokud je spojena s otokem nohou, vyvolaným srdeční slabostí. V případě zevního použití se používá na obklady, kdy zmírňuje záněty a hojí poranění. Čaj z nati se používá ke kloktání, k obkladům, na bércové vředy a špatně se hojící rány. Droga se nedoporučuje používat dlouhodobě kvůli podezření škodlivosti na játra.

Pomocník v kuchyni

V kuchyni se používají čerstvé mladé listy jako koření i celá nať sklízená v době květu. Důležité je brutnák vždy jemně nasekat kvůli chloupkům – listy mají chuť i vůni po čerstvých okurkách. Lze je tudíž použít do studených omáček, majonéz, tvarohových pomazánek, bylinných másel a smetan, do sýrů, jogurtů a salátů. Často se k těmto účelům používají mladé lístky brutnáku ve směsi s mátou, saturejkou, petrželí, česnekem, fenyklem a rozmarýnem. Listy brutnáku lze také použít k rybám nebo grilovacímu masu. Pokud používáme brutnák v kuchyni, nikdy ho nevaříme.

Máta

Máta se dělí na dva základní druhy: mátu peprnou a mátu klasnatou. Každý z těchto dvou druhů se dále dělí na velké množství odrůd a kultivárů. Mezi nejrozšířenější u nás patří máta dlouholistá, kadeřavá, vodní, rolní, vonná, atd. V našich zahrádkách se můžeme setkat také s množstvím kultivarů – mátou citrónovou, zázvorovou, mandarinkovou atd. Mátu obecně řadíme k bylině s výrazně kořeněnou chutí a vůní. Je rozšířená po celém světě kromě tropických oblastí.  Patří mezi oblíbené přísady do nápojů, zmrzlin, sladkých i slaných jídel, žvýkaček  nebo kosmetických přípravků. Co se týká pěstování, patří mezi nenáročné byliny a rychle se množí. Dobře se jí daří i na balkoně nebo v květináči.

Užití

Mezi užívané části patří list, nať i kvetoucí vršky a listy. Sklizeň se provádí na počátku kvetení (červen), suší se v suchém stinném prostředí pokud možno rychle. Suchou mátu bychom měli uchovávat v dobře uzavřené nádobě, abychom uchovali její silné aroma. Mátu můžeme také mrazit. Máta se hodí jak k vnitřnímu, tak zevnímu použití, případně se její užití kombinuje. Ve formě obkladu rychle léčí otoky, vymknutí, podvrtnutí, pohmožděniny apod. Čerstvými listy máty obložíme postižené místo a ovážeme plátnem, obinadlem nebo obvazem. Obklad necháme působit aspoň dvě hodiny, nejlépe však celou noc.

Účinky

Mátá má zejména dezinfekční, protizánětlivé, uklidňující účinky. Používá se při zmírnění nadýmání, léčí záněty průdušek, pomáhá při bolestech v krku, ulevuje při bolestech hlavy a při migrénách, urychluje hojení drobných poranění kůže a zmírňuje bolesti svalů a menstruační bolesti. Můžeme si dopřát mátovou koupelnovou nebo celého těla. V kuchyni lze mátu také využít, a to zejména v létě, kdy je kromě citrónů a limetky běžnou součástí džbánů s neperlivou pitnou vodu, neodmyslitelně patří do alkoholických i nealkoholických letních koktejlů.

Majoránka

Majoránka je v našich krajích jednoletá bylina (někdy i dvouletá). Její domovina je Afrika, Středomoří a Přední Asie, je trvalkou, není tedy problém, pokud se nám její pěstování daří, na konci léta přesadit do květináče nebo truhlíku a přes zimu ji pěstovat v bytě. Majoránka dorůstá výšky až půl metru, roste v trsech a má velmi příjemnou vůni. Pěstovat ji můžeme jak na záhonu, tak v truhlíku. Kvete od konce června do konce srpna bílými a růžovými květy. Používá se čerstvá i sušená jako koření k dochucení masových jídel, polévek a omáček.

Užití

Užívanou částí je nať s listy Sklízí se před kvetením. Počátkem léta se seřezává asi 5 cm nad zemí a pokud ji na stonku zůstane alespoň jeden pár lístků, dorůstá. Majoránka se suší ve stínu, umělá teplota sušení by neměla překročit 40°C. V lidovém léčitelství se používá celá nadzemní část rostliny sklizená nejlépe před rozkvetením. K výrobě éterických olejů se naopak sklízejí až kvetoucí vrcholky.

Zpracování a použití

Na šálek vroucí vody přidejte při přípravě nálevu 1-2 čajové lžičky čerstvé nebo sušené majoránky, po 3 minutách sceďte a pijte po doušcích. Silnější nálev je vhodný při léčbě dýchacích potíží. Při stejném dávkování si můžeme připravit odvar, kdy majoránku smíchanou se studenou vodou, přivedeme k varu, necháme minutu vřít, pak odstavíme z plotny a necháme 15 minut louhovat. Takový ovar pijeme pouze v malém množství a ne příliš často. Časté a vysoké dávky majoránkových odvarů mohou u citlivějších jedinců vyvolat silnou bolest hlavy. Při léčbě senné rýmy si můžeme do nosních dírek vložit tampon namočený do silného majoránkového odvaru. Při bolestech v krku nálev kloktáme. Při bolestech svalů a potřebě regenerace si můžeme dopřát majoránkovou koupel. Majoránku můžeme také využít k výrobě masážního oleje.

Růže

Růže existovaly již před mnoha miliony let, ještě dříve než člověk. Byly nalezeny zkameněliny růží, které se jen málo podobaly těm dnešním, jak je známe ze zahrad. V historii byly připisovány růžím takřka neomezené léčivé účinky. Pro svou krásu je růže považována v mnoha kulturách za královnu květin. Je popsáno až 300 samostatných druhů růží se značnými rozdíly v barevnosti květů, množství a tvarů ostnů a také typů plodů. Uchovat krásu růží lze pomoci správného sušení. Podle barevnosti květů se mění i poměr obsažených látek, obecně jsou to silice, flavonoidy, třísloviny, kyselina gallová, sliz atd. 

Růžová koupel

Růže stolistá obsahuje růžovou silici, která má ve Francii pověst afrodiziaka. Růžový čaj se ve skutečnosti dá použít také jako tonikum nebo při revmatických potížích. Pro koupel postačí připravit čaj a vlít jej do vany s vodou. Teplotu vody zvolíme podle vlastního uvážení. Ten, kdo trpí cévními a srdečními potížemi, by měl volit vodu chladnější. Doba koupání je asi 15 minut. Pro dokonalý efekt koupele můžeme nasypat na hladinu malé množství růžových lístků.

Léčivé účinky

Užívanou částí je květ, lépe řečeno okvětní plátky bez centrální části s pylem. Síla vůně květu růže vypovídá hodně o obsahu našemu zdraví prospěšných silic. Už v dobách antiky byla růže považována za nedocenitelný lék. Její účinky jsou jemné, ale významné. Historické prameny uvádí, že růžové okvětní lístky byly součástí léků proti bakteriálním a virovým onemocněním, preparátů na ošetření kůže, přípravků na zklidnění mysli, kosmetických krémů, voňavek, tinktur.

Zpracování a použití

Připravit si růžový nálev není nic náročného. Vrchovatou čajovou lžičku rozdrcených sušených okvětních plátků nebo na drobno nakrájených čerstvých plátků zalijeme vroucí vodou a po 10 -15 minutách scedíme. Sirup si vyrobíme přelitím 2 hrstí čerstvých okvětních plátků růže půl litrem vroucí vody, necháme 24 hodin louhovat, následně přecedíme, necháme přejít varem a poté přimícháme 300 g medu, přidáme 300 g cukru a mícháme do rozpuštění. Hotový sirup uchováme v chladu.

Pleťová voda

Do půl litru destilované vody přimícháme dvě hrsti čerstvých okvětních plátků růží, přivedeme k varu a odstavíme. Necháme vychladnout, přecedíme přes cedník, vyložený namočeným plátnem a okvětní plátky, které zůstanou v plátně na cedníku pak pomocí sevření do plátěného uzlíčku vyždímáme do scezené vody. Tímto způsobem vyrobenou pleťovou vodu uchováme v chladničce.

Domácí pleťový olej

K výrobě domácího pleťového oleje z růžových okvětních plátků si seženeme 50 ml kvalitního pleťového oleje (může být i jojobový, mandlový, kokosový atd.). Opláchneme hrst růžových okvětních lístků, necháme okapat, promneme je, aby uvolnily vůni silice. Dále je do misky a zalijeme připraveným olejem tak, aby byly oleji ponořeny. Misku přikryjeme a necháme 24 hodin odstát a poté scedíme přes plátýnko, ze kterého budeme následně sevřením růžových lístků ještě olej a silice vymačkávat. Přes plátýnko s rozmačkanými okvětními plátky můžeme olej přelít několikrát, abychom dostali z lístků skutečné maximum.