Žloutenka nás může ohrozit i dnes
Žloutenka typu A je nejznámějším typem virové hepatitidy.
Její virus je vysoce infekční a značně odolný – při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů a zmrazený dokonce několik let.
K přenosu hepatitidy typu A dochází tak, že se virus z těla nakaženého člověka vylučuje stolicí. Do těla se pak dostává ústy prostřednictvím kontaminovaných rukou, jídlem nebo vodou. Neumyté ruce se v přenosu nákazy uplatňují nejvíce, třeba i při manipulaci s cigaretami.
Nakažený člověk vylučuje virus ještě před prvními příznaky nemoci, kdy ani neví, že je infekční a běžně se pohybuje mezi lidmi. Virus hepatitidy A je schopný přežít v prostředí při pokojové teplotě dlouhou dobu, nejrizikovější jsou tak místa, kterých se dotýkají ruce, například dveřní kliky, peníze, tlačítka na bankomatech nebo ve výtazích, ale i nákupní vozíky. Většina nakažených proto ani neví, kde a od koho se nakazila.
Ne každý pacient s infekční žloutenkou musí být žlutý, řada žloutenek probíhá bez tohoto příznaku, člověk bývá unavený, typické jsou mírné bolesti svalů, kloubů, nemocný se celkově necítí dobře a někdy může mít i mírné teploty. Moč bývá tmavá a stolice světlá. Zežloutnutí bývá nejvíce patrné na bělmu očí. V některých případech bývá ikterus, tedy zežloutnutí, velmi výrazný. Někdy se přidávají krvácivé projevy – krvácení do kůže, sliznic nebo zažívacího traktu – a vzácně může dojít k selhání jater s následnou poruchou vědomí a smrtí. Naopak existují také velmi lehké případy, které mohou onemocnění šířit, aniž by měly typické známky onemocnění.
Očkování
I když pacient infekční hepatitidu zvládne, znamená to pro něj dlouhodobou pracovní neschopnost a dietní opatření a léčbu po dobu několika měsíců. Některé typy žloutenek mohou přejít i do chronického stavu – pak je člověk tímto onemocněním limitován řadu let, někdy až do konce života.
Proto je důležité myslet na prevenci, kterou je očkování proti virové žloutence typu A a B, přičemž očkování proti žloutence typu B člověka ochrání i proti žloutence typu D.
Očkovaná osoba nejen neonemocní, ale netýkají se jí po kontaktu s nemocným ani případná karanténní opatření, která u virové hepatitidy trvají až 50 dní s nutností odběrů krve, v některých případech dokonce s pracovními omezeními u epidemiologicky závažných povolání, tedy u lidí, kteří pracují s potravinami, jako jsou kuchaři, číšníci nebo u zdravotníků.
Jedna dávka vakcíny proti virové hepatitidě A chrání člověka podle použité vakcíny 18 měsíců až pět let. Pokud se v rámci tohoto intervalu, ideálně však za šest až 12 měsíců, aplikuje i dávka druhá, lze počítat s dlouhodobou až doživotní imunitou. Na očkovanou osobu navíc může působit kontakt s virem jako další dávka vakcíny a zvýšit mu tak hladinu ochranných protilátek. U virové hepatitidy B, resp. u kombinované vakcíny proti typům A+B, se očkuje třemi dávkami v rozestupech jednoho a šesti měsíců po první. U většiny očkovaných je imunita rovněž dlouhodobá až doživotní jako u typu A. Dnes na tyto vakcíny přispívá většina pojišťoven, u lékaře se vakcína platí, následně však očkovaní mohou dostat příspěvek od zdravotní pojišťovny.
Rozlišujeme více typů tohoto onemocnění. Kromě zmíněných typů A a B je to ještě virová hepatitida typu C, D, E a G. Přenos žloutenky typu A je zpravidla fekálně-orální cestou, proto v tomto případě mluvíme o tzv. nákaze špinavých rukou. Tento typ žloutenky nepřechází do chronického stavu a léčba je symptomatická – neexistuje tedy specifický lék a léčí se pouze příznaky onemocnění. U žloutenky typů B, C, D a G se přenos děje krví a pohlavním stykem a je možný i přenos z matky na dítě. Tyto typy nezřídka přecházejí do chronického stadia. Není-li žloutenka odhalena včas, probíhá často léta skrytě a je příčinou vzniku jaterní cirhózy a následně hepatocelulárního karcinomu jater. Léčba u žloutenky typů B, C a D spočívá v podávání antivirotik. Asi nejméně je známá žloutenka typu E. Původně byla považovaná za importovanou nákazu, ale v poslední době jí přibývá. Zdrojem bývá tepelně neopracované vepřové maso.
