Pot nám dává zabrat

Za pot se nemusíme stydět - co nás trápí, je jeho nepříjemný zápach. Kolik toho vypotíme, závisí na věku, pohlaví i genech, na podmínkách, ročním období a tom, co děláme.
Potíme se i v klidu – průměrně denně vyloučíme asi půl litru potu; některé zdroje uvádějí, že při velkém horku a námaze vypotíme až deset litrů za den. Když se potíme hodně, ztrácíme tekutiny, což může při nedostatečném pitném režimu vést k dehydrataci organismu, zahuštění krve, ztrátě iontů, oběhovým poruchám a metabolickému rozvratu organismu.

Bez pocení bychom dlouho nepřežili. Udržuje nám stabilní tělesnou teplotu a obranné vlastnosti kůže, zvlhčuje se tak a ochlazuje povrch těla. Tímto způsobem z těla odcházejí látky, které mu škodí a nemůže se jich zbavit jinak. Tento složitý mechanismus řídí nervová soustava a hormonální systém. Pocení je vegetativní reakcí spojenou se stresem či silnou emocí. Potíme se tedy nejen v teplém počasí, ale i u zubaře, na zkoušce nebo při vzteku. Pocení, které není způsobeno horkem či tělesnou námahou a je častější nebo silnější než obvykle, může být známkou četných a chorobných stavů. A vypocením se zase některá onemocnění léčí. Způsobeno může být též hormonální poruchou.

Není však pravdou, že  pocením se náš organismus čistí. Pot je výsledkem sekrece apokrinních a ekrinních potních žláz a z devadesáti devíti procent jej tvoří voda. Zbytek jsou chlorid sodný a ionty, jako jsou hořčík, draslík, stopové prvky, aminokyseliny a také močovina. V žádném případě ale pot není kanálem, kudy z těla odcházejí toxiny. Ty z těla mizí vyměšováním.

Většinou si pod zpoceným člověkem představíme muže, což je reálná skutečnost. Ženská pokožka je totiž zcela jiná. Ženy se potí méně (asi 180 ml/hod.), neboť mají  menší počet potních žláz. Muži vypotí cca 250 ml za hodinu, protože jejich potní žlázy jsou aktivnější.
Proč pot páchne? Vždyť v něm není nic, co by mohlo být tak nepříjemně cítit. Pot sám skutečně nezapáchá, těmi pravými původci zápachu jsou bakterie a kvasinky, které se množí ve vlhkém a teplém prostředí s vyšším pH. Za ostrý pach potu potom může především bakterie Brevibacterium epidermis, která má na starost rozklad tukových složek pokožky.

Proč jsme nejvíce cítit v podpaží? Mohou za to apokrinní žlázy, Právě proto se jim také říká pachové. V podpaží a také v tříslech se nacházejí ve větším množství. Navíc se v těchto místech drží větší teplo a vlhko a pot se odtud hůře odpařuje. Svou činnost potní žlázy zahajují v pubertě, proto se malé děti nepotí. Potních žláz máme na těle asi pět milionů, nejvíc jich je na čele, dlaních a chodidlech, naopak žádné nenajdeme na rtech, očních víčkách, prsních bradavkách a vnějších pohlavních orgánech.

Hygiena a strava

Zdravé, tedy běžné pocení se dá vyřešit jednoduše: dodržováním hygienických zásad, jako je pravidelné sprchování, častá výměna oblečení, výběr oděvů z přírodních materiálů a používáním deodorantů či antiperspirantů. Zatímco deodorant díky obsahu alkoholu a parfému pouze překrývá zápach potu, antiperspirant přímo zabraňuje jeho tvorbě. Uzavírá totiž mechanicky potní žlázy. Obsahuje aktivní látky, které se rozpouštějí v potu a vytvářejí gelovitou vrstvu. Ta se chemicky naváže na pokožku, čímž je tak snížena míra zápachu. Gelová vrstva není trvalá a po nějaké době zmizí. Stejně jako v deodorantech najdeme v antiperspirantech parfém. Zejména alergici by při jejich výběru měli dávat pozor a raději kupovat značky s ověřeným složením.
Deodoranty a antiperspiranty mohou u osob s citlivou pokožkou individuálně vyvolat alergické reakce. Hlavně kůže v podpaží se může podráždit a svědit, někdy se objeví červené pupínky, jež se změní až v mokvající puchýřky. Někdy kůže v oblasti podpaží může reagovat vyrážkou, tzv. kontaktní dermatitidou. Kontaktní dermatitidu vyvolanou deodoranty a antiperspiranty zapříčiňují v nich obsažené chemické látky. Nejčastějším alergenem, který spustí takovou reakci, bývá parfemace (parfémové složky, esenciální oleje nebo biologická aditiva). Při dráždění kůže mohou sehrát značnou roli také aditiva, která usnadňují pronikání přípravku do kůže (např. alkohol). Riziko alergické reakce se proto značně snižuje u neparfémovaných přípravků nebo u těch, které neobsahují alkohol. Než použijete nový přípravek, raději ho nejdřív zkuste na předloktí.

Nadměrné pocení vyžaduje léčbu

Pokud se potíte více, než je „zdrávo“, navštivte lékaře. Opravdu nadměrné pocení může člověka pěkně potrápit. Tady už nejde jen o to, že nám pot občas trochu poničí oblečení nebo pošramotí účes.  Může jít o onemocnění, kterému se říká hyperhidróza a na tu jsou antiperspiranty krátké. Mezi viníky může patřit dědičná dispozice (primární hyperhidróza), kdy zůstane příčina obvykle neznámá, nebo různá onemocnění, např. infekční choroby – zejména ty provázené horečkou, ale i řada dalších chorob, jako např. diabetes, hypertenze, hyperfunkce štítné žlázy, deprese a stres, obezita, onemocnění lymfatických uzlin, hormonální dysbalance či poruchy životosprávy. Pokud lékař najde příčinu nadměrného pocení, je možností léčby celá řada. Od podávání léků ze skupiny  anticholonergik se vzhledem k nežádoucím  účinkům (rozmazané vidění, suchost v ústech, zácpa, závratě a palpitace) stále více ustupuje. Častěji – zejména při řešení nadměrného pocení dlaní a chodidel, bývá využívána i iontoforéza. Dlaně či plosky nohou jsou položeny do elektrolytického roztoku, kdy kožním povrchem proniká nízký elektrický proud o 10 až 15 mA. Nejlepších výsledků bývá dosahováno při dvacetiminutové aplikaci minimálně dva- až třikrát týdně, či lépe každý den po dobu několika týdnů. Bohužel iontoforéza nemusí být vždy účinná, a navíc může v některých případech způsobit podráždění pokožky či dermatitidu. Stále více využívaná je proto aplikace botulotoxinu. Krajním řešením je chirurgický zákrok, při němž jsou přerušeny nervy stimulující potní žlázy v podpaží, na rukou a obličeji.