Snížená imunita
Imunita je systém, jehož hlavním úkolem je chránit nás před škodlivými mikroorganismy, ale také odstraňovat poškozené a abnormální vlastní buňky. Aby byl tento systém úspěšný, musí dojít ke správnému výběru „prostředku“.
Na některé mikroorganismy totiž zabírají nejlépe protilátky, na jiné takzvaná zánětlivá reakce, která dokáže likvidovat mikroorganismy ukryté uvnitř buněk. Chybný výběr imunitních prostředků může vést k selhání obrany a sebepoškozování organismu, což může vést k autoimunitním chorobám.
Existuje řada příčin poruch imunity, většinou je rozlišujeme na poruchy vrozené a získané. Vrozené poruchy jsou méně časté a jde o geneticky podmíněné narušení funkce některé složky imunitního systému. Projevují se častým vznikem infekcí už v časném dětství, bývají velmi závažné a vyžadují celoživotní lékařskou péči. V dospělosti nás už více trápí získané poruchy imunitního systému, které vznikají na základě jiného základního onemocnění nebo změny celkového stavu organismu.
U obou skupin bývají klinické projevy i laboratorní nálezy obdobné, ale léčba je rozdílná. Pokud se podaří úspěšně léčit základní onemocnění, mohou být imunitní reakce zcela obnoveny.
Kdy mluvíme o poruše imunitního systému?
- při prodělání čtyř a více infekcí během jednoho roku s nutnou terapií antibiotiky
- infekce se opakují
- proděláte dva a více radiologicky prokázaných zápalů plic v průběhu tří let
- infekce jsou neobvykle lokalizované nebo vyvolané neobvyklým původcem nemoci
- u dětí se projevila porucha vývoje a celkového prospívání
Nejčastějším projevem získané, takzvané sekundární dysfunkce imunitního systému, jsou opakované infekce dýchacích cest. Poruchu však nepůsobí geny, ale nejčastěji různá chronická onemocnění, například diabetes mellitus, některé infekce virové a bakteriální, nádorová onemocnění, dlouhodobá onemocnění ledvin, jater, revmatoidní artritida nebo alergie. Příčinou může být také nedostatečný přísun proteinů, vitaminů, ale také léková terapie.
Na vyšetření imunity nás může poslat praktický lékař nebo specialista. Testy jsou totiž velmi drahé a není možné je dělat každému jen na požádání. V omezeném rozsahu provádí základní orientační vyšetření praktický lékař. Zásadní význam pro diagnostiku snížené imunity má pečlivé fyzikální vyšetření a zdravotní anamnéza. Sledování vyžaduje také výskyt imunodeficitu v rodině.
Důležité informace lékaři poskytne i vyšetření buněčné imunity, kde se zjišťují počty jednotlivých typů bílých krvinek, T lymfocytů a B lymfocytů, které zajišťují produkci protilátek. Imunoglobuliny mají zásadní úlohu v imunitním systému těla. Jsou to proteiny tvořené specifickými imunitními buňkami nazvanými plazmatické buňky, jako odpověď na přítomnost bakterií, virů, mikroorganismů a dalších látek, které jsou rozpoznány jako cizorodé a škodlivé.
Když je člověk poprvé vystaven cizorodé látce (antigenu), imunitní systém ji určí jako cizí a podnítí plazmatické buňky k tvorbě imunoglobulinů neboli protilátek, které se na ně váží a zneškodňují tak ohrožení. Při opakovaném setkání si imunitní systém dotyčný antigen pamatuje, což umožňuje rychlou tvorbu většího množství protilátek a pomáhá předejít opakování infekce.
Příroda podporuje imunitu
Rostlinné látky dokážou omezovat rozvoj chorobných procesů a posilovat imunitu. V průběhu nemoci je možné je kombinovat s antibiotiky, nebo je užívat samostatně v rámci prevence.
Pomocí imunostimulancií rostlinného původu můžeme předcházet bakteriálním i virovým infekcím. Pokud se přece jen rozvinou, lze zmírnit jejich projevy a urychlit průběh léčení. Zejména malé děti jsou vzhledem k nezralému obrannému systému zvláště náchylné k infekcím, což mnohdy představuje významný medicínský problém v ambulancích dětských lékařů. V popředí stojí recidivující onemocnění respiračního traktu – v devadesáti procentech případů vyvolaných viry. V případech, kdy selhávají léčebné postupy medicíny, se často osvědčují rostlinné imunostimulancia. Díky nim jsou aktivovány zvláště reakce nespecifické imunity, ve zvýšené míře jsou uvolňovány cytosiny (látky bílkovinné povahy produkované buňkami) mající především přímé antivirové působení. Počet infekcí může být tímto způsobem výrazně omezen. Pokud se onemocnění přece jen rozvine, je jeho průběh zkrácen. Tím mohou být ušetřeny symptomaticky působící léky i antibiotika. Vzhledem ke své dobré snášenlivosti a nízkému výskytu nežádoucích účinků rostlinná imunostimulancia náleží ke vhodným prostředkům léčebné praxe i samoléčení. Všeobecná medicína poukazuje na to, že mnohá antibiotika potlačují imunitní systém, což vede k tomu, že recidivy a reinfekce nejsou po antibiotické léčbě až tak neobvyklé.
Silné účinky na imunitu má nejen díky betaglukanům houba reishi, česky lesklokorka lesklá. Ta navíc obsahuje i alfa glukany. tato houba je známá pro své léčebné účinky již mnoho tisíc let a používá se zejména v rámci tradiční čínské medicíny. Dodnes v ní bylo objeveno 250 biologicky účinných látek, které mají účinek nejen na imunitu, ale i na játra, cévy, srdce. Významnou látkou obsaženou v reishi jsou tzv. triterpenoidy, které působí protizánětlivě, protinádorově, antialergicky, snižují tlak krve. zlepšují metabolismus jater a jejich detoxikaci. Dále reishi obsahuje organické germanium, které zlepšuje přenos kyslíku v krvi a navíc na sebe dokáže navázat těžké kovy a ostatní zdraví škodlivé látky a neškodně je vyloučit z těla.
V japonské tradiční medicíně byla vždy vyzdvihována houba shiitake. Bývala doporučována k léčbě zánětů a nádorů a v prevenci infekcí. Moderní výzkum odhalil v plodnicích houby látky polysacharidové povahy – glykany, tzv. lentinany s jednoznačnými imunomodulačními a protinádorovými vlastnostmi.
Mezi další poklady z přírody na podporu imunity patří hlíva ústřičná. Obsahuje řadu cenných látek, které jsou tělu prospěšné. Nejvýznamnější jsou právě houbové polysacharidy a z nich pak betaglukany. Ty dokážou prostřednictvím specifických receptorů aktivovat a posilovat činnost makrofágů, což je druh bílých krvinek, které aktivně hledají viry nebo mikroby. Ty pak dokážou pohltit a zničit je. Účinky betaglukanů na imunitu již byly prokázány mnoha klinickými studiemi. Hlíva ústřičná dále obsahuje stopové prvky, vitaminy B, D, C, K a houbovou vlákninu, která na sebe dokáže vázat škodlivé látky a pomáhá je vylučovat. Houbová vláknina rovněž působí jako prebiotikum – tedy podporuje růst prospěšných bakterií v našem střevním traktu.
Ženšen je v Číně a jihovýchodní Asii užíván již 4000 let v léčbě a prevenci nejrůznějších nemocí. V posledních letech se prokazuje, že látky obsažené v ženšenu jsou významnými adaptogeny čili netoxickými látkami normalizujícími funkce organismu a zvyšujícími jeho odolnost vůči stresu. Ženšen patří k těm přírodním prostředkům, které po staletích používání obstály i v moderní vědě.
Hlavní obsahové látky tvoří tzv. ginsenosidy. Jsou zodpovědné za většinu farmakologických vlastností ženšenu. Zvyšuje také počet přirozených zabíječů (NK buněk), což stabilizuje imunitní systém.
Rakytník řešetlákový je doslova nabit vitaminy – vitaminem A a jeho provitaminem beta-karotenem, jsou v něm vitaminy B1, B2 a B6, mimořádně je zastoupen vitamin C (až 25x více než v citrusových plodech). Právě přírodní vitamin C je jedním z nejvýznamnějších z pohledu podpory imunity. Je důležité vědět, že syntetický vitamin C má asi jen 16% vstřebatelnost a dokonce může mít nepříznivý vliv na naše zdraví, protože negativně ovlivňuje proces vylučování odpadních látek játry a ledvinami, čímž dochází k jejich překyselování. Vitamin C se v přírodě vždy vyskytuje v komplexu s bioflavonoidy, dalšími látkami, které účinek vitaminu C výrazně podporují a zajišťují tak daleko vyšší vstřebatelnost. Plody dále obsahují vitaminy D, E, F, K a P. Kromě tříslovin a organických kyselin je rakytníkový olej zdrojem ochranných nenasycených mastných kyselin omega-3, 6, 7 a 9. Plody se jedí čerstvé, nebo se z nich připravují různé produkty. Zvláštní význam má rakytníkový olej s antibakteriálním účinkem na různé druhy bakterií. Ničí zlatého stafylokoka, hemolytického streptokoka a další mikroorganismy. Z hlediska obranyschopnosti je přínosem jeho antivirové působení (proti virům chřipky, cytomegaloviru, herpes simplex viru, adenoviru).
Historie užívání echinacey sahá až do starých indiánských kultur Střední a Severní Ameriky. Indiáni používali čerstvou vylisovanou šťávu k urychlení hojení ran. Renesanci tato rostlina zažila až koncem 60. let minulého století, kdy bylo prokázáno, že vylisovaná šťáva silně zvyšuje aktivitu makrofágů – makrofág je buňka, která je schopna pohlcovat cizorodý materiál včetně mikroogranismů, a tak plní významné úlohy v imunitě. Toto zjištění významně přispělo k použití echinacey u nemocných léčených antibiotiky. Další studie ukázaly, že po aplikaci echinacey se zvyšuje počet bílých krvinek, stoupá aktivita T lymfocytů, které se uplatňují v regulaci ostatních buněk zúčastněných na imunitní odpovědi a v likvidaci choroboplodných zárodků. V dalších studiích byl prokázán profylaktický (ochranný) účinek echinacey na recidivující respirační infekce. Obzvlášť výhodné je použití u dětí s častými katary horních cest dýchacích, u seniorů, nemocných s chronickými chorobami nebo léčených cytostatiky. Podobné imunostimulační působení jako echinacea vykazují výtažky ze jmelí. V první řadě aktivují cytotoxické T buňky a NK buňky – přirozené zabíječe.
V počátcích využívání tea-tree byla zkušenost původních obyvatel Austrálie, příslušníků kmene Bundjalung. Ti sbírali od nepaměti listy stromu, později vědci popsaného jako Melaleuca alternifolia. Z nich připravovali obklady na zranění, popáleniny a jiné, špatně se hojící rány. Dnes jsou i u nás dobře známé produkty na bázi éterických olejů z této rostliny – nazývané tea-tree, česky australského čajovníku. Olej z čajovníku působí jako silné antiseptikum, má nepochybné protibakteriální, protiplísňové a protiparazitární vlastnosti. Významný je i jeho imunostimulační efekt.
Adaptogenní vlastnosti podobné ženšenu mají i účinné látky obsažené v extraktech z eleuterokoku. Účinné látky byly zjištěny v kořenech a listech rostliny. Hlavními obsahovými látkami jsou eleutherosidy patřící do skupiny glykosidů. Eleuterokok používali lidoví léčitelé v Číně před 2000 lety k léčbě infekcí, zánětu průdušek a obecně pro zvýšení dlouhověkosti. Některé obsažené polysacharidy (glykany) zvyšují imunitní aktivitu organismy a podporují tvorbu leukocytů.
Jednoduchá pravidla
Pomysleli jste si někdy, když dosednete na svou židli v kanceláři a položíte ruce na počítač, jak bohatým neviditelným životem tento prostor žije? Největším zdravotním rizikem jsou pro nás viry způsobující nachlazení a chřipku. Viry parainfluenzy (HPIV) vyvolávající onemocnění dýchacích cest v prostorách škol, nemocnic či kanceláří byly nejčastěji detekovány právě na stolních počítačích, myších a na povrchu telefonů. Mnohem méně jich bylo nalezeno na klikách a vypínačích, avšak „nebezpečné“ jsou úchyty ledniček a tlačítka chlazené vody u výdejních automatů.
Jedno kýchnutí stačí na to, aby bakterie nebo viry vyletěly až dva metry daleko. Dá-li si kýchající před ústa ruku, sníží dostřel zhruba o pětinu. Kapénky na jeho ruce žijí (jsou ještě infekční) ještě 5-7 minut a infekčními se mohou stát i předměty, kterých se kýchající dotkne a podá vám je.
Zapomínáte si mýt ruce? I taková banální záležitost, pokud se neprovádí správně, může napomoci k nákaze. Ruce byste si měli vždycky, nejen v období chřipek, mýt před jídlem, po použití toalety, ale především ihned poté, co se ocitnete na jiném místě. Vždyť kolik z nás udělá tu chybu, že se nejprve vrhne k počítači, uvede jej do provozu a teprve pak si jde umýt ruce?
Mezi nejčastější podzimní obtíže patří bolesti v krku spojené s obtížemi s polykáním. Obvykle jsou zapříčiněny virovou či bakteriální infekcí. Jde o běžné onemocnění, jež častěji zlobí děti nebo teenagery, kteří ještě nemají plně vyvinutou imunitu. Většina problémů není vážná a ustoupí obvykle do týdne. Pomoci mohou léky proti bolesti, cucavé tablety, spreje do úst se znecitlivující složkou. Sliny produkované při polykání jsou naším přirozeným vnitřním zvlhčovačem a antiseptickým prostředkem. Cucání pastilek proti bolestem v krku polykání podporuje. Pro lehčí průběh onemocnění, posílení imunity a brzké uzdravení můžeme použít rozpustné tablety s obsahem bakteriálních lyzátů.
Nebytný je příjem vitaminů a minerálů – mezi těmi nejdůležitějšími, jež pomáhají udržet imunitu na výši, jsou selen a zinek. Nedostatek zinku může být u oslabených jedinců příčinou poklesu výkonnosti imunitního systému, především vůči respiračním nebo průjmovým onemocněním. Je známo, že užívání doplňků stravy s obsahem zinku a vitaminu C snížilo výskyt vzniku sezónních katarů horních cest dýchacích a rovněž tlumilo kýchání či rýmu. Nedostatek selenu může narušit imunitu, snížit ochranu proti oxidačnímu stresu a zvýšit riziko propuknutí určitých chorob.
Stále se opakující virózy, nepřetržitě ucpaný nos, přetrvávající kašel, záněty vedlejších dutin, časté angíny spojené s nepříliš vysokou horečkou nám říkají, že je něco špatně. Opakují-li se více než desetkrát za rok, je s vaší imunitou něco v nepořádku a váš praktický lékař vám doporučí návštěvu imunologa.
Jak již bylo uvedeno, poruchy imunity jsou v podstatě dvojí. Vrozené, jež jsou obvykle závažné, ale vzácnější, a získané, kterých naopak stále přibývá. Stejně jako další civilizační nemoci je mají na svědomí nezdravý životní styl, nevhodná potrava, chemické látky přidávané do potravin nebo třeba časté podávání antibiotik.
Naše imunita dostává na frak také tím, že se neustále dlouhodobě zatěžujeme – jak fyzicky, tak psychicky. A jsme-li pak bez příčiny unavení, bez energie, trpíme- li poruchami spánku či bolestmi kloubů, je to známka, že naše obranyschopnost klesá. Na posilování imunity není nikdy pozdě. Klíčovým slovem je zde otužování. Je lepší začít se otužovat v létě a postupně. Pomáhá vlažná až chladná voda na závěr sprchování, chladnou vodou sprchujte postupně chodidla, bérce, kolena a trup. Po nějaké době se dostanete až ke sprchování chladnou vodou každé ráno.
V zimě je třeba vyjít na procházku za každého počasí. Otužování není vhodné při akutních onemocněních provázených teplotou. V chladném počasí si zasluhují podporu koncové části těla – použijte ponožky, rukavice a pokrývku hlavy.
