Všudypřítomný stres

Stres je dobrý sluha, ale zlý pán. Bohužel je dnes součástí našich životů pracovních i osobních, a proto také častou příčinou mnohdy vážných zdravotních problémů. Necháme-li se jím zavalit, výsledkem jsou úzkosti, deprese, zažívací problémy, chronická únava.

Stres měl původně důležitý ochranitelský úkol. Pokud náš organismus cítí nebezpečí, aktivuje se tzv. sympatikus, autonomní vegetativní systém, který nepodléhá naší vůli. Přirozeně tak dochází ke zrychlení srdečního tepu, zvýšení krevního tlaku, zatínají se svaly a do krve jsou vyplavovány hormony (adrenalin a kortizol), které nás bleskurychle připraví na boj nebo útěk, což bylo kdysi dávno při setkání s nepřítelem velmi přínosné. Protože jsme však neustále připraveni na prehistorický boj nebo útěk, v těle se bohužel udržuje stálý oběh vysokých hladin stresových hormonů. Tím ztrácíme vitální sílu. Není možné být v takové tenzi a zachovat si zdraví.

Ohrožené zdraví

Dnešní doba nás zastihla nepřipravené. Velké nároky a velká očekávání, ekonomické problémy, denní shon. Tento všudypřítomný tlak vede k přetížení organismu a vyvolává dlouhodobou stresovou zátěž. Ta vyčerpává náš imunitní systém, a tudíž potenciál zvládnout i běžná nachlazení.
Nespecifická podrážděnost a poruchy soustředění patří mezi počáteční signály, že není vše, jak má být. Jestliže nenasloucháme, nezpomalíme a neprovedeme ve svém stylu života změny, můžeme se setkat s další fází, tedy například s problémy se srdcem (bušení, nepravidelný či zrychlený tep, vysoký tlak, arytmie). Pokud ještě nedojde k organickým změnám, návrat ke zdraví je v této fázi ještě stále možný poměrně rychle.
Se stresem souvisejí játra – u chronického stresu jsou vždy přetížená. A proto, pokud se delší čas cítíte unavení, stresovaní a často i úzkostní, je třeba detoxikace. Pravdou je, že pro detoxikaci a odhození všeho, co náš organismus zatěžuje a neprospívá mu, se hodí zvláště jarní období.

Stres je naprosto přirozená reakce našeho těla na podněty, jimž se odborně říká stresory. Takzvaný eustres je pozitivní typ stresu, který je spojený s pracovním nadšením, příjemným očekáváním, radostí či výzvami. Naopak distres je typ stresu, který má na lidský organismus negativní účinky. Stres také dělíme na akutní, který vyvolává třeba pracovní úkol, a chronický, za nímž může stát například neuspokojivý partnerský vztah, životní nespokojenost a přetíženost v práci. Dlouhodobý stres je pro lidský organismus opravdu nebezpečný.

Změny v našem těle

Organismus ve stresu je nastavený tak, jako by šlo o život. Nasazuje všechny síly a nešetří rezervy. Umí spálit jednu molekulu krevního cukru (glukózy) tak, že z ní získá 36 jednotek energie, ale v případě krizového nasazení ji umí spálit pouze tak, že dostane jednotky pouze dvě.
Jakmile dojde k první atace směrem k nám, do krevního oběhu se začíná uvolňovat glukóza. Dochází k hyperglykemii. Kdybychom například před křičícím šéfem začali utíkat, vyplavená glukóza by se pohybem spálila a vše by se zase vrátilo do původních kolejí. To si ale nemůžeme dovolit, a tak naše tělo zatím vyplavuje glukózu, pak se metabolismus začne pomalu uklidňovat. Zdravý člověk postupně glukózu spláchne inzulinem, diabetikovi se přitíží – vyskočí mu glykemie. Do krevního oběhu jsou přitom vyplavovány další cukry a tuky. Kdo potřebné látky ke svalům dopraví? Srdce prostřednictvím krevního oběhu. Zrychlí se tep, zvýší se množství vypuzované krve při jednom stahu. Stoupá krevní tlak. Organismus jde do možného boje a nám se zvyšuje i krevní srážlivost. Ve stresu se napnou svaly v celém těle. Nejaktivnější jsou svaly okolo páteře. Když se páteř dostane pod tah antigravitačních svalů, krční zakřivení se prohne ještě víc a celý komplex včetně zaťatých ostatních svalů nám může způsobit bolest hlavy. K zachování stability se kompenzačně napne také bederní páteř – na opačném konci těla vzniká „ischias“.

Boj v našem těle

Stresová reakce byla „vynalezena“ k záchraně života. Proto je masivní, jednosměrně zacílená, energeticky náročná. Její spuštění v psychosociálních souvislostech je škodlivé. Tělesné příznaky stresu bývají považovány za samostatné nemoci.

Plíce se ve stresu snaží, začnou pracovat naplno, protože člověk usilovně dýchá. To může zvrátit rovnováhu mezi kyslíkem a CO2 a narušit pH krve, jež se přikloní směrem k zásadité straně, což má za následek výpadek iontů vápníku a organismus se dostává do zvýšené pohotovosti ke křečím. Krev přitéká ke svalům ve zvýšeném množství. Ostatní orgány se odkrví, zblednou a vychladnou. Odkrvené prsty, dlaně, plosky nohou prochladnou, a přestože není horko, opocují se. Objeví se husí kůže: to je pozůstatek z doby, kdy lidé měli ještě srst a její zježení vyvolalo optický dojem většího obrysu postavy.
Trávení je přepnuto na úsporný režim. Máme sucho v ústech, trpíme nechutenstvím, nepohodou. Slabší stres vede spíš k zácpě, významný k průjmům. Vylučuje se přebytečná voda, objevuje se časté nutkání k močení. Rozšíří se zornice. Po stránce psychické také dochází ke změně. Jak se tak mění průběh tělesných funkcí, a tím jejich odraz v našem mozku a mysli, stává se, že sami sebe začneme vnímat cize. Stres způsobuje to, co odborníci na mozkové funkce nazývají „kortikální inhibice“ – jednoduše řečeno, stres působí „zmrznutí“ malé části mozku, který tak nemůže pracovat na 100 %. Za normálních okolností jsme bystří, naše emoce jsou v klidu, myšlení jasné. Mozek, srdce a nervový systém pracují v harmonii. Stres tuto rovnováhu ničí.

Zažívat stres denně bez následků nelze, přesto si na něj pomalu zvykáme. A to je ten problém – mnoho každodenních drobných tlaků a vybočení z harmonie začínáme považovat za normu, tyto malé stresy se však rychle hromadí a nakonec mohou vyřadit z funkce naše mentální, emoční a fyzické zdraví. Nemusíme být oběťmi svých emocí, myšlenek a postojů. Můžeme se naučit, jak reagovat na stres, protože se stáváme citlivějšími na stresující situace a víme, jakým způsobem nás ovlivňují, ještě než se projeví po fyzické, mentální či emocionální stránce.

Imunita je ve stresu výrazně omezena, objevují se v í také stresové působky, jež nejsou zdraví prospěšné; organismus je tak náchylnější možným infekcím. Nejčastěji se stresem souvisí rakovina prsu – popletená imunita může zaútočit i na vlastní tkáně.

Dlouhodobý stres zvyšuje riziko vzniku srdečního onemocnění, vysokého krevního tlaku, ztráty nebo naopak přibývání hmotnosti (podle fyziologie vašeho organismu), a vzniku deprese.
Tělo nerozlišuje mezi malým a velkým stresem. Odpověď na malý i velký stres probíhá v organismu v předvídatelných vlnách. Nezačneme-li stresu včas předcházet, pocítíme následky: předčasně stárneme, naše rozpoznávací funkce jsou narušeny, energie a efektivita klesá. V neposlední řadě stres podporuje alkoholismus, sebevražedné sklony, drogovou závislost na tabáku.

Můžeme se stresu bránit?

V první řadě pečlivě naslouchejte signálům svého těla, které zrcadlí stav naší mysli. Například při dlouhodobém psychickém přetěžování si způsobíme takzvanou únavovou zlomeninu či jiný raz, který tělu umožní a zprostředkuje tolik potřebný odpočinek. Neměli bychom v sobě dusit nespokojenost, naučit se oddělovat podstatné od nedůležitého, určit si své limity a nepřekračovat je, naplňovat své potřeby a zdravě se vymezovat vůči tomu, co nechceme. Samozřejmý by měl být dostatek času na odpočinek a relaxaci. Pro psychickou pohodu je důležitý kvalitní spánek, neboť při něm mohou tělo a mysl dostatečně zregenerovat.

Stres pod kontrolou

Prvním krokem k ovládnutí stresu je znalost toho, co jej vyvolává.
Relaxační techniky jsou aktivity vedoucí ke zklidnění a uvolnění. Pomáhají snížit krevní tlak, srdeční rytmus, rytmus dýchání, vyplavování stresových hormonů. K oblíbeným patří jóga, hluboké dýchání a meditace. Relaxační aktivity nemají být příliš dlouhé. Cítíte-li se v práci vyčerpaní, můžete zkusit tento cvik – zavřete oči a vsedě proveďte několik hlubokých nádechů a výdechů, nebo si stoupněte a párkrát se protáhněte, pomůžete si tak k celkovému uvolnění.
Efekt regenerace umí nezastupitelně posílit hluboký spánek. Čím dříve před půlnocí půjdete spát, tím bude kvalitnější.

Nezapomínejte na pohybovou aktivitu. Při pohybu se do krve uvolňují endorfiny, hormony dobré nálady, jež pomáhají tlumit bolest a zvyšují pocit štěstí. Cvičení je vlastně aktivní forma meditace – cvičíte-li, zapomínáte na běžné starosti a místo toho se soustředíte na pohyby svého těla. Kombinace přílivu, lepší nálady a sníženého napětí je skvělou cestou k vyrovnání se se stresem.

Ve stresu se také dopujeme tím, co nám chutná: pizza, těstoviny, zmrzlina – to jsou jídla, která nás uklidňují. Ve skutečnosti nás dostanou do ještě černější nálady. Tu dobrou naopak posílí ovoce, zelenina, libové maso, celozrnné potraviny, které nastartují imunitní systém, který nám pomůže lépe čelit stresu. Naše tělo potřebuje dostatek vitaminů a minerálů. Jejich přísun je velmi důležitý pro duševní rovnováhu. Zejména vitaminy C a D dobře působí proti úzkostem. Také aminokyselina L-tryptofan je zázrakem proti depresím. Kromě toho, že pomáhá při usínání, odbourá agresi a podráždění. Je totiž zodpovědná za tvorbu melatoninu, který se dále mění na serotonin, jehož hladina má vliv na naši náladu.
Dostatek vody je důležitý po celý rok. Potřeba těla je sice individuální, ale přesto byste absenci pocitu žízně měli překonat a průběžně se přes den napít. Vyhněte se však slazeným limonádám, kávě a hlavně alkoholu. Alkohol vaši situaci dlouhodobě nezlepší a spíše se s ním nakonec přikloníte k negativní náladě.

Obecně na nervový systém blahodárně působí meduňka, třezalka a heřmánek, mezi méně známé patří například mučenka, květy levandule, chmele nebo jasmínu. Samostatně i ve směsích projevují tyto byliny uklidňující účinky, odstraňují napětí, pomáhají proti nespavosti. Zklidňující účinek na lidský organismus  má také rooibos, ať v zelené či červené podobě. Pro správnou funkci nervové soustavy, zvládání stresu a klidný spánek jsou důležité vitaminy skupiny B. K produkci protistresových hormonů významně přispívá vitamin C. Při přepracovanosti a stresu zvýší psychickou i fyzickou odolnost koenzym Q10.