Vylučovací soustava
Lidské tělo je do značné míry schopno rozlišit látky, které jsou pro organismus potřebné od látek nepotřebných, či dokonce škodlivých. Začíná to již při jídle, kdy pach nebo podezřelá chuť zabrání příjmu nevhodných látek, popřípadě se jich organismus zbaví zvracením. Celá řada nepoužitelných nebo škodlivých látek vzniká v tkáních při metabolických pochodech a těch se organismus zbavuje jejich vyloučením. Vylučované odpadní látky nazýváme exkrety. Na jejich odstranění z těla se podílí kůže, plíce, trávicí ústrojí a zejména ledviny.
Dechem se organismus zbavuje oxidu uhličitého a vody. Za den se z plic vypaří 0,5 l vodních par. Stolicí odcházejí z těla nestravitelné nebo stravitelné zbytky potravy a některé metabolické zplodiny. Exkreční funkce kůže zahrnuje výdej CO2 a dusíkatých látek (močovina, amoniak), a to především při pocení. Výsadní postavení při odstraňování exkretů mají ledviny, v nichž dochází k filtraci krevní plazmy a k vyloučení nadbytečné vody, soli a některých dalších zplodin látkové přeměny do moče. Ledviny savců tvoří relativně malé množství moče (u člověka 1,5-2 litry denně) a regulují tak stálý objem a složení tělních tekutin. Na vylučování odpadních látek se tedy podílí více orgánových soustav (kůže, plíce, trávicí ústrojí a ledviny).
Ledviny
Ledvina je párová žláza, která má tvar fazole a je uložena v tukovém polštáři po stranách bederní páteře. Mezi hlavní funkci ledvin patří udržování stálosti vnitřního prostředí vylučováním vody a soli. Ledviny se tak podílejí na řízení acidobazické rovnováhy a udržování objemu osmotické aktivity mimobuněčné tekutiny. Současně odstraňují z těla do moče většinu odpadních látek metabolizmu (močovinu, kyselinu močovou, cizorodé látky). Kromě toho mají ledviny určité metabolické funkce a produkují některé tkáňové hormony.
Jak se tvoří moč?
Moč se tvoří v ledvinách v anatomické a funkční jednotce tzv. nefronu, který se skládá z cévního klubíčka glomerulu a jej obklopujícího Bowmanova pouzdra a ze tří typů kanálků. Vlásečnicemi klubíčka protéká krev pod relativně vysokým tlakem a z vlásečnice se přefiltruje asi 20% tekutiny do Bowmanova pouzdra. Takto vzniká primitivní moč, které je asi 170 litrů. V dalších částech nefronu je ultrafiltrát upravován v definitivní moč. Konečná úprava moče je výsledkem činností sběrných kanálků.
Nepřetržitá tvorba moče
Moč, která je nepřetržitě tvořena v ledvinách, je odtud aktivně odváděna do močového měchýře. Nejprve je zachycena ledvinovými kalichy, které se sbírají v ledvinovou pánvičku. Svalovina kalichů a pánvičky pomáhá vypuzovat moč do močovodu, které ústí do močového měchýře šikmo, což zabraňuje i při plném měchýři zpětnému toku moče vzhůru k ledvině. Vytvořená moč se hromadí v močovém měchýři. Jedná se o trojhranný dutý orgán, který je uložen za sponou stydkou. Z močového měchýře vytéká moč močovou trubicí ven z organismu.
Močení
Močení neboli mikce je reflexní děj, který je vybavovaný i uskutečněný stahem hladkého svalstva měchýře. Centrum reflexu močení se nachází v křížové oblasti páteřní míchy, u člověka se na něm podílí mozková kůra. Novorozenec močí pouze reflexně. K volnímu ovládání mikce dochází mezi 3. a 4 rokem. Moč je vodní roztok elektrolytů a organických látek. Množství moče i koncentrace jejich jednotlivých složek se odvíjí od rozsahu filtrace v kanálcích a na stupni vstřebávání a vylučování v kanálcích ledvin.
Vyšetření moče
Jedná se o podstatnou součást vyšetření každého nemocného. Zpravidla se vyšetřuje ranní moč, která je koncentrovanější. Sledujeme barvu moči, kdy nejčastější změnou barvy je barva tmavě oranžová, pokud je moč tmavě hnědá a při zatřepání se tvoří žlutá pěna, vyskytuje se v moči žlučové barvivo bilirubin, zejména při jaterních zánětech. Krev v moči se projevuje špinavě červenou barvou a jejím zakalením. Barvu moče mohou měnit také některé léky.
Zákal
Vzniká v moči u dna nádoby po určité době stání (sediment soli). Pokud je moč zakalena hned po vymočení, jedná se s největší pravděpodobností o zánět. Reakce moče je lehce kyselá, její pH se pohybuje mezi 6,5 -7. Specifická hmotnost moče slouží k hrubé orientaci o její hustotě, která kolísá mezi 1004-1040. Za den se z těla vyloučí do moče okolo 60 g pevných látek. Z anorganických látek obsahuje především chlorid sodný, z organických močovinu a kyselinu močovou.
Bílkoviny
V moči se normálně bílkoviny nevyskytují, protože funkční glomerulární filtr ji nepropustí. Může se objevit pouze v případě zánětu glomerulu. Krev se v moči nachází pouze u ledvinového krvácení nebo při nešetrném cévkování. Glukóza v moči nasává v případech, kdy glykemie překročí 10mmol/l, což je hodnota ledvinového prahu pro glukózu. K tomuto jevu může dojít při nadměrném příjmu glukózu potravou nebo u cukrovky.
Množství moče
Denní množství moče je u dospělého člověka 1500-2000 ml. Zvýšené močení nad 2000 ml může být vyvoláno nadměrným příjmem tekutin nebo se objevuje u diabetiků a u pokročilých stádií ledvinových chorob. Snížené močení může být vyvoláno dehydratací organismu nebo je příznakem ledvinového selhání. Pokud se moč nevytváří, představuje tato situace smrtelné nebezpečí pro organismus.
Nemoci ledvin
Poškozený nefron se obnoví pouze výjimečně. Od narození své nefrony postupně a pomalu ztrácíme. Naštěstí jich máme velké množství a tento přirozený úbytek většinou nedělá žádné potíže. Zhruba jedna třetin nefronů pracuje pouze velmi málo. K práci se dostanou pouze při úbytku ostatních nefronů nebo při větší zátěži. Lékaři odhadují množství funkčních nefronů měřením množství některých odpadových látek v krvi a v moči. Jedna z těchto látek se nazývá kreatinin. Její množství v krvi je velmi nízké a zvyšuje se pouze při značném zahuštění krve při odvodnění organismu nebo v případě snížení počtu funkčních nefronů. Vzestup kreatininu v krvi je varovným signálem, že ledviny již nestačí nárokům organismu. Rychlost s jakou se kreatinin z krve odstraňuje, je přímo úměrná stupni ledvinné nedostatečnosti. Ze zjištěných laboratorních výsledků ji lze snadno vypočítat.
Zánět ledvinových klubíček
Zánět ledvinových klubíček může vést k náhlému ledvinnému selhání. Jeho časnou varovnou známkou bývá průnik bílkoviny a někdy také červených krvinek do moči. Pokud se objeví zarudlá nebo rezavá moč, je nezbytné vyhledat ihned lékaře. Při onemocnění se omezí také vylučování vody a solí, což vede k otokům v koncových částech těla, nejčastěji se to týká kotníků.
Většinou se akutní zánět ledvin zcela vyhojí a ledvinná funkce se vrátí opět k normálu. Někdy tomu tak není a zánět probíhá chronicky a po čase se u nemocného rozvine selhání ledvin. Těmto typům zánětu říkáme chronické glomerulonefritidy. Častou příčinou bývá alergie na bakterie streptokoky. Infekce ledvin pochází většinou z dolních močových cest. Šíří se z močového měchýře vzhůru močovodem a později způsobují záněty ledvinných kanálků. Opakované či dlouhodobě trvající záněty mohou ledvinné tubuly poškodit až tak, že vedou k zániku nefronů a potom k ledvinnému selhání. Jasným příznakem je přítomnost hnisu v moči. V počátečním stadiu nemoci moč vypadá zcela čistá a pouze mikroskopicky se odhalí v močovém sedimentu zvýšený počet bílých krvinek.
Ledvinové kameny
Ledvinové kameny se většinou skládají ze solí vápníku a fosforu. Mezi dvě hlavní příčiny tvorby ledvinových kamenů patří infekce a zvýšená koncentrace vápníku v krvi. Kameny vyvolané infekcí se častěji vyskytují u žen a někdy dosahují takové velikosti, že nemohou projít močovodem. Zůstávají ležet v ledvinné pánvičce, narůstají a posléze ji zcela vyplní. Získají přitom její přesný tvar, jako kdyby byly odlity. Těmto pokročilým ledvinovým kamenům se říká „odlitková litiáza“. Kameny mají na rentgenovém snímku typický obraz jeleního parohu. Menší kaménky mohou z pánvičky odcházet močovodem a při tření o jeho stěny vyvolat silnou bolest neboli ledvinovou koliku.
Léky
Ledviny mohou být poškozeny také v důsledku užívání některých léků. Většímu nebezpečí jsou vystaveni lidé užívající dlouhodobě léky proti bolesti.
