Játra

Játra patří mezi největší žlázu lidského těla a jsou současně také nejtěžším vnitřním orgánem. Váží okolo 1,5 kg a jsou uloženy pod bránicí v dutině břišní. Jsou tvořeny čtyřmi laloky, jež vyplňují brániční klenbu vpravo a zasahují také do levé brániční klenby. Játra zpracovávají živiny vstřebané trávicím ústrojím a přiváděné do jater zejména vrátnicovou krví do podoby, která je využitelná ostatními orgány v organismu. Za minutu proteče játry více než 20% veškeré krve v organismu. Játra se skládají z lalůčků, které mají tvar mnohostěnů velkých 1-2,5 mm. Každý lalůček se skládá z trámců jaterních buněk, které jsou paprsčitě sestaveny k podélné ose lalůčků.

Žluč

Mezi jaterními buňkami probíhají žlučové kapiláry, do kterých jaterní buňky vyměšují žluč. Žlučové kapiláry přecházejí na obvodu lalůčku ve žlučovody. Denní produkce žluči činí zhruba 0,7-1,2 l a ta se shromažďuje v žlučovém měchýři, který je uložen na spodní ploše jater.  Žlučník má hruškovitý tvar a obsah okolo 40-50 ml. Žluč se ve žlučníku koncentruje až 12x. Vývod žlučníku – žlučovod vyúsťuje do prvního oddílu tenkého střeva společným vývodem se slinivko břišní.

Jaká je funkce jater?

Játra mají několik důležitých funkcí a tvoří metabolickou továrnu organizmu. V játrech dochází k přeměně jednoduchých cukrů na glykogen a naopak glykogen se štěpí na glukózu. Játra jsou překladištěm tuků, jsou zde také produkovány lipoproteiny. V játrech se tvoří aminokyseliny a syntetizují plazmatické bílkoviny. Z odštěpeného dusíku vytvářejí játra močovinu.

Zásobárna a řízení přeměny živin

Cukry se zadržují v játrech až do 20% hmotnosti jater, tuky se střádají od 2 do 4% hmotnosti. Játra mají také určitou rezervu bílkovin. Játra se významně podílí na udržování stálé koncentrace glukózy, aminokyselin i tuků.

Přeměna vitaminů a hormonů

Játra obsahují četné vitaminy, což souvisí s jejich ústředním postavením metabolismu. Produkují angiotenzinogen, který je důležitý pro regulaci vodního a solného hospodářství organismu a somatomedin, který umožňuje působení růstového hormonu. Některé hormony jsou v játrech inaktivovány.

Tvorba tepla

Krev odtékající z jater je nejteplejší v celém těle (39°C). Teplo v játrech vzniká při chemických reakcích, zejména při odštěpení. V játrech tak vzniká asi 15% tepla v těle.

Detoxikační činnost

Játra pomáhají zneškodnit některé škodlivé látky, například amoniak, alkohol, jedy z hub apod. Děje se tak oxidací, redukcí, metylací a vazbou na kyselinu sírovou nebo glukuronovou. Některé škodlivé nebo nadbytečné látky jsou jaterními buňkami vyloučeny do žluče (bilirubin, cholesterol). Některé buňky jater jsou schopny fagocytózy.

Tvorba žluče

Nejstarší známou funkcí jater je tvorba žluče. Žluč sice není trávicí šťáva, protože neobsahuje enzymy, ale svými fyzikálně chemickými vlastnostmi velmi významně ovlivňuje vstřebávání tuků a vitaminů rozpustných v tucích.

Podíl na krvetvorbě, srážení krve

V játrech se tvoří bílkoviny krevní plazmy a některé složky molekuly hemoglobinu. Rovněž zásoba železa a vitaminu B12 je nutná pro plynulou krvetvorbu. V játrech se tvoří fibrinogen a protrombin, tj. základní kameny hemokoagulačního systému. Dále se v játrech tvoří i hlavní fyziologický protisrážlivý činitel heparin.

Krevní nádrž

Játra mohou zadržet různé množství krve. Tímto způsobem se regulací objemu cirkulující krve podílejí na řízení krevního oběhu.

Žlučové kameny

Žluč vylučována játry je důležitá pro trávení:aktivuje slinivkovou lipázu a podporuje také trávicí činnost slinivky, neutralizuje kyselinu chlorovodíkovou, která vychází z žaludku, usnadňuje vstřebávání tuků ve střevě, zrychluje peristaltické pohyby střeva a má antiseptické účinky na střevní flóru. Ve žlučovém měchýři neboli žlučníku se za den shromáždí asi litr žluči. Žluč se v něm obohacuje o hlen vylučovaný sliznicí žlučníku a zpětným vstřebáváním velkého procenta vody a minerálních solí se zde koncentrují bilirubin, žlučové soli, soli kyseliny glykocholové, enzymy a tukové látky tvořící žluč.

Poruchy tvorby žluči

Jsou vyvolány trávicími potížemi. Velmi časté jsou záněty, bakteriální infekce, funkční změny žlučníku nebo špatná činnost svěrače žlučníku, který se nestahuje a zabraňuje tak odchodu žluči. Odstranění žlučníku patří mezi nejběžnější chirurgické zákroky. Mezi nejrozšířenější onemocnění patří žlučníkové kameny, které mají chemický původ nebo vznikají nahromaděním cholesterolu a mohou se objevit spontánně nebo v důsledku zánětu. V některých případech může dojít k ucpání žlučovodu nebo svěrač žlučníku a tím zabrání průchodu žluči nebo slinivkových žláz do dvanáctníku. V takovém případě, zejména pokud dojde k nevolnosti, žloutence, prudkému zánětu nebo jiným příznakům, je nezbytný chirurgický zákrok.

Poruchy funkce jater

Játra mají obrovskou regenerační schopnost. V případě, že musí být u operativního zákroku odstraněn celý jeden lalok, dochází k jeho nahrazení během několika týdnů. V některých případech je však destrukce jaterních buněk rychlejší než jejich obnova, což může vést až k akutnímu selhání jater. Mezi nejčastější příčinu patří akutní virová hepatitida nebo infekce jinými choroboplodnými zárodky. Velice často také přichází jako následek otrav různými chemikáliemi nebo léky. Jednou z příčin může být například předávkování paracetamolu. V důsledku jaterního selhání nastává například pokles hladiny krevního cukru a vyráběných bílkovin. Dále se v důsledku různých mechanismů hromadí v dutině břišní tekutina, kterou nazýváme ascites. Při neschopnosti jater vylučovat odpadní látky, dochází k rozvoji žloutenky. Jedy jako alkohol nebo paracetamol, či infekce mohou zavinit rychlou destrukci jaterních buněk v takovém rozsahu, že náprava již není možná. Dochází k zjizvení jaterní tkáně a v případě rozsáhlého procesu dochází k jaterní cirhóze – tvrdnutí a svrašťování jater, která se nemohou náležitě regenerovat.

Infekční mononukleóza

Infekční mononukleózu vyvolává virus Epsteina a Barrové. Jedná se o celkové onemocnění, pro které je typické zduření lymfatických žláz a zvýšená celková únava. Přenáší se z jedné osoby na druhou přímým kontaktem, nejvíce drobnými kapénkami vydechovanými se vzduchem, ale také například při líbání nebo pitím z jedné lahve.

Jaké jsou příznaky?

Inkubační bezpříznakové období po nakažení viru trvá čtyři až sedm týdnů. Potom se objeví únava a apatie, bolesti hlavy po nich někdy přicházejí vysoké horečky a silné bolesti v krku a velmi výrazně se zvětšují lymfatické uzliny na krku, podpaží a v tříslech. Může dojít také ke zvětšení sleziny. Objeví se vyrážka na trupu a vnitřních plochách stehen a pažích. Výsev se postupně mění v malé puchýřky, které neobsahují tekutinu. V mnoha případech proběhne nemoc zcela nenápadně, takže ji lze zcela přehlédnout nebo se zamění za běžné bolesti v krku při angíně nebo zánětu hltanu. Někdy má však onemocnění těžší průběh, která je doprovázený komplikacemi, například postižením jater a žloutenkou. Slezina se může zvětšit a stane se napjatou a bolestivou. Virus také napadá srdce a plíce, kde způsobí plicní zánět nebo nervový systém a způsobuje zde zánět mozkových blan.

Diagnostika a léčba

K určení diagnózy infekční mononukleózy se používají krevní testy. Při vyšetření krevního obrazu je možné najít pod mikroskopem mezi normálními krevními buňkami atypické lymfocyty, které jsou pro infekční mononukleózu příznačné. V rámci léčby se léčí jednotlivé příznaky nemoci.

S ohledem na to, že se jedná o virové onemocnění, nejsou antibiotika účinná, i když za určitých okolností se přesto používají. V lehčích případech stačí při bolestech v krku a proti bolestem hlavy užívat běžné prostředky. Vhodný je klid na lůžku.