Riziko metabolického syndromu

O tom, že existují různé druhy břišní obezity (typ jablko a typ hruška), víme. Obezita typu jablko (zmnožení břišního tuku) je rizikovým faktorem pro srdečně-cévní onemocnění. Břišní (abdominální) tuk je tuk vyskytující se v oblasti břicha. Může být buď podkožní, kdy se nachází mezi kůží a břišní stěnou, nebo viscerální, který vystýlá břišní dutinu a obklopuje břišní orgány. Jisté množství tohoto tuku je v lidském těle potřeba, neboť tvoří ochranu břišních orgánů. Nadměrné množství viscerálního tuku už znamená velký problém.
Lidé s centrální obezitou, kdy se tuk ukládá především na trupu a uvnitř břicha, často onemocní metabolickým syndromem. Nejde o jednu nemoc, ale o souběh několika onemocnění, jež spolu souvisejí – diabetes, zvýšený krevní tlak, zvýšené krevní lipidy.

Metabolický syndrom se považuje za jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů srdečně – cévních onemocnění. A „zaděláváme“ si na něj sami – hodně jíme, málo se hýbeme a kouříme. Většina pacientů s metabolickým syndromem skončí jako diabetici. A diabetik má dva- až čtyřikrát vyšší výskyt kardiovaskulárních onemocnění a mozkových cévních příhod. Na mrtvici či ischemickou chorobu srdeční umírá 80 procent diabetiků. Metabolický syndrom má kolem čtvrtiny evropské populace. Statistiky pro Českou republiku uvádějí více než 30 procent mužů a 24 procent žen ve věku 24-65 let.

Metabolický syndrom představuje přímé ohrožení života – dochází při něm ke kornatění tepen, jež nejsou schopny dostatečně zásobovat srdce, a k náhlému srdečnímu selhání pak může dojít kdykoli. Problém je v tom, že metabolický syndrom nebolí a dá o sobě většinou vědět, až když je pozdě. Dalším nebezpečím břišní obezity je, že vnitřní tuk obaluje vnitřní orgány a znemožňuje jim zdravě fungovat.

Jablko nebo hruška?

Máte-li před sebou dva obézní, je více ohrožen ten, který má tuk v oblasti břicha a hrudi, tedy ten s tzv. jablkem. Je to proto, že se mu tuk ukládá přesně tam, kde jsou všechny důležité orgány, například do jater, mezi střevní kličky. Z toho plyne, proč jsou metabolickým symbolem více postiženi muži – právě pro ně je totiž typická obezita připomínající jablko. Pro ty, které trápí tuk v oblasti stehen a zadních partií, jsou kilogramy navíc spíš estetickým problémem.

Pojem abdominální obezita byl poprvé použit roce 1983 švédskými vědci. Muži s tímto typem obezity měli při stejném stupni relativní nadváhy vyšší hodnotu triacylglycerolů, glykemie nalačno, inzulinémie a krevního tlaku. Vědci ve své studii uvedli, že mužský rizikový profil zjistili u žen s obezitou typu jablko oproti ženám s obezitou typu hruška.

Někteří lidé mají k ukládání tuku v oblasti břicha větší sklon – vědci objevili množství genů, jež určují, jaké množství tukových buněk je daný organismus schopen vytvořit a v jakých místech se tyto buňky hromadí. Velký vliv na to, jak budeme „vypadat“, má životospráva – kouření, konzumace nevhodných potravin plných nasycených mastných kyselin, sedavý způsob života a stres.
Jediným možným řešením je změna životního stylu. Snížíte-li množství přijatých kalorií, snížíte i množství celkového tuku v těle, včetně břišního. Nejdůležitější je pohybová aktivita – ideální je aerobní cvičení, minimálně po dobu 30 minut denně. Vhodné je plavání, aqua aerobik, jízda na kole, rychlá chůze nordic walking, skvělé jsou běžky. Troufáte-li si na kolečkové brusle, spálíte velké množství energie, zeštíhlíte a posílíte svaly celého těla včetně břišních. Při aerobním cvičení se spálí o 67 % více energie břišních zásob než při posilování. Posilování je výborné pro zvýšení síly a objemu svalové hmoty, ale nikoli tehdy, když chceme zlikvidovat břišní tuk. Sklapovačky posílí břišní stěnu, a mohou tedy snížit obvod pasu, nicméně nepomohou redukovat tuk právě na břiše.

Správné míry

Nevidíte-li si přes břicho na špičky bot, ocitáte se v život ohrožující situaci, která je pro vaše zdraví mnohem rizikovější než velký zadek.
Skvělé, popřípadě normální jsou hodnoty do 80 cm u žen a do 94 cm u mužů. Pokud obvod pasu u ženy přesahuje 88 cm, vystavuje se žena zdravotními riziku. U mužů je riziková hodnota, svědčící o obezitě a nadměrném množství břišního tuku nad 102 cm. Každých 5 cm v oblasti pasu navíc zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 17 %.

Hrozí vám metabolický syndrom? Sami na to včas pravděpodobně nepřijdete. Projevy metabolického syndromu však může zachytit váš praktický lékař. Jste-li obézní, je absence preventivních prohlídek jednou ročně doslova hazardem. Metabolický syndrom totiž nebolí. Měsíce i roky se vám může zdát, že je vše v nejlepším pořádku. O vyšším krevním tlaku či vysokých hladinách cholesterolu a triglyceridů vám zatím tělo žádné zprávy nedává. Mnoho lidí dlouho nepociťuje žádné problémy ani při neléčeném diabetu II. typu. Bez lékaře je šance začít se léčit s metabolickým syndromem včas zpravidla mizivá. Pokud o něm ale víte, můžete ho vyřešit rychle tím, že prostě zhubnete.

Nositeli metabolického syndromu se můžete stát stejně dobře v mládí jako ve vyšším věku. Jen příznaky mohou být rozdílné. Například diabetes II. typu je u mladých lidí výjimečný, zato se objevují jiné symptomy: vyšší cholesterol, triglyceridy, vysoká hladina kyseliny močové či steatóza jater. Základem je ale obezita – jakmile člověk zhubne, situace se razantně zlepší.

Zdravotní problémy se přidávají

Obezita jako základní faktor metabolického syndromu na sebe váže řadu dalších komplikací, které vše jen zhoršují. V důsledku snížené buněčné imunity trpí nemocní častějšími infekčními onemocněními, která ještě posiluje fakt, že vinou kilogramů navíc se více potí. Přetížené nosné klouby nevydrží a vzniká nějaké postižení pohybového aparátu, jako například artróza či spondylóza. Obezita je spojována i s nádory tlustého střeva, žlučníku, žlučových cest nebo slinivky. Souvisí i s gynekologickými záněty. Onemocněním typickým pro osoby s tzv. morbidní obezitou je Pickwickův syndrom, pojmenovaný podle hlavního hrdiny Dickensova románu. Ten je totiž typickým představitelem tohoto syndromu. Tuk, který se hromadí v oblasti hrudi a pasu, utlačuje tělesné orgány tak silně, že postižený nemůže správně dýchat. Dokáže zapojit jen hrudní koš, v němž by měl nádech správně jen začínat. Nejhůře se cítí vleže, kdy velké břicho znesnadňuje činnost plic. V důsledku toho není organismus dostatečně okysličován a v těle se hromadí oxid uhličitý.