Oběhová soustava a mízní systém

Pro přežití našeho organismu je nezbytné, aby naše tělo vykonávalo celou řadu činností. Je nutné obnovovat postupně odumírající buňky, doplňovat energii, kterou spotřebují jeho orgány, udržovat na stejné úrovni obsah látek tvořící vnitřní prostředí. Dále je nezbytné využívat stále nové látky ke svému růstu a rozvoji a zbavovat se „odpadů“, jež nemohou být dále využity a mohlo by dojít k narušení  látkové výměny, jestliže by se jich hromadilo příliš.

Zásobení látkami

O zásobování látkami a energií a také o vylučování se starají zejména specializované orgány a soustavy (zažívací, vylučovací, atd.). Rozvodní a odvodní funkci plní oběhová soustava a mízní systém, což jsou dvě složité sítě tvořené kanálky o různých tloušťkách, jimiž proudí dvě tekutiny bohaté na buňky. Oběhová soustava je uzavřený okruh, v němž je krev poháněna stahy dutého orgánu (srdce), mízní systém je okruhem otevřeným, který z tkání „pasivně“ odvádí tkáňový mok. Míza, poháněná svalovými pohyby těla, prochází mízními cévami, které ústí do velkých žil v dolní části krku.

Oběhová soustava

Oběhová soustava je tvořena srdcem a cévami, které mají různou tloušťku a funkce (tepny, žíly, vlásečnice), zatímco v mízním systému jsou do průběhu cév vloženy mízní uzliny. Mezi další orgány, které jsou kosti, brzlík a slezina. V kostní dřeni vznikají různé druhy buněk, které jsou součástí mízy a krve. Slezina přispívá k úpravě objemu krve v oběhu a pomáhá při obraně organismu, protože v ní dochází ke vzniku a dělení B- lymfocytů. Oběhová soustava a mízní systém nejsou propojeny jenom díky své funkci rozvodní a odvodní, ale také proto, že mají funkci obrannou.

Krev a míza

Jedná se o dvě tekutiny, které proudí v našem těle v krevních a mízních cévách. Skládají se z tekutiny a buněčných součástí a každá z nich má odlišnou úlohu. Plazma je vodní roztok bílkovin, solí a dalších látek (cukrů, tuků, močoviny, aminokyselin, vitaminů, hormonů atd.). V plazmě je 7% bílkovin a méně než 1% tuků a v míze se poměr obrací a je v ní méně bílkovin a více tuků- Koncentrace obsažených látek se odlišuje podle metabolické činnosti, části těla, funkčnosti buněk, obecných podmínek apod.

Buněčné součásti krve

Jedná se o vlastní buňky a části buněk, které tvoří 45% objemu krve v oběhu. Dělí se do skupin, které se od sebe liší vlastnostmi, funkcemi a orgány: leukocyty neboli bílé krvinky, erytrocyty neboli červené krvinky, trombocyty neboli krevní destičky. Většina krevních buněk vzniká v zárodečných buňkách kostní dřeně, a proto nejvýkonnější oblasti jsou v těch místech, kde je dostatek červené kostní dřeně. U dospělých se jedná zejména o lebeční kosti.

Krevní oběh plodu

Krevní oběh plodu má svá specifika. Plod nedýchá plícemi, a proto plicní oběh neslouží k okysličování krve. V plodovém období vykonává funkci „plíce“, „střeva“ a „ledviny“ placenta, mateřský orgán, který má velmi bohaté cévní zásobení. Kromě výměny plynů zprostředkovává placenta také zásobení plodu živinami, vodou solemi, a protilátkami. Současně odvádí zbytky látkové přeměny budoucího miminka. U plodu je ve skutečnosti ledvinová činnost zahájena ve čtvrtém měsíci a je až po narození velice omezená. S ohledem na přítomnost placenty a chybějícímu plicnímu oběhu (ten je aktivován až po narození), má plod krevní oběh „smíšený“, protože srdeční přepážky nejsou úplné, a tak v srdci dochází k mísení žilní a tepenné krve.

Mízní síť

Mízní vlásečnice tvoří absorpční část mízního systému a vzájemným propojením vytvářejí počáteční síť.  Ústí do menších vlásečnic, které mají často chlopně a slabou, spirálově vyvinutou hladkou svalovinu. Tyto menší míznice ústí do předuzlinových a pouzlinových míznic, které se dělí na povrchové a hluboké, a to podle toho, zda vedou kožními nebo podkožními tkáněmi nebo jestli patří do oblasti svaloviny vnitřních orgánů. Nejdůležitějším mízovodem je hrudní mízovod, který začíná v úrovni druhého bederního obratle a odvádí mízu ze žilního oběhu.

Mízní cévy a uzliny hlavy a krku

Povrchové míznice odvádějí mízu ze základních sítí víček, rtů, chřípí a laloků nosu, někdy i z mízních sítí spodních tkání. Jsou prokládané malými mízními uzlinami, které se nazývají obličejové nebo tvářové.  Hluboké míznice chybí v nervových orgánech, v oční bulvě a vnitřním uchu, ale jsou naopak hojně zastoupeny v krční patrové mandli, v nose, v hltanu a přivádějí mízu do hlubokých krčních mízních uzlin. Mízní uzliny jsou většinou shromážděny ve skupinách nebo řadách a jsou rozloženy podél hlavních krevních cév. Jsou pojmenovány podle hraničních částí lebky : mízní uzliny týlní, příušní, podčelistní, podbradkové, zadohltanové a horní, hluboké a přední mízní uzlin krční.

Mízní cévy a uzliny horních končetin

Povrchové míznice jsou propojeny s povrchovými sítěmi oblasti břicha, krku, ramene a hrudníku. Jedná se o tzv. stěnové mízní kmeny, které odvádějí mízu z prsních žláz, hrudních a mezižeberních svalů a bránice a ústí do sběrných cév podpažních mízních uzlin. Hluboké míznice odvádějí mízu z kostí, kloubů, svalů a povázky a probíhají podél hlubokých žil a tepen. V paži se utvářejí v kmeny pažní, které končí v pažní skupině podpažních mízních uzlin. Mízní žlázy jsou ve skupinách rozmístěné po celé délce paže. Mezi hlavní patří mízní uzliny dlaně, vřetenní, mezikostní, loketní a pažní. Velká část z nich umístěna v podpažním mízním centru, které je tvořeno proměnlivým množstvím mízních uzlin.