Strach z vyšetření

Ne všechna vyšetření, která nás mohou potkat, jsou „příjemná“, ale mnohdy o nich kolují až děsivé informace, které nás tak vystresují, že vyšetření odkládáme, jak jen to jde. Nepřesvědčí nás ani to, že nám toto vyšetření přinese důležité informace o našem zdravotním stavu.

Náš práh bolesti, snášenlivost tělesného nepohodlí i nechuť ke zdravotnickému prostředí mohou ovlivnit, jakým způsobem přistoupíme k doporučenému vyšetření. Svou roli hraje samozřejmě i předchozí zkušenost, znalosti a psychická příprava. Pokud nejsme psychicky přesvědčeni o významu vyšetření, vyšetření samotné proběhne pod mnohem větším stresem. Práh bolesti je u člověka ovlivněn mnoha faktory – dědičností, psychickým rozpoložením a aktuálním zdravotním stavem.

Pacienti, kteří odmítají vyšetření, nebo ho oddalují, se vystavují významnému riziku. Pokud pacient svým jednáním oddálí diagnózu závažného onemocnění, může se překročit mez, kdy se nemoc dá řešit operativně nebo podáváním léků. Navíc dotyčný dlouho trápí sám sebe a své okolí psychicky, zda se nemoc v daném orgánu přece jen nenachází. Zda je třeba test na okultní krvácení  pozitivní opravdu pouze kvůli občas krvácejícímu hemoroidu, anebo kvůli polypu či nádoru. Je lepší se přesvědčit a mít „klid“.

Mnoho obav před vyšetřením souvisí s nedostatkem informací. Pokud vás lékař pošle ke specialistovi a vám není jasné, co se pod odborným vyšetřením skrývá, ptejte se. Na to, co vás přesně čeká, jak dané vyšetření probíhá a jak dlouho trvá. Nechte si vysvětlit, jaké reakce jsou po vyšetření běžné, aby vás případná bolest, citlivost nebo jiné projevy následně po vyšetření nepřekvapily.

Obávaná kolonoskopie

Největším strašákem je kolonoskopie. Toto vyšetření tlustého střeva, které se provádí ohebným endoskopem připomínajícím trubici se světlem a kamerou, může odhalit příčinou bolestí břicha, průjmů nebo krvácení do střeva. Kolonoskopie je nenahraditelná při prevenci rakoviny tlustého střeva a konečníku. Příprava na vyšetření začíná už několik dní předem úpravou jídelníčku. Bezezbytková dieta spočívá ve vyloučení potravin s nestravitelnými zbytky (například celozrnné pečivo či syrová zelenina) a konzumaci kašovité stravy. Večer před vyšetřením následuje očista střeva pomocí projímadla, kterého je obvykle potřeba vypít čtyři litry.

 Přípravy před kolonoskopií se ale není třeba obávat, jen je třeba počítat s opakovaným vyprazdňováním na toaletě. Na zodpovědnosti pacienta závisí výsledek celého vyšetření. Pokud pacient trpící zácpou drží dietu pouze jeden až dva dny před vyšetřením a namísto čtyř litrů očistného roztoku vypije pouze dva, ve střevě zůstane velké množství stolice. Ta vyšetření buď úplně znemožní, anebo sníží jeho výtěžnost natolik, že má malou výpovědní hodnotu. Vyšetření se pak musí opakovat a pacient už znovu nepřijde. Toto počínaní je o to nebezpečnější, protože pod vrstvou střevního obsahu se může ukrývat polyp nebo nádor. Kolonoskopie trvá obvykle 20-30 minut a většinou se před ní podává do žíly lék na zklidnění a proti bolesti. Šetrný přístup lékaře a správná poloha přispívají k tomu, že vyšetření bývá dobře snášeno. Je nutné si uvědomit, že výsledky tohoto vyšetření mohou objasnit příčinu dlouhodobých trávicích obtíží a umožní tak účinnou léčbu.

K velmi nepopulárním vyšetřením patří návštěva proktologie. tento obor se zabývá onemocněním konečníku a u proktologa by se měl objevit každý, kdo pozoruje krvácení při stolici, má bolesti při vyprazdňování nebo cítí jakékoli změny v oblasti konečníku. Běžným případem jsou hemoroidy, anální trhliny a záněty. Proktolog se vás bude vyptávat na otázky týkající se vyprazdňování i na rektální vyšetření – bez vyšetření konečníku totiž není možné problém posoudit.
Kromě vyšetření pohmatem se na proktologii můžete setkat s anoskopií i rektoskopií. Při anoskopii vyšetřuje lékař řitní kanál pomocí anoskopu a toto vyšetření zabere jen několik minut.

Rektoskopie je jednodušší vyšetření než kolonoskopie. Rektoskopem se vyšetřuje okolí konečníku, anální kanál asi 15 až 20 cm konečníku. Příprava je většinou lokální pomocí čípků nebo klysmatu a nepoužívá se nitrožilní uklidňující injekce. Na vyšetření je nutné přijít zklidněn, uvolněn a „nezatínat“ se při něm, protože zvýšené napětí svalů způsobí svírání análního kanálu. Kromě kontroly sliznice a jejích případných změn může lékař v rámci vyšetření provést drobný zákrok, jako například odběr vzorků tkáně nebo odstranění drobných polypů.

Postrach mužů

Muži se kvůli studu a obavám z bolesti vyhýbají vyšetření prostaty. Základní vyšetření je ale poměrně jednoduché a nebolestivé a může odhalit vážné onemocnění. Prostata se vyšetřuje na urologii způsobem „per rectum“ (přes konečník). Lékař pohmatem pozná zvětšení prostaty i nerovnosti na jejím povrchu. Před vyšetřením není potřebná žádná příprava a samo vyšetření trvá jen pár minut.
Prostata může být u mužů starších 50 let zdrojem řady problémů – jedná se často o zvětšení prostaty, zánětlivé onemocnění nebo obávaný karcinom. Proto jsou pravidelné kontroly prostaty tak důležité.

Lumbální punkce

Neurologické potíže, u kterých je potřeba stanovit diagnózu, si v některých případech žádají provedení lumbální punkce. Mezi lidmi jsou poměrně rozšířené obavy z bolestivého zákroku a hlavně problémů, které potom mohou nastat. Bolestivost odběru mozkomíšního moku se ovšem snižuje pomocí znecitlivující látky. Díky ní pacient při punkci necítí bolest, jen mírný tlak. Samotný odběr, při kterém lékař pomocí dlouhé jehly odebírá mozkomíšní mok z páteřního kanálu, pak bývá dobře snášen. Bolest hlavy, která se může po lumbální punkci objevit, se týká většinou jen pacientů, kteří nedodrží doporučený režim. Po punkci je třeba zůstat několik hodin ležet na břiše a minimálně po zbytek dne dodržovat klidový režim. Díky odběru mozkomíšního moku se může potvrdit nebo vyvrátit například diagnóza roztroušené sklerózy, zánětlivého onemocnění nervové soustavy či přítomnost nádorových buněk v mozkomíšním moku.