Nemoc v hlavě

Štíhlost je pro někoho doslova posedlostí. Ženy, které propadly anorexii či bulimii, mají narušené vnímání vlastního těla. Svou vyhublost „popírají“, užívají léky, které jim umožňují udržet extrémně nízkou váhu. Pokud si však nepřipustí, že mají problém, mohou přijít i o život.

Poruchy příjmu potravy postihují v poslední době čím dál mladší pacienty. Z devadesáti procent jde o dívky, anorexií nebo bulimií ale mohou trpět i chlapci. Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat zdravě i přes extrémně vážné onemocnění. Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, pohlaví, tělesných tvarů i váhových kategorií.
Porucha může udeřit v jakémkoliv věku u kohokoliv, ale zranitelnější jsou ženy (až desetkrát častěji než muži), mladí lidé okolo puberty, ale i perfekcionističtí čtyřicátníci.
Příčiny vzniku některé z poruch příjmu potravy nejsou stále objasněné, ale naprostá většina teorií je založena na biopsychosociálním pojetí. Základem patologického pojetí mohou být problematické rané vztahy s nejbližšími osobami, především s matkou. V současnosti přibývají další moderní spouštěče: negativní inspirace sociálními sítěmi, identifikace s „dokonalým“ idolem a nepřiměřenými nároky na vlastní osobu. Jasnými příznaky onemocnění je narušené vnímání vlastního těla. Nespokojenost, odmítání vlastního těla a zkreslený obraz proporcí nebo například neschopnost identifikovat vnitřní pocity, jako je například hlad.

Bulimie nebo anorexie?

Při anorexii nervosa si pacientka snižuje hmotnost sama, dietami, vyprovokovaným zvracením, užíváním diuretik, anorektik, laxativ či přehnaným cvičením. Má strach z obezity přetrvávající i při výrazné podváze, zkresleně vnímá vlastní tělo a má vtíravé, ovládavé myšlenky na udržení podváhy, někdy jídelní rituály. Trpí rozsáhlou endokrinní poruchou, u žen chybí menses, muži ztrácejí sexuální zájem.

Orthorexie je psychická porucha, při které se člověk ve větší míře, než která je považována za přirozenou, upíná na zdravou stravu.
Bigorexie je psychická porucha, která se vyznačuje posedlostí cvičit a v nadměrném množství používat steroidy.

Při bulimii nervosa postiženého neustále pronásledují myšlenky na jídlo a neodolatelná touha po jídle se záchvaty přejídání. Snaha zbavit se kalorií ze zkonzumovaného jídla způsoby – vyprovokovaným vracením, zneužíváním laxativ, hladovkami, anorektiky. Pro chorobný strach z tloušťky si pacientka stanovuje cílovou hmotnost nižší, než je optimální váha. Podléhá záchvatům přejídání, kdy konzumuje výrazně nadměrné množství potravy (většinou takové, kterou si z dietních důvodů běžně odpírá – např. sladkosti) v krátkém čase.

Přístup k nemoci

Nemocní zpravidla skončí na některém psychiatrickém oddělení. Bohužel odborníků, kteří se na poruchy příjmu potravy zaměřují, je u nás stále málo. Prozatím začíná cesta k uzdravení mladých dívek a chlapců u jejich pediatra. Právě ten může sehrát významnou roli a pomůže rodině celý problém správně uchopit. Lidé mívají velmi zjednodušený pohled na pacientky s poruchou příjmu potravy. Jak dívky s anorexií, tak s bulimií jsou nemocné bytosti a jejich léčba je velmi náročná pro všechny zúčastněné. Pozadí problémů je stejné, ať jde o dívenky ve věku puberty nebo ženy zralého věku. Podstatný rozdíl je v tom, že změny, které nemoc napáchá ve vyvíjejícím se organismu děvčete, mohou být nenapravitelné – vnitřní ženské orgány se totiž vyvíjejí v dospívání, v dospělosti se už nevyvinou. Proto je u dívek v adolescenci nutné zahájit léčbu co nejdřív.

Onemocnění může být dlouho skrývané, okolí a blízcí si dlouho nemusí všimnout nebezpečí, ale nemocní jsou ohroženi nejen psychicky, ale i somaticky. Až 5 % pacientů s anorexií na následky nemoci umírá, pacientkám hrozí kardiovaskulární selhání. U tohoto onemocnění je výrazně častější nebezpečí sebevražedného chování. Léčba je obtížná a vyžaduje kombinaci lékařskou, psychologickou a sociální podporu okolí.

Z psychoterapeutických přístupů se nejčastěji používá kognitivně-behaviorální terapie, která ukazuje pacientům souvislosti mezi chováním, myšlenkami a emocemi.
Smyslem léčby poruch příjmu potravy je změnit nežádoucí chování a navodit normální jídelní režim. Důležitá je také změna myšlení směrem k pozitivnímu vnímání vlastního těla, k vyššímu sebevědomí a utlumení perfekcionistických požadavků. Psychiatři také prostřednictvím interpersonální psychoterapie řeší vztahové problémy, a to zejména tehdy, kdy se onemocnění vrací, což je v polovině případů.  Psychodynamická psychoterapie je indikována ve chvíli, kdy krátkodobé intervence selhávají nebo když jsou poruchy příjmu potravy spojeny s traumaty, se sexuálním zneužitím nebo s posttraumatickou stresovou poruchou.
Lékaři zdůrazňují, že poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážná biologicky ovlivněná onemocnění. V nejnovějších výzkumech vědci například zjišťují, že řada odpovědí se nalézá v lidském střevě a že trávicí soustava ovlivňuje centrální nervovou soustavu. Spouštěčem změn mikrobioimu, tedy mikroprostředí ve střevě, může být stresové prostředí nebo působení dietních opatření.

Záchvatovité přejídání

Záchvatovité přejídání se projevuje především nezvladatelnými chutěmi a vlčím hladem. Lidé pak neznají pocit sytosti a nedokážou uspokojit ani své chutě. To vede k častým změnám nálad a rychlým výkyvům váhy.
Lze ale proti záchvatům hladu něco dělat? Pokud máme organismus v rovnováze, pocity hladu se dostavují asi tři až čtyři hodiny po jídle, kdy je žaludek opět prázdný. Záchvaty hladu souvisí s nepravidelnou stravou. Nedostatečný příjem základních živin přes den může způsobit, že si organismus vyžádá příjem chybějících kalorií. Nutnost doplnit chybějící přísun jídla ve velmi krátkém čase způsobí, že toho sníme mnohem víc, než bychom si dopřáli během dne při pravidelných a vyvážených porcích. Ve většině případů přichází vlčí hlad v pozdních odpoledních hodinách a pokračuje až do nočních hodin. Člověk je vlastně bezmocný, protože proti těmto pocitům a potřebám je jakékoli racionální vysvětlení nedostačující. Jakékoli přejídání, neuspokojení chutí nebo nemožnost se nasytit, které bude trvat dlouhodobě, se začne projevovat nárůstem váhy nebo změnou nálad, je dobré konzultovat s odborníkem. Za záchvaty náhlého hladu může být i cukrovka.