Touha po dítěti

V dnešní době má stále více žen potíže s otěhotněním. Přestože mají pravidelnou menstruaci, může se stát, že během ní nedojde k uvolnění zralého vajíčka – k ovulaci. Pokud k ovulaci dojde, má vajíčko šanci být oplodněno spermií.
Nástup ovulace přichází většinou kolem 12.-14. dne cyklu. Průměrná délka menstruačního cyklu činí 28 dní (mohou být mírné odchylky v počtu dní). V první polovině cyklu dozraje a posléze se uvolní vajíčko z vaječníku, současně naroste děložní sliznice tak, aby byla schopna přijmout oplodněné vajíčko. Pokud nedojde k oplodnění a následnému uhnízdění vajíčka, je sliznice odloučena a odchází z těla ven.
Během 12.-14. dne cyklu vlivem estrogenů dochází k dozrávání nejčastěji jednoho tzv. Graafova folikulu, ze kterého následně kolem 14. dne cyklu uvolněno vajíčko do vejcovodu (výjimečně spontánně dozrávají dvě a více vajíček, což poté vede k vícečetným těhotenstvím). Během 48 hodin po ovulaci může dojít k oplodnění vajíčka spermií, která k němu doputuje z pochvy, dále dělohou a vejcovodem.
Po vyplavení vajíčka se prázdný folikul svraští a stává se z něj tzv. žluté tělísko. V něm je produkován hormon progesteron, jenž má zásadní význam pro vývoj a udržení těhotenství.

U části žen je však proces ovulace narušen. Přestože v děloze pravidelně dochází k nárůstu a odloučení děložní sliznice v podobě menstruace, vajíčko ve vaječníku ne a ne dozrát. K tomu, aby došlo k ovulaci, je zásadní správné fungování takzvané hypotalamo-hypofyzárně-ovariální osy, která hraje klíčovou roli v produkci hormonů umožňujících bezproblémovou ovulaci a reprodukci. Pokud je hormonální rovnováha narušena, není vajíčku umožněno dozrát, což se také nazývá anovulační sterilita. Nejčastějšími příčinami poruchy jsou syndrom polycystických ovarií, zvýšené hladiny hormonu prolaktinu, špatně fungující štítná žláza, podvýživa nebo obezita, ale také vyšší věk ženy.

Nejčastější příčina neplodnosti

Jedním z nejčastějších důvodů neplodnosti žen je syndrom polycystických ovarií, postihuje až deset procent žen. Důvodem vzniku poruchy je nerovnováha ženských a mužských pohlavních hormonů v těle ženy, zejména testosteronu. Tato nerovnováha způsobí stimulaci růstu nových folikulů, ze kterých by za normálních podmínek došlo k uvolnění zralého vajíčka. Ale v tomto případě folikuly nikdy nedojdou do fáze plné zralosti a uvolnění vajíčka, pouze se zvyšuje jejich množství ve vaječnících. Vaječníky se zvětšují a jejich stěny se stávají pevnějšími. Pro tento jev existuje typický ultrazvukový obraz – vaječníky s hojnými stejně velkými folikuly, takzvaný obraz růžence. Při laparoskopickém vyšetření jsou takto postižené vaječníky zabarveny porcelánově bílou barvou.

U mírného průběhu onemocnění ženy nemají žádné další příznaky a na to, že trpí tímto syndromem se přijde poté, co se objeví problém s neplodností a laboratorní analýza odhalí nepoměr pohlavních hormonů. U středně těžkých a vážných případů patří k celkovému obrazu onemocnění mužský typ pubického ochlupení, nadměrný růst chloupků nad horním rtem, problémy s mastnou pokožkou až akné, nadměrně se mastící vlasy a mužské ukládání tuku. Část žen trpících tímto syndromem má nadváhu až obezitu. Kromě toho se některé ženy potýkají s inzulinovou rezistencí. To znamená, že jejich slinivka břišní sice produkuje dostatečné množství hormonu inzulinu, ale buňky tkání na produkovaný inzulin nereagují patřičnou odpovědí, což může vést ke vzniku diabetu II. typu.

Léčba syndromu polycystických ovarií probíhá v několika krocích. Prvním z nich je hormonální léčba, jejímž cílem je vyladění hormonální hladiny do optimálních podmínek umožňujících dozrávání folikulu a uvolnění vajíčka. Možné je i chirurgické řešení spočívající v ošetření vaječníku. Ženy s nadváhou by měly snížit svou hmotnost. Ženám, jimž byla prokázána rezistence vůči inzulinu, jsou během terapie podávány léky zvyšující buněčnou odpověď na inzulin.

Štítná žláza a otěhotnění

Štítná žláza má pro otěhotnění, průběh těhotenství, vývoj plodu a porod zásadní význam, a to zejména její snížená činnost, tedy hypotyreóza. Špatně fungující štítná žláza může způsobit anovulaci a je tak jednou z možných příčin potíží s otěhotněním, může být také důvodem opakovaných potratů, těhotenských komplikací, jako je například rozvoj preeklampsie i předčasného porodu. Snížená produkce hormonu stojí i za poruchou vývoje plodu, zejména jeho nervové soustavy a mozku.

Pokud má žena potíže s otěhotněním a příčinou je anovulace, je součástí vyšetření laboratorní analýza krve zaměřená na stanovení hladiny hormonů štítné žlázy. Pokud se tato příčina prokáže, je součástí léčby neplodnosti i léčba endokrinologická, zaměřená na dodání potřebných hormonů. U části žen může dojít k tomu, že žláza stačí pokrýt běžné nároky a žena bez problémů otěhotní. Pak se ale objeví problém. Je to tím, že žláza nezvládne nároky spojené s probíhající graviditou. V tomto případě musí být žena sledována až do porodu.

Zrádný „mléčný“ hormon

Prolaktin je hormon, který se projevuje ke konci těhotenství a po porodu, když nastupuje laktace. Hladiny prolaktinu se běžně nezjišťují, jeho nízké hodnoty nemají zdravotně nijaký dopad. Po porodu může nedostatečná produkce prolaktinu bránit nástupu kojení.
Jiná situace ale nastane u žen s nadměrnou produkcí prolaktinu, tedy hyperprolaktinemií. Prolaktin je hormon, který připravuje mléčnou žlázu k laktaci a produkci mateřského mléka. Jeho hladiny tak stoupají ke konci těhotenství a po porodu. V této době prolaktin přináší i vedlejší efekt – dočasně „snižuje“ schopnost ženy otěhotnět. Pokud žena plně a pravidelně kojí, prolaktin blokuje dozrávání vajíček ve vaječnících a žena neovuluje. Přestože na antikoncepční účinek prolaktinu v době kojení nelze plně spoléhat, v případě neplodnosti související s hyperprolaktinemií je prokazatelné, že za potíže je zodpovědná vysoká hladina tohoto hormonu, a vzniká tak anovulační sterilita.

K projevům hyperprolaktinemie může patřit i snížený zájem o sex, zvýšená citlivost až bolestivost prsů, může se objevit i sekrece z jednou či obou prsů. Na poruchu lze přijít vyšetřením a analýzou krve. Odběr by měl proběhnout ráno, do dvou hodin po probuzení, kdy jsou hladiny hormonu fyziologicky nejnižší. K odběru by žena měla přijít klidná, ničím nerozrušená, bez předchozího psychického vypětí. Prolaktin totiž patří mezi stresové hormony a při větší psychické zátěži fyziologicky dochází k jeho navýšení, což by mohlo laboratorní výsledky zkreslit. Trvala zvýšené hladiny prolaktinu u žen tak mohou souviset i s dlouhodobým stresem a vypětím.
Pokud se produkce prolaktinu upraví pomocí léků, má žena vysokou šanci spontánně otěhotnět. U malého počtu žen s hyperprolaktinemií je příčinou potíží malý zhoubný nádor podvěsku mozkového, zvaný prolaktinom. I v tomto případě většinou stačí farmakologická léčba.

Ideální hmotnost

Vyhublost, extrémní vyhublost až anorexie s sebou kromě jiných zdravotních komplikací přináší i potíže s otěhotněním související s poruchou ovulačního cyklu. Totéž se ale týká i žen s opačným problémem – žen s nadváhou. Proč tomu tak je?

Tuková vrstva úzce souvisí s produkcí ženského pohlavního hormonu estrogenu, po vaječnících je tuková hmota v produkci estrogenu na druhém místě. Pokud žena rychle a hodně zhubne, dochází k poruše menstruačního cyklu až k vymizení menstruace. A právě s poruchou menstruačního cyklu je spojena porucha ovulace a žena otěhotní obtížně.
Nadměrné množství tuku je naopak příčinou zvýšené produkce estrogenů a rozkolísání hormonální hladiny s následkem poruchy ovulačního cyklu. S problémem s nedostatečnou tělesnou hmotností do určité míry souvisí i nadměrná zátěž ženy. Pokud se žena věnuje nějakému vrcholovému sportu nebo je vystavena nadměrné fyzické zátěži, je velmi pravděpodobné, že u ní dojde k poruše ovulace. Oba mechanismy, jak vyhublost, tak i vysoká fyzická, spustí ochranný mechanismus, který ženě brání otěhotnět. Tělo ženy oba stavy „vyhodnotí“ jako život ohrožující a nevhodné k tomu, aby počala potomka, protože jak těhotenství, tak péče o dítě je pro organismus další zátěží navíc.