Nakopnout imunitu

Imunomodulátory mohou ovlivňovat funkce imunitního systému. Tyto látky mohou být rozličného původu, odlišují se chemickou stavbou i mechanismem účinku, které imunitu ovlivňují.
Jsou využívány preventivně i terapeuticky k nastavení imunitních funkcí na žádoucí úroveň – od jejich podpory, hlavně při infekčních onemocněních, až po jejich potlačení, například při transplantacích. Některé látky s imunomodulačními účinky mají i jisté nevýhody. Buď působí jen na některou ze složek imunitního systému, nebo vykazují nežádoucí vlastnosti, kdy mohou zhoršit průběh některých autoimunitních nebo chronických chorob.
K bezpečným a účinným imunomodulátorům patří betaglukany a nukleotidy. Jsou to látky zcela chemicky rozdílné a také imunitní systém ovlivňují zcela odlišným způsobem. Významně přispívají k udržení normální funkce imunitního systému během infekčního onemocnění, po náročném fyzickém výkonu, podporují vývoj imunitního systému v dětství a normalizují jeho funkci ve stáří.

Betaglukany

V přírodě se betaglukany vyskytují v nejrůznějších podobách. Jsou stavebními součástmi stěn buněk rostlin, hub, řas, kvasinek i některých bakterií. Tradičními zdroji betaglukanů pro imunomodulační účely jsou v euroamerické oblasti zymozan z kvasnic, obiloviny a mořské řasy. V asijské oblasti to jsou houby (šiitake, maitake, reiši) a mořské řasy.

Jakmile se betaglukany dostanou do vnitřního prostředí organismu, okamžitě proti sobě vyvolají imunitní odpověď. Znamená to, že schopnost rozpoznávat betaglukany jako potenciální patogenní znaky je zakódována u všech živočichů. Imunitní systém je rozpoznává specifickými receptory, které se nacházejí na površích imunokompetentních buněk. Po vazbě molekuly betaglukanu na buněčné receptory se okamžitě aktivuje celý imunitní systém. Stimuluje se produkce regulačních protizánětových molekul, což vyústí ve zvýšené pohlcování a zneškodnění patogenních mikrobů, virů a jiných cizorodých látek. Zároveň dochází k tvorbě specifických protilátek a toto vše je podmíněno dostatečným přísunem nukleotidů. Konečným důsledkem imunomodulace betaglukany je zvýšení účinnosti antiinfekční a protinádorové imunity.
Prokázalo se, že betaglukany zachycují volné radikály vyvolávající nádorové bujení a snižují vedlejší účinky radiačního poškození a chemoterapie (podpora krvetvorby). Jako vláknina upravují střevní mikrobiální skladbu a podporují regeneraci střevní výstelky.

Betaglukany se podávají jako potravinové doplňky, v některých případech intravenózně. Jsou také součástí řady běžných kosmetických přípravků – udržují optimální vlhkost pokožky a působí protizánětlivě. Betaglukany nejsou toxické, nevyvolávají alergii ani nemají jiné vedlejší účinky.

Nukleotidy

Nukleotidy nalezneme v jádrech buněk a v buněčných organelách jako základní stavební kameny nukleových kyselin DNA a RNA.
Nukleotidy obsažené v potravinách (hlavně v mase a luštěninách) jsou označovány jako dietární nukleotidy (dNT) – jsou důležitou a z mnoha hledisek nepostradatelnou složkou naší výživy. Využíváme je z potravy přímo. Jsou nepostradatelné pro celkovou regeneraci všech tkání (hlavně střevo, plicní výstelka, kůže krvetvorba). Pro představu, kolik dNT bychom měli přijímat, lze uvést, že jen při klidové regeneraci se u dospělého člověka během 24 hodin odbourá a je nahrazeno kolem 300 g střevních buněk a veškerá střevní sliznice se vymění jednou za tři dny. Potřeba nukleotidů pak ještě dále vzrůstá při infekčním onemocnění, kdy se rozvíjí imunitní reakce. Je-li příjem dietárních nukleotidů snížen, například při dlouhodobě převažující rostlinné stravě, hladovění nebo při onemocnění, projeví se jejich nedostatek nejen oslabením imunity, ale odrazí se především ve funkci jaterní tkáně, srdce a střevního traktu, u podvyživených dětí pak zpožděním vývoje centrálního nervového systému, imunitního systému a celkového růstu.

Obě uvedené látky podávané ve formě doplňků stravy mají zásadní význam pro nastavení správné funkce imunitního systému.