Nepříjemný reflux
Málokdo z nás nezažil nepříjemný pocit pálení v hrudi nebo v hrdle, většinou po příliš kořeněném nebo sladkém jídle. Příčinou tohoto stavu může být alkohol i stres. V zadní části hrdla nás obtěžuje nahořklá či slaná a pálivá tekutina a máme potíže s polykáním. Většinou vnímáme i bolest na prsou, za hrudní kostí nás trápí tlak. Potýkáme se s žaludeční nevolností, máme nutkání na zvracení, říháme, v ústech máme nadměrné množství slin a trpíme nadýmáním. Připadá nám, že máme zkažený dech.
Jestliže se nám stane, že cítíme, jak se část natráveného jídla vrací společně s žaludečními šťávami do jícnu, je to nepříjemné, ale ne nebezpečné. Obvykle stačí upravit jídelníček a vyvarovat se stresu. Stává-li se nám to častěji, třeba každý den nebo dokonce i nalačno, měli bychom navštívit lékaře. Příčinou našich problémů může být gastroezofageální reflux neboli refluxní choroba jícnu. Snažíme-li se delší dobu trvající nebo opakující se problémy přecházet, obtíže budou horší a úprava životosprávy už nebude stačit.
Proč k refluxu dochází?
Mezi jícnem a žaludkem se nachází jícnový svěrač. Když polkneme, otevře se, aby se sousto mohlo dostat z jícnu do žaludku. Jestliže se svěrač hodně uvolní nebo se nezavře úplně, mohou se žaludeční šťávy dostat zpět do jícnu. K uvolnění svěrače může dojít z řady příčin. Tou nejbanálnější je častá konzumace smažených nebo mastných jídel a tučného masa a mléčných produktů z plnotučného mléka. Káva a nápoje s kofeinem, alkohol a příliš ostrá jídla mohou být zase příčinou zvýšení produkce žaludečních šťáv, se kterou si nedokáže ochranný hlen na žaludeční sliznici poradit. Také silná nadváha může zvýšit tlak na žaludek a způsobit tak otevření svěrače. Nejběžnějšími spouštěči refluxu jsou ale přejídání se a spánek hned po jídle. Naopak k méně častým patří tzv. hiátová kýla, při které se mohou části žaludku protlačit jícnem do hrudní dutiny. Taktéž stres a nadužívání některých léků mohou způsobit reflux žaludečních šťáv.
Léčba a životospráva
Diagnostika onemocnění se provádí různě. Někdy stačí čtyřiadvacetihodinové měření kyselosti v jícnu. Někdy je zapotřebí provést endoskopii, tedy zavést při místním znecitlivění krku do jícnu nebo do žaludku tenkou hadičkou. Optika ukáže stupeň poškození jícnové sliznice. Při vážnějších problémech je nutné přistoupit k odebrání malého vzorku tkáně z jícnu. Léčba je založená na dodržování režimových a dietních opatření – vynechat určité potraviny a nápoje, nekouřit, co nejméně se předklánět a někdy i zhubnout. Z léků je účinný např. Omeprazol. Je nutné užívat ho ráno nalačno, většinou několik týdnů. Doplňkem léčby jsou prokinetika. Při pálení žáhy se doporučují antacida, která bychom měli užívat jen krátkodobě. Pokud selže farmakologická léčba, může lékař doporučit invazivní způsob léčby. Komplikací neléčeného refluxu jícnu totiž může být zánět jícnu, jizvení sliznice jícnu, vředy, nebo dokonce nádor.
Není možné předpokládat, že by nějaká konkrétní skupina lidí inklinovala ke vzniku refluxu. Jestliže jím však v rodině trpí rodiče i děti, lze předpokládat určitou genetickou zátěž, viníkem je ale především životní styl konkrétní rodiny včetně stravovacích návyků. K příčinám refluxu patří, jak již bylo uvedeno, sladká a dráždivá jídla, pozdní večeře, alkohol, ale také přílišná fyzická námaha nebo nadváha, která způsobuje tlaky v břiše. Problematické je, že někteří pacienti o svém refluxu vůbec vědět nemusí. Šťáv je zpočátku málo a sliny a sekrece jícnu dokážou jejich kyselost neutralizovat. Rovněž svaly dokážou částečně vracet šťávy do žaludku. Aniž bychom to tušili, sliznice jícnu mohla být drážděna a mohl zde vzniknout zánět. To bohužel může vést i k histologickým změnám, kterým se odborně říká Barretův jícen. Pokud s onemocněním pacient stále nic nedělá, mohou změny pokračovat až do dysplazie. V takové chvíli je již více než třetinová pravděpodobnost vzniku onkologického onemocnění.
