Včasné varování
Asi pět procent populace má tzv. prediabetes a mnozí o něm vůbec nevědí. Toto období probíhá většinou naprosto tiše. Pokud je objeveno, pak většinou při screeningových vyšetřeních u praktického lékaře, internisty či jiného lékaři při sledování jiného onemocnění. Jedinou možností včasné diagnózy poruchy glukózové tolerance jsou totiž krevní testy.
Prediabetes probíhá bez příznaků, teprve v pozdějším stadiu, kdy už jsou hodnoty glykemie vyšší, si můžete všimnout toho, že máte větší žízeň, chodíte častěji močit, máte jakoby rozmazané vidění, trpíte plísňovým nebo kvasinkovým onemocněním nebo jste extrémně unavení. Tento stav bývá často odhalen u predisponovaných osob – to je u lidí s obezitou, lidí, kterým bylo 45 let a nemají dostatek fyzické aktivity, nebo u těch, u nichž je v rodině diabetes II. typu. Zvláštním příznakem mohou být i oblasti tmavé kůže (akantóza), objevují se na krku, v podpaždí, na loktech, kolenou a kloubech.
Rodinná anamnéza a nadváha
K rizikovým faktorům poruchy glukózové tolerance patří rodinná anamnéza, má-li někdo v rodině cukrovku II. typu. Následuje nadváha typu „jablko“, obezita, vysoký krevní tlak a porucha metabolismu tuků. Na pozoru musí být i nastávající maminky v souvislosti s těhotenskou cukrovkou. Rizikový je taktéž syndrom polycystických ovarií, protože souvisí s inzulinovou rezistencí.
Prediabetes neznamená, že vás nevyhnutelně postihne cukrovka – dá se říci, že jde o určité varování.
Budeme-li léčit poruchu glukózové tolerance, vzniku diabetu II. typu můžeme zabránit. Neléčená či špatně kompenzovaná cukrovka s sebou přináší další komplikace. Ty se projevují postižením cév, častější je i výskyt kardiovaskulárních onemocnění, hlavně jde o zvýšené riziko infarktů myokardu a cévních mozkových příhod. Změny, které k těmto problémům vedou, se pravděpodobně vyvíjejí už v období prediabetu. Porucha glukózové tolerance se v průběhu let rozvine do cukrovky II. typu. Většinou tomu lze zabránit pouhou úpravou stravovacího režimu. Jak již bylo řečeno, většina z nás o svém prediabetu neví. Jenže už tento stav znamená riziko cévních komplikací.
Hodně záleží na tom, kolik je nám let, jaké máme zaměstnání, jestli provozujeme nějaké fyzické aktivity nebo zda se léčíme s nějakým jiným onemocněním.
Základem je pestrá strava s dostatkem všech základních živin, minerálů a vitaminů. Nutný je omezený příjem sacharidů. K pití volíme raději vodu, neslazené čaje nebo nízkoenergetické tekutiny. V období prediabetu není třeba přesně hlídat, kolik jídel denně jíte. Stačí si jen uvědomovat, co jíte. Diabetik II. typu vyrůstá na klasické české kuchyni. Dokáže-li diabetik II. typu zhubnout, upraví se obvykle hodnota glykemie do takové míry, že žádná další opatření (léky, inzulin) nejsou třeba. V období prediabetu je normalizace glykemie samozřejmě snazší.
Byla-li vám diagnostikována porucha glukózové tolerance, základem léčby je změna životního stylu. K tomu patří snížení hmotnosti při nadváze, alespoň o pět až deset procent. Pokud to prediabetik neudělá, onemocní dříve nebo později cukrovkou a bude mít předepsanou dietu. Pokud ji nebude dodržovat, dostane léky. Nebude-li nadále dodržovat doporučení lékařů, bude si nakonec muset píchat inzulin. A musí počítat s tím, že se mohou dostavit komplikace. Riziko mrtvice a infarktu jim hrozí pětkrát častěji než zdravým lidem. Mezi drsné následky patří rovněž slepota, selhání ledvin nebo amputace nohou v důsledku prokrvení dolních končetin.
Pro zjištění poruchy glukózové tolerance se běžně používají dva testy. Tím prvním je měření glykemie nalačno – při prediabetu je hladina krevního cukru mezi hodnotami 5,6-6,9 mmol/l. Pak přijde na řadu orální glukózový toleranční test. Vypijete glukózu rozpuštěnou ve vodě a dvě hodiny poté se vám změří hladina cukru v krvi. V případě prediabetu stoupá na 7,8-11,0 mmol/l. Při hodnotách na 11,1 mmol/l jde již o samotný diabetes mellitus.
Můžeme snížit riziko vzniku cukrovky?
Člověk s cukrovkou si dlouho nemusí jejích příznaků všimnout. Cukrovka zahrnuje skupinu několika typů onemocnění, kterým je společná zvýšená hladina cukrů v krvi. Jen malá část nemocných ji má vrozenou, kdy se jedná o diabetes I. typu. Většina lidí cukrovku získá vlastním přičiněním, a to nesprávnou životosprávou – pak se jedná o diabetes II. typu.
Do ordinací diabetologů se dostává čím dál více lidí mladého věku, dokonce i školáků, kterým chybí pohyb. Nejvíce nemocných je však mezi lidmi středního věku.
Na počátku změn vedoucích ke vzniku cukrovky II. typu stojí nevhodná a nepravidelná životospráva. Pokud už od dětství jíte velké množství jídel s velkým obsahem tuku a cukru, dopřáváte si sladké nápoje a místo pravidelného pohybu sedíte doma u počítače, později vás zcela jistě pohltí práce a stres s ní spojený, s odpočinkem a spánkem to také nepřeháníte, pak se kolem 40. či 50. roku věku dozvíte právě tuto diagnózu. Kromě cukrovky vám hrozí i obezita, onemocnění srdce a cév, potíže s klouby, dokonce i rakovina.
Vznik cukrovky I. typu pacient sám neovlivní – jeho slinivka břišní vůbec neprodukuje a pacient jej musí dostávat zvenčí. U cukrovky II. typu se sice inzulin stále vyplavuje, avšak z různých důvodů dochází k jeho nesprávnému využití a následnému nedostatku. Až 92 % diabetiků patří právě k diabetikům II. typu.
Inzulin (podle latinského insula – ostrov) je hormon, jehož výrobu mají na starosti malé Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní. Úkolem inzulinu je vychytávání cukru z krve a jeho předávání životně důležitým orgánům a tkáním, které jej využívají jako palivo. Je-li cukru v krvi dlouhodobě nadbytek, rozpoutají se potíže v podobě cukrovky.
Signály onemocnění
Po stavech zvýšené únavy, žízně, častého močení a úbytku na váze přicházejí další potíže, které vzbudí vaši pozornost – jde například o poruchy zrakové ostrosti, zhoršený sluch nebo svědivé kožní infekce. K méně běžným příznakům, jež mohou být způsobeny vysokou hladinou cukru v krvi, patří i záněty dásní. Méně častým průvodním znamením může být zabarvení kůže v oblasti za krkem. Způsobuje jej ztráta citlivosti na hormon inzulin. Zhruba 10-20 % lidí, u kterých je později zjištěna cukrovka, trpí postižením nervů – a to se může projevovat mravenčením, nejčastěji v dolních končetinách. Pokud se u vás uvedené obtíže objeví, myslete na to, že by mohlo jít o cukrovku, a nechte si raději „cukr“ změřit.
Neléčená cukrovka může i zabít, přinejmenším způsobuje těžká postižení nejdůležitějších systémů těla. Chronické komplikace jsou způsobeny postižením velkých cév (v srdci, mozku, dolních končetinách) i malých cév (tyto se projeví sníženou funkcí ledvin a poruchami zraku a nervů).
Nebezpečí vzniku cukrovky zvyšuje:
- Nezdravá a nepravidelná strava
- Nadbytek tučných a sladkých potravin a sladkých nápojů
- Nadměrná konzumace alkoholu
- Nedostatek pohybu, nadváha a obezita
- Příliš mnoho stresu a nekvalitní spánek
Dopřejte si dostatek pohybu. Velmi vhodnou pohybovou aktivitou je obyčejná chůze.
Zhubněte. I malý úbytek na váze zpomalí rozvoj onemocnění. V kombinaci se cvičením je redukce hmotnosti téměř dvakrát tak účinná než užívání léků. Ti, kteří cvičili třicet minut denně pět dní v týdnu a snížili svou hmotnost o sedm procent, snížili riziko vzniku cukrovky o 58 %.
Užívejte vápník a vitamin D. Podle odborných studií užívání 1200 miligramů vápníku a 800 IU vitaminu D snížilo riziko vzniku cukrovky o třetinu.
Nekuřte. Kouření zvyšuje riziko vzniku mnoha závažných onemocnění, včetně cukrovky.
Vyhýbejte se antistresovým situacím nebo je vyvažujte vhodným odpočinkem. Příliš mnoho stresu zvyšuje riziko vzniku mnoha civilizačních onemocnění
Omezte alkohol. Maximální denní dávka pro muže je 0,5 l piva nebo 2 dl vína, u žen se toleruje polovina. Pijte dostatek tekutin, tekutiny pomáhají vyplavovat škodliviny z těla.
Dopřejte si dostatek ovoce a zeleniny a omezte živočišné oleje, tučné potraviny, uzeniny a sladkosti. Předejdete tak vzniku nadváhy.
Kontrolujte diabetes. Pravidelné měření hladiny cukru v krvi může odhalit případné potíže ještě dřív, než je pocítíte.
Život diabetika
Cílem léčby diabetu je předcházet výkyvům hladiny krevního cukru a zajistit, aby byla co nejstabilnější.
I když léčba diabetu I. i II. typu za posledního půlstoletí zásadně pokročila, stále jde ale o nemoc, která je nevyléčitelná. Lékaři cukrovku nejčastěji odhalí náhodně při preventivním vyšetření z rozboru krve, protože prvním signálům – zvýšené únavě, nedostatečné erekci u mužů nebo větší žízni lidé nevěnují pozornost, nebo je přičítají jiným zdravotním problémům. Do diabetologické ambulance pak lidé musí docházet pravidelně.
Jedním z nejdůležitějších faktorů u diabetu je to, jak se pacient stravuje a jaký je jeho životní styl.
Na pozoru by se při stravování měli mít zejména lidé, kteří musejí být léčeni inzulinem. Riziko příliš vysoké hladiny krevního cukru po jídle se týká pacientů s oběma typy diabetu.
Diabetiků I. typu, kterých je u nás asi 60 tisíc, se vysoká hladina krevního cukru po jídle týká více než 90 %. Totéž platí o pacientech s diabetem II. typu, kteří se léčí inzulinem. Těch je zhruba 160 tisíc. Hladinu krevního cukru je potřeba sledovat nejen kvůli aktuálnímu zdravotnímu stavu, ale také s ohledem na pozdní komplikace diabetu. Pokud se totiž pacienti nestarají o svůj stravovací režim, nedodržují správné načasování inzulinové terapie a nekontrolují si hodnoty krevního cukru, vystavují se riziku akutní hyperglykemie a tím spojenému bezprostřednímu riziku zhoršení celkového stavu, včetně možné poruchy vědomí. Zároveň s každým zvýšením krevního cukru nad doporučené cílové hodnoty výrazně stoupá riziko pozdních komplikací diabetu s poruchou funkce důležitých orgánů.
Stravování, složení stravy a léčba inzulinem jsou ale velmi komplikovaná záležitost. Zejména u pacientů s diabetem I. typu, kde je inzulin jedinou možností léčby, se nevyhneme jeho pečlivému dávkování k jídlu tak, aby po jídle byla hodnota krevního cukru v cílovém rozmezí. K tomu jsou potřebné moderní inzuliny, moderní principy flexibilního dávkování inzulinu, spolupráce s nutričními terapeuty a zejména ochota pacientů.
V České republice se v současnosti jiná než moderní inzulinová léčba nepoužívá. Léčí se bazálními inzulinovými analogy, které mají prodloužený a vyrovnaný účinek a které se musejí užívat 20 až 30 minut před jídlem. Nově jsou k dispozici i rychlé inzulinové analogy k jídlu, které mají účinek rychlejší. Novější, rychle působící inzulin má nové složení, díky němuž se rychle vstřebává i působí, a proto je možné ho podávat bezprostředně před jídlem většině pacientů, kteří krátkodobě působící inzulin k jídlu potřebují. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že i při moderní inzulinové léčbě je třeba znát zásady flexibilního dávkování inzulinu, kdy pacient musí umět počítat sacharidy v jídle a znát svou citlivost na inzulin tak, aby si aplikoval správnou dávku.
Kolísání hladin krevního cukru
Diabetici si musejí hodnotu glykemie hlídat, protože jen tak předejdou zdravotním komplikacím. Opakované výkyvy hladiny krevního cukru ohrožují jejich zdravotní stav – mohou způsobit postižení ledvin, ztrátu zraku, mozkovou mrtvici nebo infarkt myokardu. Výkyvy hladiny krevního cukru po jídle navíc znepříjemňují každodenní život – ovlivňují pracovní výkon a celkovou kondici. Hladina krevního cukru po jídle se může dostat na příliš vysoké hodnoty například vlivem špatného načasování aplikace inzulinu. K tomu dochází, pokud pacienti nedodrží dosud nezbytný dvaceti- až třicetiminutový interval aplikace před jídlem. Velmi málo pacientů toto doporučení dodržuje, většina z nich upřednostňuje aplikaci inzulinem těsně před jídlem nebo i po něm. Pokud však pacienti nedodržují doporučené načasování inzulinu, mohou jen s velkými obtížemi dosahovat uspokojivých hodnot krevního cukru po jídle. Proto lékaři vítají možnost nové, rychlejší léčby. Moderní inzulinová léčba, při které se krátkodobě působící inzuliny aplikují těsně před jídlem, znamená pro pacienty méně plánování. Krátkodobě působící inzulin k jídlu, u kterého stačí aplikovat dávku jen několik minut před jídlem, přispívá ke správnému přesunu glukózy z krve do buněk organismu. Hladina krevního cukru, tedy glykemie, se nepřiměřeně nezvedne a pacient si drží hladiny cukru pod kontrolou.
Vyšší hodnoty krevního cukru pacienty zbytečně zatěžují, přispívají k rozvoji komplikací a někdy je nutí i k aplikaci dalšího inzulinu, což může vést až k předávkování pacienta a následné hypoglykemii, která je také velice škodlivá.
Cílem léčby diabetu je výkyvům hladiny krevního cukru předcházet a zajistit, aby byla co nejstabilnější. Moderní terapie, při níž se aplikuje inzulin k jídlu, se snaží co nejvíce napodobit fyziologickou sekreci inzulinu u osoby, která nemá diabetes.
