Tělo někdy nevoní
Nikdo z nás nemá rád zápach zpoceného těla. Proto se snažíme pot krotit všemožnými způsoby.
Na úvod je třeba poznamenat, že pocení je geniální proces, díky kterému se lidské tělo ochlazuje a předchází tak přehřátí. Každý z nás tento proces zvládá jinak – na tom, jak intenzivně se potíme a jak jsme přitom cítit, se mimo jiné podílejí také genetické dispozice nebo skladba potravy, kterou konzumujeme.
Většinou si pod zpoceným člověkem představíme muže, což je reálná skutečnost. Ženská pokožka je totiž zcela jiná. Ženy se potí méně (asi 180 ml/hod.), neboť mají menší počet potních žláz.
Muži vypotí cca 250 ml za hodinu, protože jejich potní žlázy jsou aktivnější.
Proč pot páchne? Vždyť v něm není nic, co by mohlo být tak nepříjemně cítit. Pot sám skutečně nezapáchá, těmi pravými původci zápachu jsou bakterie a kvasinky, které se množí ve vlhkém a teplém prostředí s vyšším pH. Za ostrý pach potu potom může především bakterie Brevibacterium epidermis, která má na starost rozklad tukových složek pokožky.
Není však pravdou, že pocením se náš organismus čistí. Pot je výsledkem sekrece apokrinních a ekrinních potních žláz a z devadesáti devíti procent jej tvoří voda. Zbytek jsou chlorid sodný a ionty, jako jsou hořčík, draslík, stopové prvky, aminokyseliny a také močovina. V žádném případě ale pot není kanálem, kudy z těla odcházejí toxiny. Ty z těla mizí vyměšováním. Svou činnost potní žlázy zahajují v pubertě, proto se malé děti nepotí. Potních žláz máme na těle asi pět milionů, nejvíc jich je na čele, dlaních a chodidlech, naopak žádné nenajdeme na rtech, očních víčkách, prsních bradavkách a vnějších pohlavních orgánech.
Samotný pot je tedy bez zápachu. Za ten mohou až rozkládající se bakterie, pro které je pot živným roztokem. Bílkoviny, které bakterie na tomto základu vyprodukují, nelibě voní. Základem hygieny je každodenní sprcha. Používejte při ní dobré mýdlo: přirozeně antibakteriální jsou přitom například mýdla s obsahem černého uhlí, kokosového nebo tea tree oleje, rozmarýnu nebo šalvěje či citronové šťávy.
Víte, proč jsou místa jako podpaží více cítit? Může za to ochlupení. Žlázy v podpaží a dalších přirozeně ochlupených místech produkují bílkoviny. Ty bakterie doslova milují a rychle je rozkládají. Chloupky rostou, takže nám nezbývá nic než jejich pravidelné holení nebo depilování (odstraňování voskem, estetická medicína nabízí využít k tomuto účelu laser).
V zásaditém prostředí se bakterie rychleji množí. Jakmile své kritické oblasti, kde se nejvíc potíte, okyselíte, potíže zmírníte. Po osprchování nakapejte citronovou šťávu z poloviny citronu nebo jablečný ocet na žínku a potřete jí exponovaná místa – chodidla a podpaží. Nechte uschnout a teprve pak se oblečte. Pro extra dobrý pocit můžete přidat esenciální olej z pomeranče nebo citronu, grapefruitu nebo citronové trávy.
Najděte si svůj „natural“ deodorant – mnozí výrobci deodorantů a antiperspirantů začali již vyrábět produkty bez hliníkových solí, které „uzavírají“ žlázy produkující pot, ale bohužel jsou kritizovány za možnou zdravotní závadnost. Přírodní deodoranty preferují esenciální oleje a další látky, které nedovolí bakteriím růst, omezují pocení a redukují zápach. K takovým patří například levandule, borovice, pepermint či šalvěj.
Deodoranty a antiperspiranty mohou u osob s citlivou pokožkou individuálně vyvolat alergické reakce. Hlavně kůže v podpaží se může podráždit a svědit, někdy se objeví červené pupínky, jež se změní až v mokvající puchýřky. Někdy kůže v oblasti podpaží může reagovat vyrážkou, tzv. kontaktní dermatitidou. Kontaktní dermatitidu vyvolanou deodoranty a antiperspiranty zapříčiňují v nich obsažené chemické látky. Nejčastějším alergenem, který spustí takovou reakci, bývá parfemace (parfémové složky, esenciální oleje nebo biologická aditiva).
Chodidla jsou místo, které vás může zradit, když se vyzujete z bot třeba na návštěvě nebo v práci. Příčinou nevábně vonících nohou jsou bakterie živené ve vlhkém a teplém prostředí. Ideální pro vznik plísní a zápachu jsou uzavřené neprodyšné boty a ponožky, které neodvádějí pot. Často jsou přítomné bakterie Brevibacterium, které se živá mrtvými kožními buňkami a během svého růstu produkují plyn se sírovým zápachem. V uzavřené obuvi počet těchto bakterií narůstá geometrickou řadou.
Udržujte nohy dokonale čisté a suché. Z přírodních prostředků pomůže zásyp na bázi kukuřičného škrobu. Při podezření na plísňovou infekci použijte protiplísňové prostředky s obsahem tolnaftátu, výtažky z ořechu černého, tea tree oleje nebo dalších látek zamezujících šíření plísní. K ošetření nohou používejte esenciální oleje s obsahem cedrového dřeva, tymiánu či dobromysle. Aplikujte je přímo na očištěnou a osušenou pokožku nohou.
Jídlo má vliv na to, jak nám voní, či nevoní dech, ovlivňuje ale také náš tělesný odér. Pokrmy, jako jsou brokolice nebo zelí, obsahují síru, která se potem dostává z těla. Tělesný pach zhoršují rovněž aminokyseliny v červeném mase a cholin obsažený v rybách. Naproti tomu existují látky v potravě, které tělesný pach zjemňují.
