Nebezpečí u vody

V létě se těšíme na vodní radovánky, a mnohdy přeceňujeme své síly. I zkušeným plavcům může hrozit nebezpečí.

Utonutí je bohužel nejčastější způsob úmrtí při sportování či letních radovánkách ve vodě, nejvíce případů je ve věkové kategorii 15 – 19 let. Statistika ale říká, že  největší riziko tonutí je u dětí ve věku 1-4 roky, proto u vody důsledně své ratolesti hlídejte.
Při tonutí polykáme vodu, může nastat křečovité stažení hrtanu (laryngospasmus) a následně dochází ke vdechování tekutiny do plic, čímž se snižuje množství kyslíku v krvi, ve tkáních a naopak vzrůstá hladina oxidu uhličitého v organismu. Voda, která vnikla do plic, poškozuje plicní tkáň. To vše vede ke snížení tepové frekvence a následně k srdeční zástavě v důsledku nedostatku kyslíku. K tonutí dochází v důsledku úrazu, infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, alergické reakce, křeče (či epilepsie), bohužel též v důsledku užití alkoholu či drog a přecenění svých sil.

Uměli byste poskytnout první pomoc? Dnes se již nerozděluje tonutí na „suché“ (voda se nedostala do plic) a „mokré“ (voda se dostala do plic) či na tonutí ve sladké či slané vodě. Pro první pomoc tento fakt nemá žádný význam., postup je ve všech případech stejný.
Tonoucího ihned vytáhněte na břeh. Je-li podezření na poranění páteře, snažte se s člověkem manipulovat co nejšetrněji, ideálně ve více lidech. Pokud se tonoucí nedokáže zachytit záchranného kruhu nebo provazu, doplavte k němu, ale nechte si odstup zhruba dva metry, aby vás v panice nestáhl pod vodu, podejte mu záchranné pomůcky, kterých se může chytit, a dopravte ho ke břehu.
Je-li člověk v bezvědomí, reagujte rychle, do vody neskákejte, ale vstupujte, aby se vám neponořila hlava a neztratili jste kontakt s tonoucím. Otočte ho na záda, dlaněmi chytněte hlavu a odtáhněte ho ke břehu. Nesnažte se z člověka vylévat vodu, která mu vnikla do žaludku či plic. Vyčistěte dutinu ústní a následně pokračujte podle jeho stavu. Je-li člověk v bezvědomí, ale normálně dýchá, uložte ho do zotavovací polohy a kontrolujte dýchání. Při bezvědomí a absenci dýchání okamžitě zahajte resuscitaci.

Ve vodě se můžeme i zranit

Existuje několik možností zranění ve vodě. Mezi nejvážnější patří poranění páteře při skoku do (zpravidla neznámé) vody, mezi méně vážné řadíme pořezání či šlápnutí na ostrý předmět. U moře se můžeme setkat také s požaháním medúzou či bodnutím mořským ježkem.
Při poranění při skoku do vody je třeba jednat urychleně, aby nedošlo k utonutí. Při vstupu do vody ale nevytvářejte velké vlny. Pokud se zraněný nachází obličejem dolů, šetrně jej otočíme na záda. Je-li dotyčný v bezvědomí a nedýchá, rychle ho dopravíme na mělkou vodu a pokusíme se jej vyndat na břeh tak, aby nedošlo k rotaci páteře (aby páteř zůstala ve své ose), ihned zahájíme resuscitaci.
Vždy je lépe, pokud se na záchraně podílí více lidí a každý fixuje určitou část těla. Jsme-li sami a člověk je při vědomí, dopravíme ho ke břehu, podporujeme ho ve vodě a počkáme s vytažením na břeh na záchranáře (aby nedošlo k většímu poškození páteře).

Dojde-li k pořezání, střep či jiný předmět uvíznutý v ráně lehce opatrně vytáhneme – předměty zabodnuté hluboko v ráně nevytahujeme! Ránu obvážeme okolo daného předmětu a dáme si pozor, abychom předmět nestlačili více dovnitř. Pokud v ráně nic nevězí, vydezinfikujeme ji, obvážeme nebo zalepíme.

Poranění medúzou může být nebezpečné. Objeví se náhlá pálivá bolest na kůži, která v místě požahání chapadlem zčervená. Zraněné místo svědí, svrbí a dochází k jeho tuhnutí. Těžší stavy může doprovázet horečka, zvracení, svalová slabost i potíže s dýcháním. Poraněné místo omyjte mořskou a následně octovou vodou. V těžších případech nebo alergické reakci volejte lékaře.
Při šlápnutí na mořského ježka dochází ke vzniku mnoha bolestivých ranek a často k jejich infekci. Odstraňte ostny a dávejte pozor, aby se v ráně nezalomily. Ránu vydezinfikujte. Objeví-li se zarudnutí či hnis, musíte navštívit lékaře.