Očkování je nezbytné

V ČR máme údajně jeden z nejlépe propracovaných očkovacích kalendářů na světě. Nemusíme se bát záškrtu, černého kašle ani obrny. Přesto se v poslední době kolem očkování objevují diskuse a přibývá i jeho odpůrců – v ČR jde zhruba o 7-8 % obyvatel.
Podle Světové zdravotnické organizace zachrání očkování na světě ročně dva až tři miliony lidí. Vakcinace zachrání každou minutu pět dětských životů.

K základnímu očkování v průběhu let přibyly vakcíny zamezující dalším nebezpečným nákazám. A k tomu ještě máme možnost volitelných vakcín, například proti chřipce, klíšťové encefalitidě, pneumokoku, rotaviru či spalničkám. Právě ty se dostaly v uplynulém období do popředí zájmu: kvůli nedostatečné proočkovanosti obyvatel se u nás musíme vyrovnávat s epidemií, jež dosud neměla obdoby. Ke komplikacím spalniček, což se týká asi 30 % pacientů, patří infekce ucha, zápal plic, vážná onemocnění očí, dokonce i zánět mozku. V ohrožení jsou zejména děti do pěti let a dospělí nad 20 let věku.
Co se týká spalniček, existuje souvislost mezi nízkou proočkovaností populace a nárůstem počtu nemocných. Kromě států, kde je omezená možnost očkování, se spalničky rozmohly také například na Ukrajině nebo ve Francii, tedy v zemích, kde lidé mají v očkování nízkou důvěru. Konkrétní infekce spalniček se k nám dostala od lidí, kteří do ČR přijeli za prací a jejichž zemích je nízká proočkovanost. Právě epidemie spalniček je podle odborníků jasným důkazem, jak by to dopadlo, kdyby se zrušilo stávající očkování. Kdybychom byli všichni proočkovaní, ušetřilo by to také obrovské finanční prostředky vynakládané na léčbu nemocných.

Princip očkování

Očkovací látka je tvořena malým množstvím oslabených nebo usmrcených bakterií, virů či jejich částí, které nejsou schopny vyvolat onemocnění jako takové. Aby se dostalo do těla, potřebují nosnou látku, která se nazývá adjuvans. Tělo si očkováním vytvoří proti danému mikroorganismu protilátky a v případě, že se s onemocněním člověk v budoucnu setká, je na boj s ním připraven. Nemoc buď nepropukne vůbec, nebo jen v mírné formě. V současnosti existují účinné vakcíny proti více než třiceti druhům infekčních onemocnění. Díky očkování došlo nebo dochází k vymýcení takových nebezpečných infekcí, jako je tuberkulóza nebo meningitida.

Inaktivované vakcíny obsahují „mrtvé“ mikroorganismy, jejichž antigenní povrch vyvolává imunitní reakci (cholera, černý kašel, chřipka, hepatitida A).
Živé oslabené vakcíny obsahují živé mikroorganismy, které jsou upravené tak, aby nemohly vyvolat onemocnění (příušnice, zarděnky, spalničky).
Subjednotkové vakcíny – jde o poměrně širokou skupinu vakcín, která zahrnuje očkovací látky obsahující části mikroorganismů, látky vyrobené rekombinantní technikou (acelulární vakcíny proti černému kašli a hepatitidě B).

Některé vakcíny mohou obsahovat zbytkové, bezpečné množství formaldehydu, který se používá při výrobě k potlačení aktivity mikroorganismů či k zabránění mikrobiálního znečištění. Jde například o vakcínu proti dětské obrně, hepatitidě typu A nebo tetanu. Formaldehyd je důležitou součástí lidského metabolismu. V každém 1 ml krve lze najít zhruba 2,5 mg této látky. V krevním oběhu dítěte koluje přibližně 1,1 mg formaldehydu. Toto množství je nejméně pětkrát vyšší než množství obsažené ve vakcínách (0,2 mg). Některé vakcíny obsahují hliník – stejně jako voda, vzduch či dětské příkrmy. Maximální bezpečná hladina hliníku je 2 mg/kg hmotnosti na den. Množství hliníku ve vakcíně této hladiny nikdy nedosáhne: v průběhu šesti měsíců života obdrží dítě zhruba 2,8-4 mg hliníku z vakcín. Ve stejné době přijme na 10 mg hliníku z mateřského mléka a ještě mnohem více z dětské výživy.

Pokud něco reálně po očkování hrozí, bude to alergická reakce. Proto zůstávají očkovaní půl hodiny v čekárně. Po očkování také dochází k lokální reakci, k zatvrdnutí, zarudnutí či bolesti v místě vpichu, přidává se zvýšená teplota, únava či rozmrzelost očkovaného dítěte. Do jisté míry to svědčí o tom, že tělo zaujalo obrannou reakci a vytváří protilátky. Možné nežádoucí účinky vakcinace jsou včetně frekvence jejich výskytu povinně uvedeny v příbalovém letáku vakcíny. Výskyt nežádoucích účinků vakcinace monitoruje Státní ústav pro kontrolu léčiv, jemuž jsou očkující lékaři povinni nežádoucí účinky hlásit. Dále provádějí hlášení samotní výrobci vakcín. Hlásit nežádoucí účinky může kdokoli, kdo se o takovém účinku dozví.

Studium výzkumu a vývoje nové vakcíny trvá obvykle deset až třicet let. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. V Evropě má tuto roli Evropská léková agentura. Studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který schvalují kromě Evropské lékové agentury ještě Státní ústav pro kontrolu léčiv a etické komise. I poté se bezpečnost vakcíny sleduje v takzvaných postlicenčních studiích.

Proč očkovat?

Za poslední léta se podařilo díky očkování globálně snížit počet případů:

  •          černého kašle o 94 %
  •          mozkové obrny o 99 %
  •          záškrtu o 93 %
  •          zarděnek o 96 %
  •          tetanu o 89 %

Plošné očkování je možné ukončit pouze u nemocí, které jsou vymýceny celosvětově. Zatím jde o pravé neštovice, v blízké budoucnosti snad můžeme očekávat vymýcení dětské obrny. Ukončí-li se očkování, začne narůstat procento populace, jež nebude proti danému onemocnění dostatečně chráněna. Při kontaktu s onemocněním začne opět docházet k epidemiím. Navíc některé infekce nejdou šířeny pouze mezi lidmi, ale přenos je umožněn zvířaty či organismy přežívajícími v půdě. Není tedy možné je vymýtit a bude nutné proti nim trvale očkovat.

Nové vakcíny

Co se týká vývoje nových vakcín, jde spíš o stabilní situaci. Složení vakcín je stále stejné, obecně se omezuje množství přídatných, stabilizačních látek.
Očkování budoucnosti? To je například vakcína proti pásovému oparu, který vzniká opětovným uvedením do aktivního stavu viru planých neštovic, takzvanou reaktivací. Je to velice nepříjemné, roky trvající onemocnění, jež se projevuje velmi silnou bolestí.

Přestože vývoj vakcín jde pořád kupředu, stále je tady globální hrozba infekčních onemocnění. Například meningitidou onemocní každý rok 2,8 milionu lidí na celém světě. Meningokokové meningitidě podlehne na světě každých osm minut jedna osoba – nemocný člověk může umřít do čtyřiadvaceti hodin. Jeden člověk z deseti nakažených zemře, jeden člověk z pěti přeživších má trvalé následky.

V současnosti se vědci zaměřují na vývoj vakcín, které zabraňují akutnímu zhoršení potíží, například u chronické plicní obstrukční nemoci. Ve stadiu klinických studií je terapeutická vakcína proti žloutence typu B nebo vakcína proti vzteklině. Vědci v Indii vyvíjejí vakcínu proti tuberkulóze, která má poskytnout lidem dlouhodobou ochranu. V současnosti je možné se nechat očkovat proti TBC vakcínou, která je však určena pro rizikové pacienty. Její účinnost se pohybuje okolo osmdesáti procent. Poměrně novým trendem je očkování těhotných. U fyziologického těhotenství se doporučuje očkovat v posledním trimestru těhotenství. Očkováním je chráněna matka, ale i plod až do té doby, kdy je možné jej očkovat po narození.

Proč se očkovat v dospělosti

Významným důvodem, proč očkovat v dospělosti, je ztráta ochrany z očkování v dětství a stárnutí imunitního systému a klesající schopnost ochrany před infekčním onemocněním. Některá infekční onemocnění, kterým můžeme předcházet očkováním, bývají ve starším věku navíc spojena s výskytem někdy i těžkých komplikací, hospitalizací nebo úmrtím. Velice podceňované je očkování proti klíšťové meningoencefalitidě – ta proběhne u dětí většinou mírněji než u starší, rizikovější populace, která je napadením klíštětem více ohrožena. Jde o typické onemocnění volného času – starší lidé jsou v důchodu, chodí na houby, zahrádkaří. Proočkovanost je však bohužel asi čtvrtinová. Starší lidé by se měli nechat očkovat také proti pneumokokům a proti chřipce.
Pneumokoky se šíří kapénkovou infekcí, tedy kašlem a kýcháním, ale nákazy je možná i slinami. Svým nosičům nezpůsobuje problémy, dokud nedojde k oslabení obranyschopnosti organismu, například při viróze. Pak mohou proniknout do dalších částí těla a způsobit závažnou infekci.
kKomě výše zmíněných vakcín je třeba myslet i na to, že nám s věkem dobíhá ochranná funkce očkování proti dětským nemocem. O možnostech vakcinace se může každý poradit nejen u svého praktického lékaře, ale i v některém z očkovacích center.