Zářivý úsměv
Bělostný úsměv vyvolává představu mládí a zdraví. Není každému dán a někdy stojí mnoho úsilí udržet zuby v co nejlepším stavu. Bohužel stále méně lidí věnuje právě zubům zaslouženou pozornost, i když si už dnes uvědomujeme, že nám nehezké zuby mohou uškodit i ve společenském či profesním měřítku.
Zubní protézy a můstky se vyráběly již kolem roku 700 př.n.l. Etruskové zapouštěli náhradní zuby do zlatých držáků a chybějící chrup nahrazovali hlavně v místech, která jsou vidět při mluvení. Trhání zubů bylo ve starověku velmi bolestivou záležitostí (používalo se i jako trest), ošetřující často pacientovi vyrval i část čelistní kosti a dásně. Zuby se trhaly holou rukou nebo různými kleštěmi (zmiňuje se o nich už Hippokrates 459 př.n.l.).
Lékaři však již tehdy bolavé zuby nejen trhali, ale snažili se je také různými způsoby zachránit. Jeden z otců stomatologie, Aulus Cornelius Celsus, doporučoval trhat zuby, až když se viklají, a radil je dobře čistit. Zuby si pomocí párátka ošetřovali staří Řekové i Římané, Číňané už měli zubní kartáčky.
Dnes patří k zubní hygieně mnoho dalších dentálních vymožeností, které málokdo využívá. Dočasné zuby se všechny zakládají nitroděložně, jejich mineralizace začíná v 5. měsíci vývoje lidského plodu a dokončuje se po narození. Prořezávání dočasných zubů probíhá od 6. do 30. měsíce věku dítěte. Koncem prvního roku má dítě mít osm zubů, koncem druhého roku 16 zubů a do 2 ½-3 let má mít dítě dvacet zubů, to je kompletní dočasný chrup. Základy pro stálé zuby se vytvářejí jednak již během nitroděložního vývoje, jednak až po narození. K mineralizaci stálých zubů dochází až po narození dítěte, prořezávání stálých zubů probíhá v dlouhém časovém intervalu, zuby moudrosti se prořezávají až po 18. roce. Kvalita chrupu dítěte do značné míry závisí i na stravě matky během těhotenství.
V jakém věku by si děti měly začít čistit zuby? Už od prvních prořezaných zoubků je třeba o zoubky pečovat. Používáme smotek vaty na špejli namočený v pitné vodě. Výborné jsou masážní „kartáčky“, které se navlékají na prst a výborně masírují nateklé dásně. Leckdy ovšem riskujete bolestivé skousnutí! V současné době se objevily speciální kartáčky pro miminka – od šestého měsíce.
Základními příčinami vzniku zubního kazu a onemocnění dásní jsou bakterie obsažené v měkkém zubním povlaku. Bakterie osídlují ústní dutinu kojence již v nejútlejším věku a jejich zprostředkovatelem jsou mimo jiné ústa osob, která jsou v tomto období s dítětem v intimním kontaktu. Není proto vhodné ochutnávat kojenci jídlo z téže lžičky, kterou je krmeno, olizovat mu dudlík, který vypadl z pusinky. Dalšími nevhodnými návyky jsou dudlík namáčený v medu, marmeládě nebo přislazované polévky a čaj. S pravidelným čištěním za pomoci zubního kartáčku a pasty se doporučuje začínat kolem druhého roku věku dítěte. Chování rodičů a jejich vztah k ústní hygieně jsou pro děti nejlepším příkladem.
Zuby je třeba čistit minimálně dvakrát denně a to tak, aby zuby byly dokonale zbaveny zubního plaku. Tah kartáčku by měl směřovat od dásní směrem k vrcholu korunky, jde o stíravý pohyb. Tak se mohou vyčistit i mezizubní štěrbiny. Když to nezvládnete, čistěte si zuby drobnými kroužky. Nejhorší je pohyb pravolevým nebo hornodolním směrem, protože odhaluje krčky.Čištění zubů kratší než dvě minuty není dostatečné. Je důležité věnovat pozornost mezizubním prostorům. Používání párátek má své opodstatnění, pokud si nemůžeme chrup okamžitě řádně vyčistit.
Velkou pozornost věnujeme koupi zubního kartáčku. Trend je malá hlavička, která pokryje dva zuby naráz a dostane se i úplně dozadu. Na problémové dásně volte měkké (soft), na bezproblémové dásně středně tvrdé (medium) štětiny. Tvrdé (hard) se přestávají vyrábět – neprospívají dásním. Kvalitní kartáček má 1700 štětin. Kartáček měňte, jakmile se objeví známky opotřebení, ale nejpozději po dvou měsících. Důvodem výměny jsou bakterie, které se v kartáčku zabydlí. I když ho proplachujete, vždy v něm nějaké zůstanou.
Mezizubní kartáčky odstraňují bakteriální plak těsně u dásní. Používají se bez pasty nebo s antibakteriálním gelem, který zabraňuje přenosu bakterií mezi mezizubními prostorami. Kartáček nasadíme kolmo k mezeře, jemně vtlačíme, stačí 2-3krát vodorovně protáhnout. Nepohybujeme jím nahoru-dolů. Velikost tohoto kartáčku je dána velikostí mezer: od 0,4 do 1,1 mm. Proto si nechte u zubaře mezery změřit. Tyto kartáčky však nejsou vhodné pro ty, kdo mají citlivé zubní krčky. Při dlouhodobém používání mohou vzniknout škvíry mezi předními zuby (upilují se papily dásní).
Dentální (flossovací) nit. Její užívání není zcela jednoduché. Začátečníci zvolí tzv. flossovací pásku. Je plochá (může být mentolová, fluoridová) a zavádí se jemně pilovitým pohybem do mezery. Vyndává se pilovitě vzhůru podél zubu. Mírně pokročilí mohou použít dentální voskovanou nit (teflonová se netřepí). Není v řezu kulatá, proto ji nenahrazujte vyšívací bavlnkou. Nit setře víc plaku než páska, ale pozor na převislé, špatně udělané plomby. Velmi pokročilí užívají nevoskované dentální vlákno. Vypadá jako nepředená příze a setře nejvíc plaku. Hodí se na zdravé zuby. Pokud o něco zadrhnete a nemůžete nit či pásku vyndat, netahejte ji silou vzhůru. Stačí pustit za jeden konec a nit vyvléknout. Když nit při dotyku se zubem vrže, znamená, že je bez plaku.
Zubní pasta je oproti kartáčku ten méně „důležitý partner“. Každá zubní pasta je tvořena ze 75% vodou a zvlhčovaly, asi z 20% brusnými prostředky, z 1-2% pěnicími prostředky a příchutěmi, pufry (roztoky udržujícími kyselost), barvivy, plnidly a fluoridem. Za významný pokles kazivosti zubů ve vyspělých zemích v posledních letech vděčíme rozšířenému používání fluoridovaných zubních past. Některé zubní pasty jsou slané, protože obsahují jedlou sodu – hydrogenuhličitan sodný. Tato látka má schopnost výrazně snížit koncentraci kyselin narušujících povrch skloviny. Používá se i při profesionálním čistění zubů.
Obnažené zubní krčky se projevují zvýšenou citlivostí na chlad, teplo, sladká a kyselá jídla. Účinné látky obsažené v zubních pastách pro citlivé zuby snižují tuto vnímavost dvěma způsoby – buď napomáhají uzavření kanálků na obnaženém povrchu zuboviny, kterými se vedou impulsy k zubnímu nervu, nebo snižují nervovou dráždivost. Některé pasty mohou zpomalit tvorbu zubního kamene, nedovedou ho však zlikvidovat docela. Zubní pasty proti paradentóze by se měly po vyčištění pouze vyplivnout, nevyplachovat vodou, aby účinné látky mohly působit. Pasty s fluoridem se nehodí pro malé děti. Neumějí dokonale vyplivovat a pastu spolykají, což jim neprospívá. Předávkování se projevuje neodstranitelnými skvrnami na sklovině. Na pigmenty přichycené na povrchu zubu, jejich původci jsou nejčastěji nikotin, káva, čaj nebo červené víno, zabírají tzv. bělicí pasty. Obsahují např. přírodní minerál Perlite (bělí a leští) nebo komplex posilujících látek Protegen, který vrací zubům přirozenou barvu. Některé pasty bělí zuby pomocí enzymů, výrazně bělicí účinek mají pasty s peroxidem. Lékaři ale varují před jejich častým používáním. Poslední výzkumy totiž ukázaly, že mohou poškozovat dásně a sliznice. Pokud se rozhodujete mezi pastou a gelem – rozdíl je pouze v konzistenci. Pasty mají lepší brusný účinek, gely obvykle dodávají delší pocit svěžesti.
Ústní vody patří mezi zpříjemňovadla. Jsou bez alkoholu (nevysušují sliznici) i s alkoholem, bělicí (jen u stomatologa pro vyšší obsah peroxidu), dezinfekční, s vitaminy, s fluoridem proti zánětu paradontu. Většina vod je neředěná – stačí jen vykloktat.
Pokud se vám po čištění zubů objevilo na kůži v okolí úst zarudnutí, nejspíš jde o tzv. perorální dermatitidu, která je alergickou reakcí na fluor nebo pěnidlo SLS (sodium lauryl sulfát) obsažené v zubní pastě. Proti zápachu z úst (halitóze) způsobenému bakteriemi a kvasinkami na jazyku: kartáček na jazyk. Úkon, který patřil jen k jogínským očistným rituálům, má místo i v moderní hygieně. Operativa proti zápachu z úst: antibakteriální kapky s příchutí bez alkoholu a bez cukru, takže se hodí i pro diabetiky. Jedna kapka účinkuje půl dne a odstraní z dechu pach acetonu, alkoholu, kávy.
