Nemoc z nedostatku lásky

Kdo by dnes neznal obrázky krásných super štíhlých žen, které jsou úspěšnými manažerkami, obdivovanými, bezchybnými i v soukromém životě. Pouze takovým křehkým bytostem vše vychází…

Začneme-li svému vzhledu přikládat příliš velkou důležitost, může se stát, že se náš život scvrkne pouze na úvahy o jídle, o tom, kolik vážíme, budeme znát zpaměti kalorické tabulky. Uvádí se, že takový stav je podobný závislosti na drogách.

Příčina onemocnění

Mentální anorexie byla dlouho považována za okrajový problém. Málokoho by napadlo, že se jedná o závažné dlouhodobé až chronické onemocnění, které se až v 50% vrací a může končit i smrtí. Mentální anorexie je psychické onemocnění, které patří do skupiny poruch příjmu potravin. Charakteristická je pro ně neustálá obava z tloušťky a úmyslné ubývání na váze, nevyhnutelně vedoucí k podvýživě různé závažnosti.

Jak se stav postiženého zhoršuje, objevuje se řada vážných vedlejších účinků, které trpělivě snáší, jen aby zůstal štíhlý. Jsou to deprese, úzkost, nespavost, neplodnost, chudokrevnost, zácpa, pocení, nízký krevní tlak.

Tato nemoc obvykle začíná kolem 17. roku, stále častěji se však objevuje i u daleko mladších dívek s nástupem puberty (kolem 12 let) a ve druhé vlně pak u zralých žen, které nejsou spokojeny se svým tělem (kolem 40 let). Statistiky odhadují, že muži – zvlášť mladí, ambiciózní profesionálové – jsou také ve zvýšené míře náchylní k této nemoci. Váha anorektiček bývá o 15% nižší oproti očekávané normě pro daný věk a výšku.

Oběti nemoci

Anorektičky jsou velmi citlivé, inteligentní a ambiciózní dívky. Lehce podléhají sugesci. Mnohdy stačí jen nevinná poznámka ohledně jejich postavy a už začínají hubnout. Oběťmi anorexie jsou děti přehnaně starostlivých rodičů, anebo naopak těch, kteří se dětem příliš nevěnují. V prvním případě chtějí děti naplnit přehnané očekávání svých rodičů a v druhém se snaží o upoutání pozornosti. Zvláště dospívající dívky mohou mít pocit ztráty kontroly nad svým tělem, když začínají menstruovat a jejich tělo nabývá ženských tvarů. Nejsou schopny akceptovat své dospívání, zvětšující se prsa a boky. Jsou šťastné, když jim vymizí menstruace a přestanou růst prsa. Nemoc s sebou přináší i snížení sebevědomí nebo narůstající pocit, že je nutné se za své tělo a nemoc, kterou trpí, stydět. V mnoha případech může anorexie vyvolat i předčasné stárnutí kůže a vypadávání vlasů a zubů. Nedostatek stravy a tekutin pak může vážně poškodit činnost srdce a ledvin. Anorektičky často trpí závratěmi, bolestmi hlavy, únavou. Trápí je zimnice, mdloby a mohou onemocnět osteoporózou. Krajní vyčerpání organismu může způsobit smrt.

Paradoxem je, že lidé postižení anorexií jsou jídlem posedlí a pociťují potřebu jej vařit. Rádi si počtou v kuchařce nebo studují jídelní lístky.

Bulimie

Téměř čtyřicet procent těch,kdo mají anorexii, onemocní později i další mentální nemocí související s jídlem. Jde o bulimii, tedy nekontrolovatelný a nezvladatelný hlad. Dospělý člověk denně přijme kolem dvou až tří tisíc kalorií, ale bulimička dokáže spořádat deset až patnáct tisíc kalorií v jednom jídle. Po útoku vlčího hladu ale přijde pocit viny. Bulimička jej řeší tím, že užívá projímadla nebo se snaží vyvolat zvracení. V další etapě nemoci se pak začne přejídat jenom produkty, které může snadno zvrátit. O této nemoci lze uvažovat tehdy, když se záchvaty přejídání objevují nejméně dvakrát týdně v průběhu tří měsíců.

Člověk postižený bulimií trpí kromě záchvatů přejídání i sníženým sebevědomím a chronickou nespokojeností se svým vzhledem. Bulimičky nedokážou ovládnout své emoce. Reagují zkratově a neumějí si poradit s panikou ani stresem.

I bulimičky dovedou svou nemoc celé roky skrývat. Žena polyká stále větší porce jídla, častěji zvrací nebo používá stále silnější projímadla a odvodňující léky.

Důsledkem velké ztráty tělesných tekutin a výživných látek jsou pak narušené hospodaření těla s vodou, poruchy činnosti střev nebo úporné zácpy. Žaludeční šťávy, které se dostávají do úst při pravidelném dávení, také rychle ničí zubní sklovinu. Mezi nemocnými bulimií je velké procento sebevrahů.

Jak odhalit nemoc

Často si ani nejbližší nevšimnou, že mají doma anorektičku či bulimičku. Tyto poruchy lze vystopovat podle náhlých změn jídelních návyků. Anorektičky postupně omezují škálu jídel, kterou jsou ochotny jíst, drží přísnou dietu, i když dosáhly ideální váhy, ani si neuvědomují, že jsou hubené.

Bulimii můžete mít, reagujete-li na stres nekontrolovatelným hladem, často a nadmíru se přejídáte, až je vám z toho nevolno, po jídle se nutíte ke zvracení nebo užíváte projímadla, opakovaně a v krátké době hubnete nebo přibíráte více než deset kilogramů.

Postižené nosí většinou volné oblečení. Nejprve aby zakryly svou „tloušťku“, později na kost vyhublé tělo. Tiché, nenápadné chování, nezájem o okolní „svět“, uzavírání se do sebe a celková izolace – to jsou další z projevů nemoci.

Všemožné diety se staly součástí našeho života. Podle dosavadních studií zvyšuje dieta riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie zhruba osmkrát. Jestliže se omezujeme tak, že přestáváme jíst, děláme největší chybu. Náš metabolismus se zpomaluje a v podstatě veškeré jídlo, které sníme, si pro jistotu ukládá, aby až bude trpět hlady, měl z čeho brát. Základem je jídlo v malých porcích každé dvě hodiny. To je ten zázrak, který nám pomůže hubnout. Náš metabolismus bude pracovat, nebude ukládat, a pokud se začneme víc hýbat, bude si brát ze zásob tuku.

Léčba nemoci

Mentální anorexie a bulimie jsou často „nerozlučnými kamarádkami“. Léčba je obtížná, protože k úspěchu je nezbytná spolupráce pacienta, což se málokdy podaří. Obě nemoci mají svůj základ v lidské psychice a odtud také začíná léčba. Lehčí formu lze léčit ambulantně, těžší stadia vyžadují pobyt v nemocnici se zajištěním umělé výživy sondou nebo infuzemi. Léčba bývá doplněna o psychiatrickou či psychologickou terapii. Třicet procent se vyléčí, u dvaceti procent se stavy opakují, u deseti se projeví psychiatrické onemocnění ( schizofrenie, deprese), sedm procent nemocných umírá.

Mějte se ráda taková, jaká jste. Těla prezentovaná v médiích nejsou realitou. Tělo potřebuje v rozumné míře všechno, takže nedělte potraviny na zdravé a „špatné“, neničte se neustálým počítáním kalorií. Vaše rodina i blízcí, chtějí mít vedle sebe osobu, se kterou jim bude dobře, ne vyhublou neurotičku plnou hysterických emocí.