Jedináček to nemá lehké

Jedináčků u nás výrazně přibývá, ženy se více věnují své kariéře a první dítě porodí ve třiceti nebo později. Jedno dítě se dá zvládnout, aniž by byla vážně ohrožena kariéra, více dětí by ji však už ohrozilo. Jedno dítě také nezničí rodinný rozpočet.

Kolik dětí?

Důležitá je otázka, proč je jedináček jedináčkem. Může to totiž mít dvě příčiny: rodiče si přáli mít více dětí, ale ze zdravotních důvodů (většinou) další děti mít nemohli. V tomto případě se na takové dítě upírá veškerá láska a pozornost nejen rodičů, ale všech dospělých v jeho okolí. Tyto děti pak mají celý život problém zbavit se egocentrického pohledu na sebe sama. Další příčinou, proč je dítě jedináčkem, je, že rodiče si přáli pouze jedno dítě. Takový jedináček je pak vychováván velice přísně a podle předem promyšlených a stanovených rodičovských osnov. Tito lidé jsou v dospělosti na první pohled velmi milí, přizpůsobiví, vyrovnaní, ale vnitřně cítí vzpouru. Právě po nich se totiž vždy vyžadovalo, aby rychle vyrostli, aby byli dříve dospělými. Vždy se od nich očekávalo více než od ostatních a oni tuto zodpovědnost cítí. Tyto děti pak mohou být navenek schopné a zběhlé v životních situacích, ale uvnitř mohou pociťovat strach a nejistotu, že vše nezvládnou, že nejsou tak dobré, že jsou příliš rozmazlené, než aby splnily očekávání druhých.

Jedináček pod lupou

Jedináčci jsou často vystaveni tlaku okolí, protože v lidech jsou neustále zakořeněny mýty o jejich chování. „To je typický jedináček,“ říká se, když dítě brání své vlastnictví, prosazuje se nebo trvá na svých právech. Ale to je nesmysl, protože stejně se chovají i děti vyrůstající se sourozenci, a dokonce mnohem častěji než malí jedináčci. Je to otázka povahy – některé děti se podělí rády, jsou daleko družnější, milují vrstevníky a jiné, které mají větší snahu se prosadit. Je úplně jedno, jestli je to jedináček nebo ne.

Často slýcháme, že jedináčci jsou sobečtí, netolerantní, nedovedou jednat s lidmi. Na druhou stranu jsou ale houževnatější než ti, co mají sourozence. Uvedené osobní vlastnosti nejsou vždy spojeny s tím, jestli dítě vyrůstá jako jedináček nebo v početné rodině. Je jasné, že jedináčci mívají pro rozvoj jiné podmínky než ostatní děti. Některé podněty dostávají jednodušeji, k jiným se musejí propracovat složitější cestou. Víc si povídají s dospělými, nemají se s kým dělit, ale také se prát, žárlit, soupeřit. Rodiče tak musí dodat všechny podněty, aby jejich jedináček vyrůstal jako dítě, který sourozence má.

Jedináčci jsou stále v centru pozornosti. Rodiče při výchově jedináčků chybují buď přehnanou péčí, nebo naopak nepřiměřenými nároky. Rodiče dětem vše prominou, dítě stále obdivují, rozmazlují, vše mu koupí. Z takového dítěte obvykle vyroste jedinec nesnesitelný pro okolí. Ti, kteří na své dítě kladou přehnané nároky, očekávají, že jejich dítě splní nenaplněné ambice svých rodičů. Zapisují dítě do všech kroužků, kontrolují všechny známky ze školy,… takové dítě se cítí velmi osamoceně, nemá s kým sdílet své radosti a trápení. Dítě by mělo mít čas proběhnout se i jen tak venku s kamarády, trošku si zalenošit s knihou nebo si pohrát. Mít naplánovaný program od rána do večera je pro dítě stresující a zbytečné.

Rodiče jedináčků mívají mnohdy tendenci děti příliš ochraňovat. Jistotu a spolehnutí ve vlastní schopnosti získá dítě jen tehdy, pokud mu necháte volný prostor pro objevování a budete mu důvěřovat. V šesti nebo sedmi letech může dojít např. do blízké samoobsluhy. Povzbuzujte potomka, podporujte ho, aby objevil své vlastní silné stránky. Bude optimistický a úspěšný v budoucím životě. Pokusíte-li se nasměrovat své dítko, aby šlo ve vašich šlépějích, pak je tato vaše snaha rozumná jen tehdy, kdy se samo jaksi nemůže rozhodnout, jeho vlohy nejsou vyhraněné a vy mu můžete pomoci.

Kde najít kamarády?

Jedináčci bývají citlivější a vztahovačnější. Nejde o týmové hráče, protože se nemají kde naučit spolupráci s ostatními. Proto je pro tyto děti důležitý kontakt s vrstevníky. Batolátka najdou dnes přátele celkem brzy. Ve skupině dětí na písku, v mateřském centru, ve školce. Pravidelné setkávání s kamarády je pro jedináčky důležité, protože se tak naučí brát ohled na druhé a dodržovat pravidla. Ve školce si děti zvyknou na společnou hru. Při nástupu do první třídy bývá již pozdě a děti mívají problémy.

Podporujte návštěvy u kamaráda, ale dítě se musí vracet domů ve stanovenou dobu. Pokud máte přátele s podobně velkými dětmi, pořádejte společné výlety. Nesnáze mohu mít jedináčci, kteří tráví příliš mnoho času ve společnosti dospělých. Dítě si na ně zvykne a není potom schopno komunikovat s vrstevníky. Jedináčci nemají nikoho, s kým by se mohli spolčit proti rodičům. Návštěvy příbuzných jsou pro ně velmi důležité. Děti se cítí ve velké rodině chráněny, užívají si ji. Jedináčci mohou své dovednosti nerušeně rozvíjet. K rodičům mají většinou velice vřelý vztah. Problém jedináčků je leckdy zveličován. Psychologové ostatně tvrdí, že správně vychovaný jedináček bývá psychicky vyspělejší, schopnější řešit problémy než děti z vícečetných rodin.