Vysvědčení „známkuje“ i rodiče

V období pololetních a závěrečných vysvědčení se celkem často setkáváme ve zpravodajství s informacemi o dětech, které dohnal strach z reakce rodičů na špatný školní prospěch k zoufalým sebevražedným činům.

Po lednu je červen druhý měsíc, kdy stoupne počet ztracených dětí a možná i jejich sebevražd. Takové konce jsou zbytečné, zvláště, když si uvědomíme, že naše dítě pro nás znamená mnohem víc než soupis známek na papíru.

I když pravidelně před vysvědčením apelují učitelé i psychologové na rodiče, že křikem, hrozbami, výpraskem ani jinými tresty už nic nespraví, každoročně se podobný scénář opakuje. Dětský strach má obrovské oči a dítě ho leckdy nemůže zvládnout.

Známky nejsou ortelem, zda je dítě dobré nebo špatné. Uvědomme si, že dítě je naše po celý rok a výsledky ve škole nejsou výlučnou vizitkou dítěte. Nikdo nemá stejné nadání na celou šíři školních předmětů, a navíc, známky rozhodně nejsou všechno (existují i alternativní školy, které upouštějí od tradiční klasifikace, která nerespektuje celou osobnost školáka).

I když vás mrzí, že vaše dítě nepřinese samé jedničky, je třeba si uvědomit, že hlavním cílem je, aby dítě učivo pochopilo. Někdy ovlivní výsledné známky i častá absence dítěte ve škole ze zdravotních důvodů. Je třeba se s tím smířit, vždyť známky si může v příštím roce opravit.

U malých dětí školní výsledky plně odrážejí péči dospělých. Mezi dětmi také existují obrovské rozdíly ve zralosti, inteligenci, v osobnostních předpokladech. Někteří odborníci doporučují „rozdělit si“ známku na tři díly: pro dítě, pro sebe a pro učitele. Zajímali jste se o školní záležitosti, o úkoly, nevztekali jste se, když jste svému dítěti něco vysvětlovali? Konzultovali jste výsledky svého dítěte s třídním učitelem? Pokud jste „neměli čas“, vysvědčení je tak vaším výsledkem.

Učitel by měl v případě zhoršeného prospěchu sám informovat rodiče, zvláště pokud zjistí, že je doma dítě za špatné známky trestáno. Spolupráce mezi školou a rodiči je tím nejlepším, co může dítěti ke zlepšení prospěchu pomoci. Čtrnáct dní před klasifikační konferencí už ale nic nezachráníme.

Mnoho rodičů bere úspěch za samozřejmost, ale chyby jsou trestány. Navíc tresty typu „žádná televize, žádní kamarádi a budeš se učit a učit“ nikam nevedou. Opatření je větší zátěž pro rodiče než pro dítě. Vy pak musíte připomínat, naléhat, zvyšovat hlas.

Známky se nesmí stát jediným motivem ke vzdělání. Uvědomte si, jaké známky od dítěte očekáváte a co svou reakcí chcete dokázat. Dítě nemá naplňovat rodičovské ambice. Je třeba zaměřit se na to, co je baví, co mu jde, a to rozvíjet. Děti, které mají nerovnoměrné nadání, dosahují v některém předmětu vynikajících výsledků, ale jinak jsou jen průměrné. Okolí se někdy mylně domnívá, že takové dítě je lajdák, pro kterého je hračkou dosáhnout samých jedniček.

Samozřejmě, že máte právo dát dítěti najevo, že se málo snažilo, ale rozhodně ne vyhrožováním, strašením, zesměšňováním nebo dokonce výpraskem. Bitím známky nezlepšíte a dítě ztratíte. Někteří rodiče vyvodí z horších známek předsevzetí, že se příští rok budou s potomkem více učit, což je v některých případech mylné. Nervová soustava dětí je křehká a jejich přetěžování dlouhou přípravou na školu by mohlo vést až k celkovému zhroucení. I při nižším nadání sice lze „vydřít“ výborný prospěch, ale jen v nižších třídách.

Na základní škole mívají holčičky lepší známky než kluci. Přestože bývají děvčata ve srovnání s chlapci nadanější většinou jen v mateřském jazyce, ale jsou horší v matematice a v přírodních vědách, mají oproti chlapcům lepší prospěch ve všech předmětech. Na rozdíl od kluků jsou totiž hodnější, komunikativnější a dělají ve škole ochotně to, co po nich učitelé vyžadují.

Odměnit je třeba každé dítě, protože ho povzbuzujete k další práci. Dítě by mělo vědět, že práce je spojená s oceněním a výborná práce s lepším oceněním. Zvlášť záležet si dejte u prvňáčků. I když nepřinesou samé jedničky, neodraďte je výčitkami nebo dokonce trestem. Pokud není na vině nižší nadání, pátrejte po dalších příčinách, které horší prospěch způsobily. Nemá dítě špatný denní režim, není jeho příprava do školy chaotická, není přetěžováno? Rozhodně neplánujte doučování na prázdniny, dítě si je má užít k odpočinku. Nanejvýš může prvňáček trénovat čtení, ale za pomocí poutavé četby.

Vezměte dítě na výlet, kupte mu knížku, jděte společně na zmrzlinu, oceníte tak jeho píli, ale hlavně mu dáte najevo, že ho máte rádi, i s těmi horšími známkami. Zdravé dítě je přece největší odměnou, kterou jste mohli v životě dostat.