Zázračná sója

Královna mezi luštěninami

Luštěniny obvykle obsahují 21 až 25% bílkovin, toto tvrzení ovšem neplatí pro sóju. Tato oblíbená potravina v sobě skrývá 40%, ale někdy až 60% bílkovin. Odborníci ji pokládají za nejlevnější zdroj proteinů, ale tím, že obsahuje až 23% oleje, si významem nezadá s rostlinami pěstovanými výlučně na olej.

Sója (Glycine max) je nazývána také rostlinným masem, protože obsahuje nejvíce plnohodnotných bílkovin, které se zcela vyrovnají bílkovinám masa, mléka i vajec. Proto odborníci tvrdí, že dokáže maso zcela nahradit. Bílkovina sóji obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, které jsou nezbytné pro lidské zdraví. Dalšími účinnými látkami v sóji jsou např. vitaminy skupiny B, lecitin, vápním a hořčík, které pozitivně ovlivňují naši nervovou soustavu, nebo vláknina, která odstraňuje zácpu. Sójové boby mají nízký glykemický index, což znamená, že cukr v krvi se zvyšuje pomalu a udržuje na stabilní úrovni.

V semenech sóji luštinaté byl objeven cytelin, tuto složitou sloučeninu dnes někteří lékaři používají při léčení arteriosklerózy. Sója také upravuje vysoký krevní tlak, snižuje cholesterol, chrání před žlučníkovými kameny, kardiovaskulárním onemocněním a snižuje riziko vzniku rakoviny.

Původ netradiční luštěniny

Protože v současné době známe přes deset tisíc druhů, forem, typů a odrůd sóji, nemáme zcela jasno v odpovědi na otázku, který východoasijský národ si jako první všiml skvělých vlastností této bobovité rostliny, rostoucí jen jeden rok.

Tato zázračná luštěnina pochází z Číny, kde se najdou záznamy o jejím pěstování už z roku 1500 před Kristem. O jejím rozšíření po celé Asii se zasloužili buddhističtí mniši a sója se tak stala společně s rýží základem mnoha asijských jídel. Dnes už je známá téměř po celém světě, pěstuje se nejen v Číně, ale i v USA (produkují 2/3 světové úrody), Brazílii, Indii, dokonce i u nás na Moravě a na Slovensku.

Sója v Evropě

První popis a zdařilé vyobrazení sóji pochází až od německého přírodovědce Kaempfera. Toho sójová rostlina zaujala při návštěvě země vycházejícího slunce v roce 1712. Karl von Linné se při popisu sóji dokonce zmýlil. Tvrdil, že pochází z Indie. Ještě před sto deseti lety byla sója kuriozitou na vídeňské světové výstavě. V Evropě se začala pěstovat v severní Itálii, později ve Francii, Maďarsku.

Sójová rodina

Ve východní Asii se používá sójové mléko stejně jako u nás kravské. Prodává se přírodní, ochucené, nízkotučné nebo jako nápoj obohacený o vápník. Sójový nápoj je dobrou alternativou pro každého, kdo trpí alergií na kravské mléko.

Sójová omáčka se vyrábí ze sójových bobů a pšeničné mouky kvašením a platí pro ni totéž co pro víno: čím starší, tím lepší. Asi těžko se najde někdo, kdo si s ní rád nezpříjemní čínské jídlo. Znalci čínské keramiky jistě vědí, že se tam uskladňuje ve zvláštních hliněných džbáncích.

Nesmíme se nechat zmást pojmem sójová mouka. Ta totiž nemá vlastnosti obilné mouky. Jde o prášek, svými kuchyňskými vlastnostmi a výživností podobný spíše kakaovému extraktu. Proto se doporučuje přidávat pravidelně do kilogramu pšeničné mouky jednu až dvě polévkové lžíce té sójové. Pečivo pak nejenže získá pěknou barvu a je kypré, ale je i z hlediska výživy mnohem hodnotnější.

Tofu je svíčková pro vegetariány. Je to měkký sýr připravený srážením čerstvého sójového mléka koagulátorem. Vznik tofu má své místo v dávné čínské historii, kdy si vojáci připravovali polévku z mořské vody a sójových bobů. Při vaření se z bílkoviny začaly tvořit žmolky, které připomínaly podmáslí. Výrobu tofu pak vylepšili buddhističtí mniši.

Tofu samo o sobě nemá žádnou chuť, ale rychle různé chutě vstřebává. Proto se před použitím často marinuje. Nejjednodušší marinádou je sójová omáčka, česnek a strouhaný zázvor. Tuhé tofu se používá do polévek, na smažení a grilování, obsahuje více bílkovin, tuku a vápníku než ostatní formy tofu. Měkké tofu je vhodné pro přípravu míchaných pokrmů.. Z tofu se dají dělat karbanátky, tofu burgery, tofu saláty nebo tofu párky i paštiky.

Sójový olej obsahuje vitamin E a je bohatý na esenciální mastné kyseliny včetně omega-3 mastných kyselin. Je polonasycený, tudíž prospěšný v prevenci kardiovaskulárních chorob.

Miso je fermentovaná pasta, z níž lze připravit vynikající polévku (stačí jedna čajová lžička miso pasty ve sklenici horké vody). Miso je dobrým zdrojem vitaminu B. Je probiotickou potravinou, takže pomáhá obnovit rovnováhu žaludeční mikroflóry.