Pozor na koleno
Koleni vděčíme za vzpřímenou polohu našeho těla
Na stavbě kolenního kloubu se podílí dolní konec kosti stehenní, horní konec kosti holenní, kost lýtková a čéška. Tyto kostní struktury jsou stabilizovány jednak kloubním pouzdrem, vnitřním a zevním postranním vazem, jednak tzv. nitrokloubními stabilizátory, což jsou menisky a zkřížené vazy.Vnitřní meniskus je větší než vnější a připomíná písmeno C, vnější meniskus zase písmeno O, protože jeho konce jsou od sebe méně vzdáleny. Neméně důležité jsou také dynamické stabilizátory – svaly. Např. na přední straně je to tzv. čtyřhlavý sval, což je nejsilnější sval v lidském těle, který způsobuje extenzi čili natažení kolenního kloubu. Svaly zadní skupiny jsou odpovědny za ohyb čili flexi kolenního kloubu. Kromě toho se svalové skupiny podílejí i na tzv. posturální funkci, což znamená, že jim vděčíme za vzpřímenou polohu svého těla.
Kolena a sport
Existují určitá doporučení i tabulky, které uvádějí, do jakého věku je který sport vhodný. Bez omezení je pouze plavání a cyklistika včetně šlapání na rotopedu. U nich je vyloučena zátěž kloubu přenesením váhy na sedačku nebo nadlehčením ve vodě. Takový pohyb dobře procvičí svaly a přiměřeně „masíruje chrupavku“, v níž pak dojde k zlepšení látkové výměny a následně i zvýšení její odolnosti.Mezi sporty, které představují ohrožení kloubního aparátu kolena, se řadí i kopaná, odbíjená, zejména na tvrdém povrchu, squash a tenis (hlavně vzhledem k rychlým změnám pohybu). Šetrnější se zdá být tenisová čtyřhra na měkkém povrchu, antuce. Nepříliš vhodnou sportovní aktivitou je „klasický“ aerobic, kdy většinu cvičebního času zabírají dopady a doskoky na tvrdé podložce, s nimiž se musí chrupavky nosných kloubů vyrovnat. Tento sport je vhodný pouze pro mladé, naprosto zdravé jedince s určitými sportovními zkušenostmi.
Úrazy kolenního kloubu
Lze je rozdělit na poranění „měkkého kolena“, což je zejména poranění menisků a vazů kolenního kloubu, dále jde o poranění kostních struktur. Jednou z nejčastějších obětí nadměrného zatěžování kolene se stává chrupavka, která chrání přiléhající kosti před mechanickým poškozením. Kloubní chrupavka během života nedorůstá a její pružnost a síla klesá, máme-li nadváhu nebo nosíme-li těžká břemena. Chrupavka také trpí nadměrným sportovním zatížením. Poškození chrupavky se nikdy zcela nezhojí – na poraněném místě se vytvoří méně odolná náhradní chrupavka, která se i při zcela běžné zátěži snadněji opotřebovává.Zejména při sportu dochází nejčastěji k poškození menisků, přičemž až 10x častěji bývá poškozen vnitřní meniskus. Bývá tomu zejména při rotačních pohybech v koleni. Při pokrčeném kolenu se stehno stočí dovnitř, následně povolí postranní vaz a vnitřní meniskus se mezi stehenní kostí a hlavicí kosti holenní roztrhne. Tento bolestivý úraz musí řešit chirurgové. Menisky jsou vazivové disky, které „odpružují“ tlak a zmírňují tření mezi kulovitými kloubními plochami kosti stehenní a plochou horního konce kosti holenní, vyrovnávají nestejná zakřivení kloubních ploch. K poškození menisků může dojít i při degenerativních změnách či následkem tzv. nestabilit kolenního kloubu (jde o starší, většinou neléčená poranění vazů).
Často dochází i k poškození postranních nebo zkřížených vazů zajišťujících stabilitu kloubu. Samotný úraz bývá provázen výraznou bolestí a otokem, které obvykle donutí sportovce ke klidu. Akutní fáze časem odezní, ale kloub se občas pobolíváním, podklesáváním nebo podvrtnutím připomene. Tyto stavy většinou vyžadují operační léčbu, kterou dnes již lze provést artroskopicky. Zlomeniny v oblasti kolenního kloubu mohou vést k poškození kloubních ploch a následným artrotickým změnám či k poruše osy končetiny.
Artroskopie – jiná operace
Artroskopie je sice operace, ale od klasické metody se liší. Provádí se v celkové, výjimečně v lokální anestezii. Do malého řezu se zavede sonda se světlovodnými vlákny přímo do kloubu. Na jejím konci je optický systém, který umožňuje přenos obrazu na monitor. Druhým malým otvorem lze do kloubu zavést přístroje, kterými ortoped odstraňuje vše, co by v kloubu mohlo dělat neplechu – úlomky kloubních chrupavek, poničené části menisků nebo překážející zbytky zpřetrhaných vazů. I nerovnosti chrupavčitého povrchu se mohou uhladit tak, aby kloub zase fungoval. Nejšetrnější ošetření kloubů dnes představuje použití moderních laserových a vaporizačních přístrojů, které v podstatě zbytky nežádoucích nitrokloubních útvarů „odpaří“. Artroskopicky lze dokonce zaplnit „díry“ v chrupavčitém povrchu. Do kosti se vyvrtají otvůrky a vyplní se chrupavkou odebranou z míst, která jsou mimo „kontaktní zónu“ kloubních ploch. Transplantovaná tkáň roste a vytvoří nový jednolitý povrch. Artroskopií však léčba nekončí. Bezpodmínečně na ni musí navazovat intenzivní a odborně vedená rehabilitace.Bolestivá artróza
Artróza trápí polovinu populace nad šedesát let. Při tomto degenerativním postižení dochází k řetězci patologických změn na chrupavce, přilehlých kostech a tkáních. Na kostech se objevují kostěné výrůstky a chrupavka pomalu zaniká. První projevy degenerativních změn se objevují už kolem 40. roku. Většinou je nepozorujeme – nebolí, ale při podrobném vyšetření je lze prokázat. Jednoho dne se objeví přechodné bolesti po námaze, které nemusí být vnímány jako bolesti kolen, ale např. i kotníků, kyčlí nebo bederní páteře. Bolesti postupně nabývají na intenzitě, jsou i v klidu a přidávají se ranní ztuhlosti, tzv. startovací bolesti. Omezení pohyblivosti kloubu patří již k pokročilejším změnám. Zlomeniny v oblasti kolene, úrazy vazů a menisků, záněty kolenního kloubu nebo vrozené vady toto onemocnění doslova přivolávají.Častá pohmoždění a podvrknutí vytvářejí určité slabé místo v pohybovém aparátu a stejně tak jako sedavý způsob života a nadváha významně přispívají ke vzniku tohoto onemocnění. Roli hrají i dědičné dispozice. Také u lidí, kteří mají nohy do X nebo do O, dochází k nesprávnému zatížení kloubů. U kolen do X je více zatížena vnější část kolene, naopak u nohou do O je přetěžována vnitřní část kolenního kloubu. Dochází k většímu opotřebovávání kloubu a první příznaky artrózy se objeví už v mladším věku, výjimkou nejsou pacienti s kolenní endoprotézou okolo třicítky. Obvykle však artróza postihuje jedince středního a vyššího věku.
Léčba artrózy
U lehčích stádií nemoci se užívají různá antirevmatika, léky proti bolestem, masti, gely. Ta však pouze odstraní projevy choroby, mírní bolest, ale neřeší příčinu. Po odeznění bolestivého stadia je nutné zahájit léčbu směřující k ochraně chrupavky a zpomalení postupu artrózy. Časem však artróza dospěje do stadia, kdy je chirurgický zákrok neodkladný. I zde lze využít výhod artroskopie. Operativní léčba spočívá v provedení různých korektivních osteotomií, které mají srovnat osu končetiny. V lehčích případech lze artroskopicky odstraňovat různé nitrokloubní částečky (části degenerativně změněných menisků či chrupavky). V pokročilejších stádiích je nutno přistoupit k náhradě kolenního kloubu čili totální endoprotéze.Zánět kolenního kloubu
Jiným typem onemocnění kolenního kloubu, které klouby ničí a nám přináší nepříjemné komplikace, je zánět. Ten se ale na zhoršení funkce kolene „podepisuje“ jinak než artróza. Zánět může být revmatického původu, revmatický zánět. Kloubní tkáň prosákne, kloubní tekutina se zmnoží a kloub oteče. Tento stav bývá většinou spojen i s výpotkem. Lékař pak koleno přebytku kloubní tekutiny zbaví punkcí. K tomuto účelu použije dlouhou jehlu a pomocí injekční stříkačky tekutinu, náplň kloubu, vysaje. Zánět kolene může být způsoben i infekcí, bakterií. Postižený kloub je však ale často již nevratný k plné funkčnosti a může se používat jen velmi omezeně.Koleno reaguje i na jiné vlivy
Kolenní kloub je schopen reagovat i na vzdálená onemocnění. Například při zánětlivém postižení nějakého jiného orgánu je pozorovatelné, že kloub na takovéto onemocnění reaguje. Tato reakce se zpravidla projevuje otokem a bolestí. Kolenní kloub oteče a bolí, i když jsme si vědomi toho, že jsme se do něj neuhodili. Jako příklad může posloužit běžná angína, která bývá provázena bolestí kloubů.Pro zdraví kolen
Abychom předešli nepříjemným a bolestivým potížím s koleny, je třeba se rozloučit s pohodlným sedavým způsobem života, vyhnout se obezitě a udržovat si rozumnou váhu. Před každou pohybovou aktivitou nesmíme zapomenout se důkladně rozcvičit a zahřát. Musíme si zvyknout posilovat svaly okolo kolena. Jde především o čtyřhlavý sval stehenní a ohybač kolene na druhé straně stehna. Choďme v kvalitní obuvi, jinak si zafixujeme špatné pohybové návyky. Na sešlapané obuvi nic neušetříme.Sportujeme s opatrností. Pokud ucítíme v koleni bolest, ihned sportovní či jinou aktivitu přerušme. Než se pustíme do hlubokých dřepů se zátěží nebo do výskoků do schodů, které bývají v některých sportech oblíbenou součástí tréninkové přípravy, vždy si vzpomeňme na svá kolena a zbytečně neriskujme. Za kritický lze považovat úhel 90°. Tehdy je chrupavka v zatíženém kloubu namáhána na hranici přetížení. Proto raději vyloučíme zátěž v kleče a v dřepu.
