Stále obávaná epilepsie

I dnes se při vyslovení názvu tohoto onemocnění mnoho lidí vyděsí a představí si nemocného jako člověka neustále trpícího záchvaty, při nichž sebou zoufale zmítá, z úst mu vychází pěna a „neví o sobě“. Tyto představy jsou už jen krůčkem zpět do doby středověku, kdy byli lidé postižení epilepsií považováni za posedlé ďáblem. Mnohem lépe se jim žilo ve starověkém Římě, protože Římané tuto nemoc považovali za projev božství a nejeden císař se mohl pochlubit tímto „znakem“. Asi jen málokdo z nás by byl schopen poskytnout základní pomoc při epileptickém záchvatu a ruku na srdce: stále raději určitým událostem jen přihlížíme.

Diagnóza: epilepsie

Epilepsie je onemocnění mozku, které se projevuje různými typy epileptických záchvatů. Podstatou onemocnění je dočasně změněná aktivita mozkových buněk. Typický epileptický záchvat, tzv. grand mal (velký záchvat), obvykle postihuje dospělé, zasahuje najednou obě mozkové hemisféry a mozkový kmen. Záchvat, který doprovázejí mdloby, může trvat asi deset minut. V první fázi člověk rychle ztrácí vědomí a padá na zem. Napne se mu veškeré svalstvo, včetně dýchacího, takže chvilku nedýchá. Pak přichází fáze, kdy se svaly celého těla stahují v křečích, nemocný už chrčivě dýchá, hodně sliní a někdy si prokousne jazyk, takže i krvácí. To vše trvá obvykle 30-60 sekund.

U některých nemocných dojde k úniku moči nebo stolice. Jsou však i případy, kdy jeden záchvat střídá druhý – po dobu i několika hodin. Pak hovoříme o epileptickém stavu. Petit mal (částečný záchvat) postihuje děti a mladistvé zhruba mezi čtvrtým a dvacátým rokem. Nejčastěji bývá postižena oblast spánkového laloku.Tyto záchvaty jsou obvykle krátké a málo výrazné. Nemocný si jich často ani nemusí být vědom. Ztráta vědomí trvá jen několik vteřin, oči přitom mohou kmitat nebo rychle mrkat. Typická je porucha soustředění a paměti. Nemocný, aniž si to uvědomuje, vykonává automatické pohyby (čmárá tužkou, „zakouká se“, stáčí hlavu).

Vyšetření a diagnostika

Většina pacientů si ze svých záchvatů nic nepamatuje, takže se popis nemoci opírá o výpovědi blízkých. Dříve byl jediným diagnostickým kritériem EEG záznam, který však bývá v mezidobí často beze změn. Převrat v diagnostice představují monitorovací jednotky. Ty umožňují sledovat pacienta nepřetržitě celou řadu dní nejen pomocí EEG, ale i videa. Z hodnocení obou záznamů může někdy vyplynout určení tzv. epileptického ložiska, tedy místa, odkud záchvat vychází. K zpřesnění diagnózy přispívá i magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie.

Příčiny nemoci

V mnoha případech příčina zůstává neznámá. Epilepsie je někdy dědičná, postihuje asi čtyři osoby z tisíce. Výskyt epilepsie není ohraničen věkem. Epileptický záchvat se někdy objeví i u dětí mladších šesti měsíců. Někdy se zaměňuje za koliku. Chorobou trpí asi 1% populace.

Epilepsie se může objevit jako následek poškození z období nitroděložního vývoje, porodního poranění, jako následek infekce mozku a mozkových blan. Příčinou mohou být i zranění hlavy či mozkový nádor. Ojedinělé záchvaty mohou být vyprovokovány chorobou (vysoká horečka), ale o epilepsii svědčí až další opakování záchvatů.

Pomoc, mám záchvat

Nemocní by u sebe vždy měli mít kartičku informující o jejich nemoci pro případ, že by je záchvat postihl na veřejnosti. Při záchvatu hlavně chráníme hlavu a postiženého po odeznění akutní části položíme do stabilizované polohy na boku, aby mohly sliny volně vytékat.

Léčba

Základem léčby epilepsie je zbavit pacienta záchvatů nebo snížit jejich četnost. Nejvíce se při léčbě využívá farmakoterapie, tedy tablety. K dispozici je celá řada antiepileptik. V současnosti je úspěšně léčeno antiepileptiky zhruba 70 % nemocných. Nemocní, kterým prášky od záchvatů nepomohou, i když je užívají po dobu dvou až tří let, by měli být vyšetřeni v centru pro léčbu epilepsie.

Ve specializovaném centru je také možné rozhodnout o případné chirurgické léčbě. Vagová stimulace je sice operační zákrok, nezasahuje se však přímo na mozku, ale jen do podkoží. Jedná se o dráždění bloudivého nervu (desátý hlavový nerv) za pomoci elektrického proudu vysílaného z implantovaného vagového stimulátoru. Používá se u nejtěžších případů a u pacientů, kteří nejsou vhodní pro chirurgický zákrok.

Chirurgická léčba se provádí u pacientů, kde je jasně rozpoznané ložisko, odkud chorobné výboje vycházejí. Pro operační zákrok je vhodných přibližně pět procent pacientů.

Podle terapeutů je pro boj s epilepsií základem relaxace. Doporučují šálek heřmánkového čaje večer pro dobrý spánek. Celkovému uvolnění prý pomáhá kapka esence římského heřmánku třikrát denně mezi jídly. Neexistují důkazy o tom, že by nějaká alternativní terapie snižovala četnost nebo sílu záchvatů. Zdůrazňuje se význam zdravé stravy a odpočinku. Doporučují se i kurzy jógy.